Leonetta - Letní tábor Jortini [DOKONČENO]

Open music (1 část)

*Ahoj. Na začátek chci tuto kapitolu věnovat jedné moc fajn dívce s přezdívkou JuntosSomosTinistas Děkuju ti za hlasování kapely, za hvězdičky, za skvělé komentáře, samozřejmě za přátelství na Facebooku a za přidání do skupiny, kde jsem poznala pár dalších super holek. 💜💜💜
Doufám, že se ti kapitola bude moc líbit. 💜😍😘
*A nakonec malé info. Jelikož se blíží konec prvního dílu čekejte další extra věnování. (Pozor!!! Bude jich opravdu moc.😂😂😂)

-----------------------------------------------------------
O týden později

Z pohledu Camilly:

Vstala jsem v šest hodin a šla na mou "oblíbenou" brigádu do kuchyně. Mamka už mě i Gery očekávala. Přijdu, zadá mi úkoly a jdu je s nechutí plnit. Utřu stoly, vytřu podlahu a nachystám švédské stoly k snídani. To vše dělám sama, jelikož se dnes Gery z nějakého důvodu na brigádu nedostavila. Já mám tedy splněno a chystám se zpět do svojí chatky. Máma mě však zastaví.

Máma: Kam jdeš Camillo??? Už máš vše hotové???
Camilla: Ano mám a jdu do chatky. Jsem totiž unavená a chci si ještě odpočinout než začne Open music.
Máma: Aha. Promiň zlatíčko ale stále tu je ještě dost práce. Když nepřišla Gery tak tě tu potřebuji i na výpomoc oběda.
Camilla: Mami. Nemůžeš to protentokrát opravdu jen dneska udělat sama???
Máma: Je mi líto ale ne broučku. Dnes toho mám fakt hodně na objednání. Rohlíky, másla, chleby, zelenina, ovoce, čaje to není sranda.
Camilla: Kde je vlastně Gery???
Máma: Nevím a dobrá otázka. Taky by mě to zajímalo.
Camilla: A kdybych jí našla....Omluvila by si mě???
Máma: Ano ale....
Camilla: Díky. Jdu jí najít.

Rychle vyběhnu z jídelny aby mě náhodou mamka ještě nezastavila. Lítám po táboře snad i jako blázen ale nic. Gery nikde. Jakoby se po ní zem slehla. Jestliže jí nenajdu budu v koncích a můžu se kvůli únavě i rozloučit se soutěží.
Najednou jí slyším za rohem její chatky. Přibližím se a zjišťují že není sama. Kdo tam asi s ní je??? Překvapivě Ludmila. Počkat Ludmila????

Gery: Tak co chceš Ludmilo??? Nemám na tebe čas musím do jídelny.
Ludmila: Já si myslela, že ty peníze ode mě ti stačí. Nebo chceš snad více???
Gery: Ty mě vyhaniš???
Ludmila: Ne. Proč??? Ještě pořád se mi můžeš hodit. A pokud plán dnes vyjde dostaneš o mnohem více než předtím.
Gery: Já už nikoho líbat nebudu Ludmilo a ten tvůj podělany plán si nech od cesty. U Leona a Violetty mi to bohatě stačilo abych se cítila mizerně. Víš vůbec, že jsem tím naplánovaným líbání Leona překazila nejen tu lásku ale i sebe. Zničila si mě Ludmilo.
Ludmila: Ale ale??? Ty toho snad lituješ??? Ty, která ujíždí na penězích?? Copak jsem ti dost nezaplatila??? Políbila si Leona??? Políbila. Viděla to Violetta??? Viděla. Rozešla se s Leonem??? Rozešla. Za ten čin máš vlastně kolik že peněz?? Mám ten dojem, že třicet tisíc a máš šanci do svých rukou dát o mnohem více. Rozmysli si dobře jestli se k nám dnes zapojiš. Papa.

Ludmila odešla a já odcházím také. Toto mě dostalo a Violetta se to musí dozvědět. Běžím rychle do chatky a místo pozdravu vybalim mou zjištěnou zprávu.

Z pohledu Violetty:

Ocitám se v dost kruté avšak děsivé mlze. Mráz mi přejíždí už teď po zatuhlém těle. Strachy se celá třesu a to se zatím není ani čeho bát. Zmýlila jsem se. Objevuje se ďábelská Ludmila se svým bratránkem a zároveň i mým klukem Thomasem. Thomas mě bolestivě uchopí za mé dvě ruce a Ludmila naopak ukáže svou rukou do zadní části. Otočila jsem se s přáním nevidět zase mé přátele v klecích. Přání se mi nečekaně vyplnilo. Mé oči zabloudili v jasném světle, kde se zjevuje klučičí postava. Leon. Vyprostím se z Thomasova silného sevření a běžím k Leonovi. Skočím mu přímo do jeho náruče a on kolem mého pasu obmotá své vypracované paže. Podívám se do jeho očí ale jeho vzhled mě vyděsí. Vypadá příšerně. Z jeho červených, opuchlých očí, s postavy připomínající vyžle se mi až zatočí hlava a já upadám do hlubokého spánku. ,,Klid. Je to jen sen. Není to skutečnost" Uklidňuju sama sebe. Jenže se mi to nedaří tak jak  bych zrovna chtěla.
Můj spánek končí a já se přemísťují od mé samoty do velkého houfu u rybníka. Každý kdo tam stojí má neutrální obličej. Co neutrální??? Připomíná spíše pohřební obličej. Rozhlédnu se, prohlížím části neboli volná místa a v tu chvíli se to stane....Uvidím mé mokré tělo společně s vyčerpaným Leonem, který mi poskytuje masáž srdce. Slyším bušící srdce, které pomale končí svou práci. ,,Bože neeee."

???: Vio. Violetto.

Třepe se mnou někdo a já opouštím můj hrozný svět snů. Vidím Francescu, která už od pohledu má ten svůj ustaraný výraz a já už vím, že se nevyhnu vysvětlení.

Francesca: Vio si v pořádku??? Co se stalo??? Proč si křičela??? Hrozně si mě vyděsila. (Chrlivě řečeno)
Violetta: Zlý sen. Fran já v něm zemřela. Měla jsem pravdu, že se mi tábor stane mým hrobem.
Francesca: Vio ale...(kroutí hlavou)...Sny se přece neplní.
Violetta: Že neplní??? A Thomas je jako co??? Jen náhoda??? Fran já ho měla ve snu ještě dříve než jsem ho poznala. Sny se plní bohužel i ty strašné.
Francesca: Dobře mohou se plnit ale to neznamená že se opravdu výplní.
Vio proč by si tady zemřela??? Je to tábor ne bitva se zbraněmi.
Violetta: Máš pravdu. Jsem asi moc přecitlivělá. Kolik si říkala, že je hodin.
Francesca: Neříkala. Právě teď je osm a jelikož je dnes Open music můžeš pro tentokrát výjimečně zůstat až do oběda v posteli. Nebo jít na snídani, kde na tebe už čeká něco dobrého.
Violetta: Ne díky. Počkám na oběd. U mě je nejlepší při takových akcí se ráno jídlu raději vyhýbat obloukem. Jsem děsně nervózní a to jsem si chabě myslela, že už mě má přítelkyně opustila. Kde je vlastně Camilla???
Francesca: Také nemám moc hlad a nervozita pronásleduje nás všechny. Nervozity se Vio asi jen tak nezbavíš a Camilla odešla na brigošku za svou mámou do kuchyně.

Jakmile to Fran dořekla skočila do postele a natáhla přes sebe teplou táborní peřinu. Stejně tak i já se zachumluju do peřiny a zaujatě poslouchám Fran, která mi vypráví o její lásce k Diegovi. Když Fran skončila se svým monologem o lásce při mém neštěstí se karta obrátila a svůj příběh jsem naopak měla vyprávět já. Jenže při té chvíli dorazí Camilla ne moc s dobrou informací.

Camilla: Za všechno může Gery a Ludmila.
Francesca: Můžou??? A za co???
Camilla: Oni....Oni
Violetta: Klid Cami. Sedni si, vydychej se a pak nám to řekneš.
Camilla: V žádném případě. Za pár minut může být i pozdě. I tak jste už s Leonem stratili dost času.
Francesca: Co myslíš tím, že už stratili dost času???
Violetta: A proč zrovna s Leonem???
Camilla: Ludmila zaplatila Gery 30 tisíc jen aby před tebou...(koukne se smutně na Vio)...Leona políbila. A to se jí povedlo.
Violetta: Co???
Camilla: Je to tak Vio.
Francesca: Bože. Teprve teď si doopravdy uvědomují jaká je Ludmila příšera.
Camilla: A nejhorší je že na dnešek plánují něco dalšího. Bohužel ale nevím co.
Violetta: Třeba opět nějakou líbačku před de mnou. (Se slzami v očích)
Francesca: Vio to bude dobrý. Slibuji že pokud je dnes potkám nepřežijí jsemnou ani minutu. Řekněme, že kdybych byla lvice jakože jsem nepřežily by ani sekundu. A teď pro nás dvě něco udělej. Usměj se ať je vidět že ty dvě kravky na tebe prostě nemají.
Violetta: (usměje se) Díky holky. Co bych bez vás dělala??
Camilla: Neděkuj. To je samozřejmost. Patříme přece do BFF kamarádek......
Francesca: Jsme tu pro jednu druhou
Violetta: Navždy.

Bolí mě to. Což ani nemusím zmiňovat. Znovu mě to dohnalo. Ten polibek Gery a Leona, smějící se prostě šťastný úšklebek ludmily a touha po sebevraždě. Teď je to však více bolestivé než předtím. Proč??? To sama nevím. Možná kvůli dvoum  bláznivým holkám, které touží po penězích a stejně tak i po Leonovi. Válku si odmítla tak teď to Violetto máš.