Leonetta - Letní tábor Jortini [DOKONČENO]

Den s Leonem

Z pohledu Violetty:

S Leonem jsme si povídali i jednou za čas jsme se něčemu zasmáli. Leon a ten jeho okouzlující úsměv😍😍😍 Violetto přestaň. Zasyčela jsem do svého mozku, když se mi zase vraceli vzpomínky o Leonovi. To krásné, neodolatelné myšlení. Smutek, který se v mém těle na chvíli rozplynul se opět vrací v celém svém objemu. S mobilem v ruce tak též i s nadcházející hodinou propuknu v pláč.

Leon: Vio co se stalo? Proč pláčeš? Řekl nebo udělal jsem něco špatně?
Violetta: Ne......Leone je dvanáctá hodina. V tuto dobu zemřela. Proč to pořád bolí? Proč to bolí jako kdyby se to stalo teprve včera. (S pláčem sklopí zrak)
Leon: Měla si jí ráda to mnoho vysvětluje.......Podívej se mi do očí Vio.
Violetta: (uposlechne Leonův rozkaz)
Leon: (pohladí Violettu po její tváři a říká) A tet mě poslouchej. Sice jsem tvojí mámu neznal ale vím jistě, že by určitě nechtěla, aby si byla smutná.....což nechci ani já. Toužím po krásné, milé, hodné, pohodové, radostné, milující i andělské Violettě, kterou jsem měl tu čest poznat a nikdy toho nebudu litovat, jelikož si mi jako jediná ukázala že ne každý stojí o slavného zpěváka a proto všechno jak si úžasná, všechny máš ráda, pomáháš lidem kteří to nejvíce potřebují...tě..........

To co mi právě Leon řekl se samozřejmě neobešlo bez následků.
Bez následků? Co tím vlastně myslím? Jednoduché, prosté i jasné vysvětlení je z cela na lehké pochopení, které má dokonce dvě fráze a to, že jsem znovu začala slzit. A druhá???? Co jiného by to mohlo být než můj táta. Cože????? Můj táta????? Bože zvoní mi mobil. Mám to vzít????? Ano Violetto je to jen tvůj ustaraný Taťka, který si žádá tvou informaci o stále existenci.

Violetta: Ahoj tati
German: Vio ahoj. Jak ti je? Zvládáš to dobře?
Violetta: Jo už přece nejsem žádné dítě.
German: Promin. Myslel jsem si že mě dnes ráda uslyšíš. Víš z nás všech si smrt tvojí maminky brala nejhůře.
Violetta: Ty promin vůbec to nezvládám. Stačí mi jen malá vzpomínka na maminku a......(rozbrečí se)
Leon: (hladí Violettu po zádech)
German:....(mlčí).....Omlouvám se Vio opravdu moc mě to mrzí.
Violetta: Proč se omlouváš? Co tě mrzí tati? Ty za to přece nemůžeš.
German: Ale jo. Donutil jsem tě jet na tábor i když jsem věděl že máš pořád ty problémy. Víš Vio já po tobě nikdy zatím nechtěl aby si na maminku zapomněla ani tet to nechci. Byla to tvá matka a zaslouží si aby si na ni stále myslela. Jenže s tou tvou bolesti v srdci to bohužel na dále nejde. Musíš zapomenout ne na maminku ale na to všechno co tě okolo její smrti trápí. Slíbíš mi Vio že se o to aspoň pokusíš.
Violetta: ...(chvíli mlčí)...Ano. Děkuju a tati...
German: Ehm...
Violetta: Za nic nemůžeš. Díky tobě a Angie jsem si poprvé v životě konečně uvědomila co je důležitější. Škola, učení a dobré známky není všechno nejdůležitější jsou přátelé, které jsem tady na táboře poznala. Své koníčky, které mě baví jsem tu objevila také a........

V téhle chvíli jsem se podívala na Leona. Ano myslela jsem na něho a chtěla jsem ho zahrnout do rozhovoru. Jenže mě však něco zastavilo. Byly to jeho krásné až jasné oči a překrásný úsměv, který mi právě věnoval. Škoda jen že už mi ten jeho úsměv dlouho nepatří. Patřil mi vůbec někdy? S mou nezodpovězenou otázkou se navzájem díváme s Leonem do očí. To byly časy když mě ty jeho neuvěřitelné očí uklidnovaly. Pomyslím si a připadám si omámená. Ano dnes mě ty oči spíš omámily než uklidnily a tak to i vypadá ve výsledcích. S Leonem jsme se ani nevím jak začali přibližovat se svými rty k sobě. Jenže naše líbání se samozřejmě nekonalo, jelikož nás v tom nejlepším vyrušil můj už tet naštvaný se svým pronikavým hlasem táta.

V tom nejlepším????? Violetto ty si ale pitomá. Políbit Leona by byla přece katastrofa.
Katastrofa?????? Proboha Violetto mluvíš tu o katastrofálních následcích. Nechceš je prožívat a zatím je prožíváš s nešťastnou láskou k Leonovi.
Bravo Violetto. Bála ses Ludmily? Měla si se svěřit. Vydírala tě, ponižovala, děsila a šikanovala? Neměla si se nechat zastrašit. Miluješ Leona? Musíš mu to na rovinu vyklopit.

Ooo bože. Proč já? Proč zrovna já musím čelit tak těžkým zkouškám?
Zkoušky? Spíše pekelná smršť.

Violetta: a bez vás bych si neužila tak báječné prázdniny, které ještě nekončí. Opravdu tati za nic nemůžeš. German: Už jsem si myslel že si tam usnula.

Usnula?????😂😂😂😂Kdyby si jen tušil. 😆😆😆😆

Ještě jsem si s otcem prohodila pár slov na mojí útěchu a pak jsem s jedním slovem ahoj celý náš dlouhý rozhovor ukončila. S leskem v očích jsem se hned po té obrátila na Leona.
On mě stále pro mé potěšení masíruje záda. Nebudu lhát je to příjemné a zvlášť od Leona je to fantastické. Chvíli po našem stálem dlouho vydrženém očním kontaktu jsem s prosbou promluvila.

Violetta: Leone můžu tě o něco poprosit?
Leon: Samozřejmě. Povídej.
Violetta: Fran a Cami jsou obě na rande. Thomas nevím ani kde se právě nachází a já jsem tento den každý rok s někým trávila. Nemohl by si být........pro dnešek jsemnou?
Leon: Nebude Thomas žárlit?
Violetta: (mlčky sklopí hlavu)
Leon: (dá svou ruku na její tvář) Rád. Nechci aby si totiž byla smutná a rozhodně Nedovolím aby si tento den strávila o samotě.
Violetta: Díky (s úsměvem)

S radostí mi srdce poskočilo. S roztaženými koutky od mého úsměvu jsem ho s chutí objala. On mi objetí obětoval a políbil mě do vlasů. Miluju ho. Ještě pořád ho miluju ale na první krok fakt nemám.

Z pohledu Leona:

Konečně se za tu dobu co tady sedím usmála. Objala mě a já jí jako dříve políbil do vlasů. Thomase opravdu nechápu. Violetta se trápí a on se jí ani neobtěžuje zeptat co jí je. Začínám pochybovat o tom jestli jí vůbec miluje tak jak on sám tvrdí. Podle mého názoru jí ani trochu nezajímá, jelikož sám běhá po všech čertech. Violetty je mi líto, miluji jí a hodlám udělat co bude třeba jen aby opět byla šťastná tak jako jsemnou.

Omlouvám se že dlouho nebyla další kapitola. Škola, učení, úkoly jak školní tak i domácí, odpolední vyučování a kroužek. Měla jsem v plánu tento díl zveřejnit už včera ale já blbec na něco klikla a celý díl byl tím pádem fuč. Doufám že se teda líbí.😃😃😃