Leonetta - Letní tábor Jortini [DOKONČENO]

Rozchod

Z pohledu Violetty:

Ucítila jsem že mě někdo vzal za ruku.
Otevřela jsem oči a spatřila Leona v celé jeho kráse. Ale i když ho miluji začala jsem se s ním hádat.
Violetta: Co tu děláš.
Leon: Chci ti pomoct.
Violetta: Nepotřebuji pomoc a rozhodně ne tvoji. Proč si mi to vůbec neřekl.
Leon: Nevěděl jsem že mě neznáš jako slavného zpěváka. Myslel jsem že.....
Violetta: Že co..... že tě všichni znají. Myslel sis že jsem jedna z tvých fanynek.
Leon: To že by si byla má fanynka jsem si nemyslel. Ale to že mě neznáš mě překvapilo.
Violetta: tet mi řekni pravdu co máš s Ludmilou
Leon: proč
Violetta: Řekla ti zlatíčko. To se jen tak někomu neříká
Leon: S Ludmilou jsem jeden čas chodil ale dávno jsme se rozešli. Pro mě to skončilo.
Violetta: A pro ní

Chvíli je mezi námi ticho a pak

Leon: Pro ní to neskončilo ale já ji nemiluji
Violetta: Nejde o to jestli ji miluješ nebo ne. Chce tě zpátky a mě dělá peklo. Bude lepší.....to skončit. Rozejdeme se.
Leon: Violetto já tě....
Violetta: a co se týče nás dvou na finále. Řeknu Pablovi že zpívat nechci.

Zvednu se ze země a jdu zpátky do tábora. Rozchod s Leonem mě bolí. Bolí mě srdce, hlava, oči od mého breku. Prostě celý člověk mě po bolívá. Můj brekot se rozléhá po celém lese. Hlavou mi létají zase ty otázky. Proč nejsem v pohádce? Proč je láska tak komplikovaná? Pořád ty samé otázky a žádné odpovědi. Nakonec si připadám opuštěně, smutná. Stýská se mi po tátovi, Angie, Leonovi, Lole, Olze, Ramallo. Čím víc se mi stýská, tím víc mi chybí i má maminka kterou už nikdy neuvidím. Když přijdu do chatky propuknu ve velký pláč.......