Leonetta - Letní tábor Jortini [DOKONČENO]

Namáhavý úkol

Z pohledu Leona:

Pablo nám blahopřál k úspěchu  prvního místa v soutěži. Ještě pár minut mluvil a kladl nám na srdce jak jsme dobří a úžasní. Potom však začal s prosbou na nás kluky.

Pablo: Kluci mám pro vás namáhavý úkol. Berte to však jako noční bojovku.
Maxi: Bojovka. Super. O co jde????
Pablo: Po těchto soutěžích tu dochází k nehorázným nepořádkum a já potřebuji aby to vůbec někdo uklidil. My vedoucí nepřicházíme v úvahu, jelikož děláme vše.
Brodway: Úklid???? V tuto noční hodinu???? Jste se zbláznil Pablo ne??? Proč to neudělají holky????
Ludmila: Jseš normální??? Já a úklid??? Nikdy. Nejsem tu proto abych tu dělala služku. Dělej te si to pěkně sami. Práce vám stejně sluší více než trapné vystoupení. Po pravdě váš talent je k ničemu. Divím se, že vás od tuď ještě nevyrazili.
Maxi: A já se divím, že vedoucí stále trpí ty tvé urážky až nadávky. Nás označuješ jako trapné nicky i když to tak není. Sama si trapná nula. Nafoukaná hvězda, která ničí všechno co jí není dobré dokonce i dost hrubě drtíš lásku mezi Leonem a Violettou. Lituji Federica, který se do tebe zamiloval.
Pablo: Dost. Hádky na táboře netrpím ani je už nechci vidět. Kluci vy to tu bez komentářů uklidite, holky půjdou do svých chatek a Ludmilo ty půjdeš semnou. (Naštvaně odchází)

Hned jak Pablo zuřivě odříkal svá slova odkráčel naštvaně i s Ludmilou do ústraní. Holky na příkaz Pabla odešly do chatek a my kluci jsme se pustili do namáhavého úkolů. Nechtělo se nám to je fakt ale úkol je přece úkol, který se musí splnit.

Z pohledu Violetty:

Fran s Cami se po skončení akce vrhly do chatky a hádám že i stejně tak do postele. Já do ní až tak moc jít netoužím proto také mířím ke klukům a.........

Violetta: Nechcete pomoct???
Leon: Vio???......Proč nejsi v chatce???
Diego: Si v pořádku???
Brodway: Spíše je nenormální. Kdo by chtěl místo svojí postele v noci uklízet tenhle pordel??
Violetta: Já nejsem Ludmila.
Federico: To nejsi ale ostatní taky ne a šly raději do svých chatek než ponocovat u úklidu. (Smutně)
Violetta: Já bych nejspíš ani neusnula. (smutně)
Leon: To kvůli rodině????
Brodway: Ludmile????? Ani bych se nedivil. Dělá tu všem s tábora peklo.
Maxi: Thomasovi?????
Diego: Nebo v tom je snad někdo jiný? (tajemně s mrknutím oka)

Co??? Ne. Diego, že by něco věděl?
Neříkej te mi že ta láska k Leonovi je na mě tak znát. Co dělám špatně, že to na mě každý pozná??? Violetto ty blbko. To je s toho jak se na něho tak díváš. Sníš o něm a pak to tak i vypadá. Bože co teď budu dělat???

Z pohledu Ludmily:

Odešla jsem s Pablem do bůh ví jaké budovy. Podle mojí paměti to je......Jídelna???? Co tu budu dělat??? Odmítám tu sedět nad nějakým jeho úkolem jako ta chudá popelucha z pohádky. Je tu tma, což se nedivím. Venku je tmavo a v téhle blbé místnosti se ani nesvítí.
Po několika sekundách se konečně dočkám ostrého světla. Bože je tak ostré, že to mé oči zřejmě nevydrží. No aspoň bych je zažalovala. Pomyslím si s nadějí se všem pomstít. Mé myšlenky se však rychle strácí, když na mě Pablo začíná křičet.
Za malý moment ho to zřejmě přestane bavit a posílá mě do chatky ještě s varovným pohledem, který říká jasná slova. Já si je předčítám asi nějak takto. ,,Zkus to udělat znovu a poletíš." Poletíš???? Já že bych měla jít???? Csss.....Jediný člověk kdo stojí o vyhazov je Violetta. Ta příšerná myš co se do všeho cpe. To jí ale neprojde už brzy se dočká mé ďábelské pomsty, kterou na ní celé prázdniny šiji.

Z pohledu Violetty

Bože co teď budu dělat??? Přiznat se ze svých citů??? Ne Ludmila by mě zabila jedním vrzem. Utéct??? Také ne. Útěk je v mém případě až moc nápadný. Můj jediný plán je jen jednoduše mluvit ale hlavně nic neprozradit. Tak dotoho Violetto.

Violetta: Chcete tedy pomoct nebo mě tu budete zpovídat???
Maxi: Pomoct. To je přece samozřejmostí. Čím je rukou v práci více tím lépe bude práce hotová.
Brodway: Jo hezky řečeno ale teď pojďme na ten úklid do spánku už fakt nemám daleko.

Jak řekl Brodway tak jsme i udělali. Šli jsme s nechutí na úklid. Ano i já jsem s tou nechutí bojovala a v polovině se mi už ani nechtělo.
Teprve nastala půlnoční hodina a mě se už takřka zavírají oči. ,,Máme to." Zvolal po hodině šťastný avšak vyčerpaný Brodway. Jakmile to mé bystré uši zaregistrují dopadnu únavou na starý, kulatý kmen. Nemůžu. Neudělám už ani krok. Řeknu, jen tak mimo a usínám na kmenu, který mi zřejmě pro tuto noc nahradí postel. Co však ještě malinko vnímám je klučičí smích a příjemné doteky na mém těle.

Nový díl jsem stihla dříve než jsem sama předpokládala. Zítra se opět můžete těžit na novou kapitolu.