Leonetta - Letní tábor Jortini [DOKONČENO]

těžké rozhodnutí

Z pohledu Leona:

O pár kroků a úseku jsme už s Diegem otevírali dívčí chatku, když v tom jsem slyšel andělský hlas Violetty. Hlas měla překrásný, dokonalý dokonce i jemný. Škoda jen že se stydí vystupovat. Mám jí rád, miluju ji a proto jsem se rozhodl že ji Pomůžu.

Z pohledu Violetty:

Melodie písně skončila a já hned po ní spatřila Leona.

Violetta: Ahoj (s falešným úsměvem)
Leon: Ahoj (sklesle)
Francesca: Kluci co vás sem přivádí.
Diego: No já jsem přišel hlavně za tebou a Leon přišel.....tady za Vio.
Violetta: Za mnou proč zrovna za mnou. (Zděšeně)
Leon: Přinesl jsem ti tvůj deník
Diego: Těžko ho sháněl ale nevzdal se.
Leon: Tady (dává mi ho do rukou)
Violetta: děkuji
Leon: Můžu stebou mluvit
Violetta: Nooo......

A je to tady opět velké bušení srdce. Přidává se i má přítelkyně která mě už s tím deptá. Co budu dělat......sama nevím. Rozhodnu se pro nenápadný útěk.

Violetta: Já tet ale musím jít urgentně....na záchod.

Hned jak to vyleze z mých nepodařených úst utíkám rychle pryč. Mé nohy ale před chatkou zastaví a já si konečně v duchu říkám pozitivní slova. ,, Violetto uklidni se, otoč se, jdi tam a na strach ani nemyslí." Tyto slova mi dají odvahu se aspoň otočit. Jít zpátky by už bylo v celku zbytečné,  Leon totiž stojí hned u mě a o to víc jsem ještě znervozněla.

Leon: Můžu mít na tebe otázku
Violetta: Jo (nejistě)
Leon: Proč se mi vyhýbaš.
Violetta: (mlčky sklopím hlavu)
Leon: Fajn už tedy půjdu

Leon se mi ještě před odchodem zahledí do mých očí a já do jeho.

Leon: Miluji tě to se nikdy nezmění. Jen aby si věděla.

Leon odchází a mě se chce brečet. Taky ho miluju chci se k němu vrátit ale copak to jde. Ludmila by mě zabila. Ludmila........Violetto proboha zapomeň na ní. A dost.....

Violetta: Leone
Leon: Ano (smutně)
Violetta: Já tě.......

Snad se líbí s tímto dílem jsem si nevěděla rady tak budu ráda za každý váš názor.