Ahojky =.=
Užili jste si Apríl? :)
Nikdo z nás nemohl přeslechnout ten řev a chvějící se zem. Král se nepatrně usmíval, nejspíš věděl co to je. Byl jsem nervozní... Ta příšera by mohla obrátit kartu... Oba boje byly nerozhodné. Nikdo neměl v úmyslu se vzdát... Ovšem tenhle boj nemohl trvat věčně. Dřív nebo později jednomu dojde síla a proto jsme museli začít přemýšlet, jak to ukončit. ,,Pojďme to ukončit!" Ren ví co myslím a tak přiskočí ke mě. ,,Tohle je zbytečné..." ušklíbl se král. Mýlí se. ,,Strážci Země! My, Praví Králové Atrie vás prosíme, propůjčte nám své síly abychom zastavili zlo!" zvolali jsme oba stejně. Okamžitě se vedle nás objevilo osm různých vlků. S odhodláním pohlédnu na Krále.
Místností se ozve smích. ,,Alecu! Přestaň!" okřikl svého bojujícího přítele, který hned poslechl. Luka se přidal na naši stranu. ,,Je konec. Vzdej se a budeš ušetřen!" ,,Já a vzdát se?! Nikdy!" Dali jsme mu šanci... Zaútočili. Všech osm Strážců se na něj vrhlo. A... ani jeden se ho nedotkl. ,,To není možné!" zavrčel Ren. Král se opět rozesmál. ,,Strážců je Deset... vaše výsosti." To snad... Otevřely se dveře. Všichni jsme se ohlédli... Tři naši lidé stáli ve dveřích.. ,,Co se děje?!" znejistily mě jejich smutné obličeje. Něco se stalo... ,,K-Královna... je... je mrtvá." odvážil se jeden.
Ne. Ne. Ne! To přece... Není to pravda! Vždyť... Všechno se hroutilo... Ren sotva dýchal... Vždyť je to naše máma! Byl jsem s ní celý svůj život... nemohli mi ji vzít! A Ren? Nedávno ji poznal... Všechen smutek se měnil ve vstek. Byl jsem rozčílený. Ne. Přímo jsem zuřil! Za všechno mohl ON. Kdyby se nás tehdy nepokoušel zbavit, ani táta ani máma by nemuseli umřít! ,,Zabiju ho. ZABIJU HO!!!" Z ruk mi vyrazily ohromné paprsky a mířily přímo na Krále. Nevnímal jsem ostatní. Hněv mi zatemnil mysl.
Ať jsem se snažil jak jsem chtěl sotva jsem jej škrábl. Alec se mě pokusil zastavit... Nebral jsem na nikoho ohledy. Můj meč projel jeho kůží a bolestné kňučení mě probralo. Co jsem to udělal... Králové oči se rozšířily a šokovaně hleděl na svého milence, který ležel na podlaze v kaluži krve a přerývavě dýchal. Okamžitě se k němu vrhl. Bylo mu jedno, že bych toho mohl využít... Právě teď nebyl ten Pán Zla, ale muž modlící se o to, aby se jeho láska uzdravila. Alecové tělo se proměnilo do lidské podoby. Král jej přivinul k sobě a rukou se neohrabaně snažil zastavit krvácení. Marně.
,,Neumírej mi tu, idiote!" nakázal mu třesoucím se hlasem. Bylo mi jich v tomto líto. Tohle jsem nechtěl.. ,, O-mlo...uvám....se.." pokusil se o úsměv. ,,Nemluv." Zadíval jsem se na Luku. Měl bolestný výraz, i slza mu stekla po tváři. ,,Od-pusť.....Mi-Miluji tě..." zašeptal a naposledy se dotkl jeho tváře, ještě stačil dát poslední úsměv bratrovi a naposledy vydechl. Král si jej přitiskl k sobě a pořádně jej objal. ,,Kolik jsem ti toho chtěl říct... taky tě miluji..." zašeptal a políbil ho. Položil, pohladil po dlouhých vlasech, odvázal látku kterou měl přes oči. Vstal a pohlédl na ni. Slzy neřešil...
Obrátil se na mě. V očích plály plameny. ,,To jsi neměl... Kdo si myslíš že jsi?! Ukážu ti, co to znamená být Král!" Natáhl ruku vzhůru. Obrovský proud černé magie ho obehnala. ,,Já jsem jediný Král!" Zaťal pěst a magie se rozutekla na všechny strany. Jakmile proletěla, začaly se zhmotňovat příšery. Tisíce příšer, všude kde se podívám... Tohle byl náš konec. Napadli všechny. Marně jsme se bránili... bylo jich prostě moc. Ty tři byli mrtví hned, Luku vážně zranili, Renovi poranili ruku a mě sekli do boku... byl konec...
Prohráli jsme... Nevím ani jestli by to bylo jiné, kdybych Aleca nezabil. Stále nemáme všechny Strážce... Tohle je konec... Konec Králů...
Zavřu oči, když si všimnu meče, který mě za chvíli zasáhne. Nic. Žádná bolest... opatrně otevřu oči. Bílý prostor... Když otočím hlavu střetnu se s Renem. Byl v pořádku... Zmateně kouknu na svůj bok. Ani škrábanec... ,,Mí Králové..." ozve se hlas. Oba se podíváme na Modrého vlka... Modrá temná barva kontrastovala s tyrkysovými oušky, ťapky a čumákem. Neunikl mi ani tyrkysový znak hvězd a taky měl něžný hlas... Poklonil se. ,,Nač ty zmatené pohledy.... je pravda, že jste první, komu jsme se dobrovolně ukázali... jste oba výjimeční." ,,Přestaň odbíhat od tématu." přerušil ji vyrovnaný hlas. Zlatý vlk, velikosti připomínal spíš lišku, se usadil nedaleko nás. Při každém pohybu jeho srst měnila odstíny.
,,Jsem Strážce Slunce a ona je Strážce Měsíce. Udělali jste na nás dojem..." ,,Přesně tak... mohli bychom vám pomoct..." Strážce Slunce šlehl naštvaný pohled po druhém. ,,O tom rozhodnou oni..." ,,Opravdu by jste to udělali?!" optal se Ren s nadějí... ,,Ovšem....ale máme jednu podmínku..."
☾ Strážce Měsíce ☾
☼ Strážce Slunce ☼
Omlouvám se za pravopisné chyby! XD
Dejte hvězdičku *
Napište koment :)
A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )