,,Až ho najdu tak ho zabiju! Mohl jsem ho zastavit! Tak proč....zatracený Pán Zla! To on mu ty oči zohavil!" Rozčíleně jsem nadával spíš pro sebe. ,,Hele klid. Zachráníme ho. Sice nevím jak, ale...nějak to půjde." uklidňoval mě Mone, přesto si tím sám nebyl jistý. ,,Nejdřív se musíme dostat do hradu." zamyslel jsem se. Stáli jsme na vychozené cestičce kousek od místa kde mi ho ukradli. ,,Asi bys nám nezařídil odvoz co?" Vždyť on mluví se zvířaty. Mohl by něco sehnat. ,,No, jo,ale ....vidíš tu snad něco velkého s křídly? Co je?!" prskl když jsem se začal smát. ,,Velké to sice není, ale křídla to má." ukázal jsem na skupinku stvoření s křídly před námi na louce. Mone zbledl. ,,N-Na to za-zapomeň. I kdybych se s nimi domluvil....na to nevlezu." ,,Snad se nebojíš Vřešivců?" ,,Jich ne.....ale...ale výšek jo!" hystericky mi oznámil zábavnou novinu. ,,Ty se bojíš výšek?!" rozesmál jsem se.
,,A co?! Každý se něčeho bojí!" ,,A ty zrovna výšek....Tak zavřeš oči.",,Zbláznil ses?! To je ještě horší!" Povzdechl jsem si. Asi ho nepřesvědčím slovy... Zamířil jsem k pestrobarevným potvůrkám co okusovali trávu. Měli sice šest noh zakončené kopyty, hlavu připomínající tygra s rohy a tři ocasy, ale tito tvorové byli plní elánu. Není sranda je osedlat. Opatrně jsem přistoupil k jednomu samci s červeným kožíškem. ,,Tak se ukaž, krotiteli! Kdo osedlá Vřešivce první, vyhrává." ušklíbl se Mone a zamířil k dalšímu. Protočil jsem očima a přikrčil se. Když si mě červený všiml, zahrabal a výhružně zavrčel. No tomu se nedalo říkat vrčení...,,Klídek. Nechci ti ublížit. Jen...potřebuji tvou pomoc." natáhl jsem ruku směrem k němu. Stál bez hnutí. Že by to vyšlo? Chyběl centimetr od doteku, když se vzepjal a odběhl.
Naštvaně jsem se postavil. ,,Ha ha...to bylo dobrý, jen pokračuj..." smál se Mone. Seděl na žluté samičce a pozoroval můj neúspěch. ,,Co takhle pomoct?!" ,,Hmm...Ne." zazubil se. Měl jsem chuť plesknout žlutou po zadnici aby se vznesla do vzduchu a tomu blbci zavřela pusu. ,,Mone! Není čas na srandu. Možná je Rin v nebezpečí a my se tu předvádíme." Mone sklopil zrak a slezl. ,,Ale jen protože spěcháme, jinak bych ti nepomáhal." Zastavil se před do zelena zbarveným samcem a něco zamumlal. Nevím co ale zelený k němu přišel a hlavou do něj drcl. ,,Je to Zel a rád se mazlí.." usmál se když se k němu přitulil. ,,Super. Tak letíme?"
,,Myslíš, že tě teď hledají?" opřel se mi o rameno Aki. ,,Nejspíš jo. Ale neboj, tady nás nenajdou. Co chceš dělat?" přesunul jsem se na pohovku. ,,Hm...Řekni mi něco o sobě." sedl si vedle. ,,Něco o mně? Víš já nejsem vůbec zajímavý. To spíš ty. Tenhle svět je samé překvapení..." Aki se rozesmál. ,,Jo. Pamatuješ jak si tě pořád pletli s Rinem? Nebo jak sis stěžoval na školní uniformu? Jak jsi hasičákem pokropil třídu?" hrkal jednu vzpomínku za druhou a já na něj zíral s otevřenou pusou. ,,Ty si to pamatuješ?!" ,,Na to se nedá zapomenout." roztomile se usmál, až mi srdíčko poskočilo.,,Takže si pamatuješ i to jak jsme se poznali?" Aki zčervenal. ,,S-Samozřejmě že jo. A na to jak jsem ti zachránil krk." hrdě zvedl hlavu. ,,To si pamatuješ ty, já si pamatuji že jsem dostal první pusu od svého miláčka."
,,Dostal?! Spíš sebral!" naštvaně mě praštil polštářem co byl mezi námi. K mojí smůle přímo do obličeje. Po pár ranách jsem polštář chytil a snažil si ho přivlastnit.,,Dej mi to." ,,Trhni si!" Smáli jsme se jako dva blázni. Aki se nehodlal vzdát, proto polštář pustil, ukradl mi něco z kapsy a vyskočil z gauče na nohy. ,,Ty malá potvůrko, cos mi to ukradl?" Aki s ďábelským úšklebkem mi ukázal modrý šperk. ,,Pokud to chceš vrátit, tak si mě musíš chytit." ,,Miláček si chce hrát, tak si budeme hrát."
Nebezpečně se mu zaleskly oči. Asi to nebyl dobrý nápad. V momentě co se zvedl jsem vyběhl za sedačku. Jenže on mě dohnal. Přeskočil jsem ji a zamířil do první místnosti. To byla chyba, veliká chyba. Nebylo kde se ukrýt a co bylo nejhorší? Byla to ložnice! Ren za sebou zavřel dveře a já polkl. ,,Tak a teď buď hodný chlapeček a vrať co jsi mi ukradl." s perverzním úsměvem, se ke mě nebezpečně přibližoval.,,Jsem starší tak nemusím." vyplázl jsem jazyk. Chytl mou ruku a shodil na postel. Najednou mě začal lechtat. ,,V-Vzá-vám s-e!" snažil jsem se nadechnout. Ren přestal a svalil se vedle mě se smíchem. ,,Kdo by čekal že bude kluk s kamennou tváří lechtivý." ,,Kluk s kamennou tváři?" otočil jsem se na bok a pod hlavu si dal ruku. ,,Jo. To jsem si myslel, když jsem tě uviděl. Teď bych řekl roztomilý, milý kluk co je lechtivý." poškádlil mě. ,,Já ti dám lechtivý!" usadil jsem se mu vklíně a chtěl ho polechtat. Chtěl, ale dříve jsem si uvědomil kde jsem.
Červený, až za ušima nervozně střídal mé tělo a oči. Byl tak roztomilý. Rychle slezl a obličej vrazil do peřiny. Zasmál jsem se. ,,Aki? Vylez." ,,Ne." ,,Mám tě zase zlechtat?" Nakonec se na mě podíval. Díval se mi do očí a mě přepadl chtíč. Rukou jsem zlehka přejel po jeho. Aki se zatřásl. Naklonil jsem se k jeho oušku. ,,Chci tě." svůdně jsem zašeptal, olízl mu ho a sundal tričko. ,,R-Rine..." nadechl se aby protestoval, proto jsem ho umlčel svými rty. Zapojil jsem jazyk a rukama se rozběhl po jeho těle. Opustil jsem jeho rty a věnoval se krku. Slastně mi vzdychal a prohýbal se když jsem mířil dolů. Byl jsem připravený mu sundat i kalhoty se spodním prádlem, ale chtěl jsem vidět jeho výraz. To byla chyba. Měl jsem to vycítit. Měl jsem něco udělat....bohužel jsem byl zabraný do milování a nevšiml si příchozích....
Omlouvám se za pravopisné chyby! XD
Dejte hvězdičku *
Napište koment :)
A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )