Zodpověděl jsem ještě pár otázek a s západem slunce jsme se vydali domů. Chtěl jsem Akiho přemluvit ať u nás přespí ale odmítl. Zavřel jsem dveře. Zítra by se měla vrátit Rinova máma takže tu budu sám. Otevřu lednici poté co vejdu do kuchyně. Nevrle si prohlížím neznámé jídlo. Je tam všechno krom masa. To tu není nic k jídlu?! Podrážděně jsem ji zavřel a málem dostal infarkt. ,,Máš hlad?" optala se mě Rinova máma v zástěře a už se připravovala že mi udělá večeři. Poskočil jsem s vyjeknutím. To se mi nikdy nestalo! Nikdy jsem se nikoho a ničeho nelekl! Tenhle svět mě ničí! ,,Co tu děláte? Neměla jste být ještě pryč? A neděste mě." zeptal jsem se už klidným hlasem. ,,No zvládli jsme to dřív tak jsem se vydala domů. Pochybuji že by jsi si ohřál jídlo sám." usmála se. Ve mně se cosi pohlo. Ten úsměv jsem už někde viděl. ,,Pojď pomůžeš mi s pizzou." podávala mi zástěru. Překvapeně jsem ji přijal a zápasil s jejím zavazováním. ,,Hahaha...Ukaž..." smála se protože jsem se do toho úplně zamotal. ,,Takhle to patří, tygříku." zasmála se. Po chvíli si všimla mého překvapeného pohledu a uvědomila jak mi vlastně řekla ,,Am...promiň...to... mi jen uniklo..." omlouvala se s nuceným úsměvem. ,,No tak, jdeme na to!" zajásala a já se usmál.
Nikdy za celý můj život, jsem se tak nepobavil a zároveň nikdy nezažil ten pocit, neskonalého štěstí. Je to nepopsatelný hřejivý pocit. Možná to bylo tím že jsem neměl mámu, takže jsem to nikdy nezažil takové ty věci, jako mateřská láska. Nikdy jsem nepocítil ten pocit bezpečí, nikdy jsem nebyl objat ani políben na dobrou noc. Tohle jsem si mohl jenom někde hluboko přát, že jednou budu mít taky mámu. Byl bych rád za všechno, za jídlo které mi s láskou uvaří, za to, jak mě podporuje, ať půjdu kamkoliv, dokonce i za vyhubování,když udělám něco špatně. Ano. Mám babičku a sestru a mám je rád. Ale oni nejsou má pravá rodina. Babička se o mě starala a vychovala mě s láskou, přesto jsem chtěl aby to byla má pravá máma. A Sistine i když ji beru za sestru, jí není. Je stejná jako já, sirotek, proto se jí babička taky ujala a já ji přijal jako svou sestru. I když jsem mámu nebo tátu neměl cítil jsem že jsou se mnou. Že na mě dohlíží a pomáhají mi.
S Rinovou mámou jsme se smáli. Zvládli jsme tři obrovské pizzy. Mělo jich být pět ale tak nějak jedna skončila na stropě a ta druhá se připekla. Ukázala mi mnoho věcí, třeba jak uválet lepící hmotu (těsto) takovým válečkem, ukázala mi různé druhy potravin, kečup, salám nebo nejedovaté houby. Dali jsme je do trouby kterou jsem s úžasem pozoroval. Nakonec jsme naše kuchtěni zakončili válkou. Byla to vařečka proti vařečce. A samozřejmě jsem vyhrál a tak jsem si za odměnu mohl vybrat pizzu. Jednu jsme odnesli sousedce naproti, jako přátelský dar. Zahlídl jsem jednu krátkovlasou dívku v chodbě asi to byla její dcera. ,,To je moc milé, že Megumi? Moc Děkujeme." Megumi jen protočila oči a zmizela do svého pokoje. Po návratu jsme museli uklidit ten bordel, takže jsem se zase něco naučil.
Doutiral jsem stůl a sehnul se pro další hadru, když mi z kapsy vypadla půlka smaragdový šperk a zacinkal na zemi. Oba jsme se za zvukem otočili. ,,Tak přece ho máš.." zamumlala tak abych to neslyšel a zvedla ho ze země. ,, Krásný šperk, kdo ti ho dal?" ,,No dal mi ho Oi, prý je od táty. Ale neřekl mi na co je mi jenom půlka. " ,,No Rin má stejnou půlku.." vykulil jsem oči ,,Vážně?!" Přikývla s úsměvem ,,Dala jsem mu ho..." otočila se a chtěla schovat zástěry. ,,A proč?! Má to něco společného s mým tátou?" ,,Už je čas jít spát..." snažila se změnit téma ale já chci vědět proč mi ho táta dal, proč má Rin úplně stejnou půlku a odkud ho dostala jeho máma copak znala mého tátu?! ,,Prosím. Aspoň mi řekněte jestli jste znala mého tátu." naléhal jsem . ,,,Ano....Líp než kdokoli jiný..." ,,Byla jste jeho kamarádka?" ,,...Dost otázek a šup do postele..." S povzdechem jsem se doloudal do postele.
Sakura se opřela o kuchyňskou linku a povzdechla si. Kdyby jim jen mohla říct pravdu. Oba si zaslouží ji znát, ale nemůže to udělat. Nechce aby se dostali do nebezpečí. Je ale zároveň šťastná že Rena po 16 letech může konečně zase vidět. Mrzí jí, že ho nemohla vychovat, ale alespoň teď chce dohnat to co ztratila. Ví moc dobře že ho nemůže sevřít v náruči, ani mu říkat tak, jak mu říkala když byl malý. Může jen z dálky pozorovat jak se šťastně směje.
Vyšla schody a zamířila do Rinova pokoje kde spokoje spal Ren. Potichu se vkradla do pokoje a pohladila ho opatrně po vlasech. Tohle chtěla udělat tak dlouho. ,,Dobrou noc, tygříku." Dala mu pusu na čelo a zmizela z pokoje.
Omlouvám se za pravopisné chyby! XD
Dejte hvězdičku *
Napište koment :)
A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )
833 slov :D