Málem bych zapomněla. Omlouvám se. Je tu ještě jedna HL postava/zvíře, ale jaké, to se dozvíte v příběhu. Nechte se překvapit.
Stál jsem s partou zabijáků, které jsem si najal, tiše jako myšky za stromy a čekal na signál jednoho z nich. Za chvíli by tu měl projíždět vůz který je prý nejhlídanější za posledních 100 let. Musí tam být něco opravdu cenného. Nikdo ale neví co. Ne že ba mně to nezajímalo, ale přece jen peníze a mou pomstu nic nahradit nemůže no ne? Najednou jsme uslyšeli signál. Je to tu.
Nenápadně jsem se podíval, abych se ujistil a opravdu. Před i za vozem šlo asi 30 ozbrojených tou nejlepší výzbrojí co byla vynalezena. No, má naděje na úspěch nebezpečně rychle klesá. Když byli tam kde jsme je potřebovali, zaútočili jsme. Teda oni zaútočili, já jen čekal až mi vybílí cestu, přece se nebudu zbytečně namáhat. Proplétal jsem se mezi bojovníky tak abych neskončil na jejich místě. Zarazil jsem se při pohledu na vůz. A sakra. Tak přeci se boji nevyhnu. Jeho smůla, on skončí bez hlavy. Vytáhnu svůj krásně zdobený meč z pochvy a jedním ladným pohybem jsem mu ho vrazil do břicha. Zavrávoral a vyplivl krev. Nějak se mu ho podařilo vytáhnout a odhodit za mně. Jednou rukou si držel krvácející břicho, krev rychle ztékala po jeho nohách a pod ním se tvořila kaluž krve. Uchechtl jsem se. Fajn. Možná meč nezabral, ale ještě jsem neskončil i když nechápu jak se mu to povedlo když nikdo tohle nedokázal. Neváhal jsem a jednu mu vrazil, až uletělo pár zubů a on se konečně skácel k zemi. Koukl jsem kolem sebe, pořád tu bojovali a nebylo poznat kdo vyhrává. Bylo mi to jak už jsem řekl jedno kdo chcípne, zaprvé je ani neznám a za druhé jsou tu jen na odvedení pozornosti. To ovšem neví, řek jsem mim že jim zaplatím. Samozřejmě jsem lhal.
Odhrnul jsem závěs. Cože?! Bedna?! To žádne drahé kameny, peníze ale bedna? To si ze mně děláte srandu?
Otráveně jsem z ní stáhl plachtu. Málem mi vyletěly oči z důlků. ,,Páni!" Je to nejkrásnější stvoření, které jsem kdy viděl. Tohle snad ani neexistuje, ne? A ty oči, má je jako Galaxie. Opatrně jsem ji vzal do náruče. Podívala se na mně těma pronikavýma očima a já zůstal na ni hledět. Nic jsem nevnímal, jenom ten uklidňující pocit, plný radosti, smíchu, štěstí a lásky. Doslova mi propaloval srdce, cítil jsem se jak nikdy předtím, jakoby všechnu bolest, smutek a zášť vyhnala pryč. Úžasné.
Přitiskl jsem si štěně vlka více na hruď a vyběhl pryč. ,,Hej! Chyťte toho zloděje! Rychle, vy zablešené potvory! Nebo z nás pán sedře kůže!" řval za mnou asi kapitán, utíkal jsem dál až jsem dorazil k lesu. ,,Rychle!" ohlédl jsem se, jsou blízko. Sakra. Musím to risknout. Ten les má nepěknou pověst. Kdo do něj vstoupí, už nevíjde. Dostal jsem zákaz od babičky, ale tohle je vážné. Rozběhl jsem se tedy do něj. Běžel jsem dál a dál, už jsem neslyšel hlasy, pro mně dobře. Zastavil jsem se před zvláštní stavbou, čtyři pilíře postavené do kola, uprostřed nich byl vyvýšený trůn. Vymanila ze sevření a běžela k němu, vyskočila na něj, až teď jsem si uvědomil té sochy vlka na něm. Packama se opřela o jeho krk a hlavou se k němu přitulila. Zasáhla mně vlna pocitů, smutek, pláč. Patří tyto pocity té maličké? Je to někdo, kdo ji připomíná rodinu? Odkud ses tu vůbec vzala? A proč tě chtěl Pán Zla? Na tyto otázky bych chtěl znát odpověď.
Náhlý záblesk mně úplně oslepil, než jsem se vzpamatoval byl jsem asi 50 000 metrů nad zemí, zpanikařil jsem. Počkat. Někdo tu je se mnou? Zvedl jsem hlavu a narazil na chlapce ve stejném věku, vlastně se mi dost podobal, až na střih vlasů, dokonale. ,,Kdo jsi?"
Vešel jsem do obchodu, který byl vedle knihovny, s úsměvem. Ady tu sice ještě není, ale to neznamená že nebudu mít oběd! Pokud si myslel že tu zemřu hlady, ať na to hned zapomene. Koupil jsem si croissant s čokoládou, aspoň vydržím do večeře. Ady mně už před knihovnou vyhlížel, když mně viděl do sebe cpát croissant, neodpustil si jízlivou poznámku. ,,Už zase do sebe cpeš? Vždyť si měl před hodinou svačinu?!" stěžoval si, polkl jsem. ,,Nežárli." zazubil jsem se. ,,Já?! Nikdy." složil ruce na hruď a nafoukl tváře. Smíchy mi zaskočilo. ,,Bože ani smát se neumí. Pojď radši než se tu udusíš smíchy, troubo." praštil mně do zad, konečně jsem se mohl nadechnout, a vycházel schody. Jak mě to nazval?! Troubo?! To je urážka druhého stupně! Rozběhl jsem se za ním a dal mu pěstí do ramene. ,,Au! Za co?!" hleděl na mně ,,Za toho troubu." vyplázl jsem jazyk a zamířil k vitríně s nejnovějšími knihami. ,,Rine! Jdu do sekce Romány najít tu knihu! Sejdeme se tu za hodinu, ne že zdrhneš!" to poslední mi pohrozil, jen jsem na něj mrkl a díval se jak odchází. No super. Co tu hodinu budu dělat? Procházel jsem se tu duchem někde jinde. Přemýšlel co bych teď doma asi dělal. Hm. Asi spal, nebo jedl u filmu. ,,Hej! Nezavázej prcku." zvedl jsem svůj zmatený pohled ke strážníkovi do kterého jsem právě narazil ,,Co?" ,,Já ti dám co." už mně vyháněl ven, ale nějak jsem kolem něj proklouzl, vyběl na opačnou stranu východu. Všiml si dveří. Vlezl jsem tam a zavřel za sebou.
Ocitl jsem se v další místnosti plné knih, a pár lidi. Objevil jsem divnou sbírku knih. Přistoupil jsem blíž a začal prstem přejížděl nápisy a zastavil se u jednoho. ,,Souhvězdí vlka"? Vytáhl jsem ji. Už jsem ji chtěl otevřít, když jsem zaslechl hlas toho stejného strážníka. Sakra. Musím se schovat, jinak mně vyhodí. Nervozně jsem se rozhlížel, až jsem viděl další dveře. Tam! Zavřel jsem za sebou a přitiskl se na dveře, sjel po nich dolů. Konečně klid. Tak. Aspoň si můžu číst.
Otevřel jsem ji. První strana nesla varování.
"Varování: Nikdo, kromně Královské rodiny, tuto knihu nesmí otevřít.
Pokud nejsi její součástí, okamžitě zavři tuto knihu a schovej na místo kde ji nikdo nenajde.
Jestli tak neučiníš zemřeš.
Byl/a jsi varován/a."
Uchechtl jsem se. No jasně. Ti teda přeháněj. Otočil jsem stranu. Náhlý záblesk mně úplně oslepil, než jsem se vzpamatoval byl jsem asi 50 000 metrů nad zemí, zpanikařil jsem. Počkat. Někdo tu je se mnou? Zvedl jsem hlavu a narazil na chlapce ve stejném věku, vlastně se mi dost podobal, až na střih vlasů, dokonale. Zarazilo mně, že jsme řekli tu stejnou větu ve stejném čase. Dokonce jsem i cítil, že máme úplně stejné myšlení. Ale Proč?
,,Kdo jsi?"
Omlouvám se že není na začátku, chtěla jsem vás překvapit. Tak tohle je další hlavní postava. Upozorňuji že bude ještě dvě. Dám je všechny i na začátek aby jste se v nich vyznali.
Jméno: Galaxy
Pohlaví: Holka
Věk: Postupně roste.
Písmo: Tlustě- V Pravo
Omlouvám se za pravopisné chyby! XD
Dejte hvězdičku *
Napište koment :)
A kritiku nebo pochvalu ( ♥samozřejmě pokud chcete ♥ )
1 124 slov. :D