"Máš něco s mozkem, ty debile?" zavrčela jsem po chvíli. Zaškubala jsem rukama, jestli se náhodou nebudu moct hnout o něco víc, než o dva ubohý cenťáky, ale ani za hovno. Bylo to moc utažené. Jediné, co se mi povedlo, bylo si zarýt si provaz hlouběji do kůže.
"To je dobrá otázka," uchechtl se cápek samolibě a línými kroky se přiblížil ke mně. "Obzvláště od holky, která se pere jako nějaký profesionální zápasník. Moc to k tvé hezké tvářičce nesedí." Sehnul se ke mně a s hlavou nakloněnou na stranu na mě civěl. Jeho jedovatě zelené oči klouzaly po mém obličeji, jako by snad poprvé viděl jiného člověka.
"Mám své důvody," odsekla jsem a odvrátila od něj pohled.
"Hmmm," zamručel chlápek jakoby překvapeně, popadl mě za bradu a násilím mě donutil se opět otočit jeho směrem. "A jakpak to jsou, má drahá? Pověz mi o nich," usmál se a odhalil své nádherně bílé zuby. Soráč, tohle se musí nechat, má hezký zuby jak zmrd. Zajímalo by mě, kolik ho to stojí prachů...
"Co takhle tvé roztomilá sestřička, hm? Patří tam?" narovnal se, ale svůj pohled stále upíral na mě.
Při zmínění Haruky mi přeběhl mráz po zádech. "...Co víš o mé sestře?" zavrčela jsem nasraně.
Z chlapíka se vyhrabal otravný smích. "Jen to užitečné. Je to tvoje sestra - respektive dvojče, vzorná studentka, krásná mladá holka, stejně jako ty. Podle všeho k ní chováš velice silné city, nemám pravdu?" zeptal se, přestože očividně už dávno znal odpověď. Netuším, kde získal tyto informace, a vůbec se mi to nelíbilo.
Popošel blíž ke mně a ukazováčkem mi přejel po líci.
"Nechceš přece, aby se jí něco stalo, nemám pravdu?" řekl rádoby konejšivým hlasem.
Srdce mi sevřela ledová ruka. "Nechmatej na mě, čuráku. Co to meleš za kraviny? To mi jako chceš vyhrožovat? Kdo si kurva myslíš, že jsi?!" ječela jsem po něm a snažila se předstírat rozzuřený tón, přestože mě docela vyvedl z míry.
"Oh, omlouvám se, asi jsem se ještě nepředstavil. Jak neslušné," zasmál se rádoby zahanbeně. "Jmenuji se Nishida Yuuto* (*Nishida je jeho příjmení)," řekl pyšně.
Kurva kde jen jsem slyšela jméno Nishida...Nebyl to jeden cápek z toho seroše? Jak se tam požírali lidi navzájem a borec tam zdrhal v aréně před obřím tupým chlápkem? Asi těžko...
"Možná jsi o nás už zaslechla," pokračoval Nishida, když si všiml, jak zamyšleně čumím na zem a nevybavuju si význam jeho jména. "Říká ti něco Yakuzácké odvětví vedené Nishidou? Sídlí relativně blízko."
Nemohla jsem si odpustit úšklebek. "A to máš jako bejt ty, ten vůdce? Jej, a to jsem si myslela, že Yakuza má nějakou úroveň..." uchechtla jsem se.
"Zatím ji vede můj otec, ale i on někdy bude muset odejít do penze. A jelikož jsem jeho nejstarší syn, do vedení po něm půjdu já," vysvětlil a namyšleně pozdvihl hlavu.
"To blahopřeju," pogratulovala jsem mu sarkasticky, "a co to má jako společnýho se mnou a Shinem?"
"Ah," vydechl, jakoby si na něco vzpomněl. "Tvůj přítel..." na rtech se mu rozlil spokojený úsměv.
"A kde kurva je? Kam jste ho odvlekli, sráči?" zeptala jsem se relativně klidným hlasem. "Jen ať vím, kdy sem naběhne a rozbije ti hubu," pokračovala jsem výhružně.
"Tvůj přítel," zopakoval chlápek podivným hlasem, "popravdě ani nevím, kde teď je. Asi si s ním někde hrají moji kluci."
Bože, kdybys věděl, jak to zní, ty idiote. Doufám, že Shinova prdel zůstane panna, jinak bude pěkně nasranej.
"Spíte spolu?" zeptal se.
Jako by mě někdo udeřil pěstí do hrudi jsem ze sebe vyrazila všechen vzduch, což mě donutilo zakašlat. "Jako kdo? Shin a já?" nechápala jsem.
"Jistěže vy dva. Jste jak manželé. Máte mezi sebou velice pozoruhodné pouto. Bylo by jen přirozené se dovědět, že si to spolu každý den rozdáváte jak králíci," zasmál se a udělal další krok ke mně. Sehnul se a rukama se zapřel o opěradla židle.
Celá jsem se prohnula v zádech, abych svůj obličej co nejvíc oddálila jeho tělu.
"Tobě asi rupla cévka v hlavě, nebo co," krčila jsem se, "jsi úplně mimo."
"Ale," mlaskl vyčítavě. "Taková hezká holka by se neměla vyjadřovat tímto způsobem. To tě určitě naučil on, že?" sklonil hlavu, aby mi viděl do obličeje.
"Jdi do prdele," zavrčela jsem.
"Takové výrazy..." smál se a už zase ke mně natahoval tu svou hnusnou ruku. "Mluvíte tak i v posteli?" zeptal se a prsty mi přejel po tváři. "Užíváš si, když ti nadává? Máš ráda, když je hrubý?"
"Co to kurva říkáš?!" vyjekla jsem skoro zoufale. Na druhou stranu jsem se musela kurevsky držet, abych se tu nepochcala smíchy. On ani netuší, jak moc se plete. Jak zábavné.
"Dělá to tak, aby to bolelo, hm? A ty jen sténáš a prosíš o víc?" pokračoval a palcem mi přejel po spodním rtu.
Znovu jsem se pokusila otočil hlavu, ale on přemístil svou ruku na můj krk a letmo mě "hladil" prsty.
Zvláštní...Když to dělala Haruka, okamžitě to ve mě vyvolalo podivně nádherné napětí. Ale teď - ten sráč maximálně tak studil a jeho hrubá kůže mě škrábala. Nelíbilo se mi to. Neříkám, ale, že jsem to necítila vůbec. Jen mi to prostě přišlo hnusné.
"Předveď mi, jak vzdycháš a voláš jeho jméno těsně před tím, než se uděláš. Jak ho držíš kolem krku a táhneš ho k sobě, zatímco se zmítáš ve slastné křeči."
"Tak znova," zavrčela jsem. "Jdi ode mě. Nesahej na mě těma špinavejma rukama."
"Copak?" zeptal se posměšně. "Tobě se nelíbí, když to dělá někdo jiný, než on?"
Na chvíli jsem uvažovala, jestli se mám zapojit do hry a opravdu předstírat, že je Shintaro můj kluk. Asi by to byly zbytečné trable pro Shina, protože by byl nucen předstírat se mnou, ale bylo by to lepší pro Haruku, která by unikla možnému nebezpečí.
Zvedla jsem k němu pohled. "Nesahej na mě," řekla jsem nasraně.
Nishidovy rty se zkroutily do zlého úšklebku. "Myslíš, že bude naštvaný, až zjistí, co s tebou mám v plánu?" otravoval dál a rukou mi sjel po krku až po klíční kosti. Avšak nezastavil tam. Svými kostnatými prsty pokračoval až na mé prso.
Sykla jsem nelibostí, ale nic dalšího jsem neudělala. Nechci mu dopřát potěšení z toho, co dělá. Je fakt, že je dost nepříjemný, že mě tak osahává, ale nebudu to přehánět. Moc velký vliv to na mě stejně nemá.
"Ale, ale," podivil se Nishida natvrdle. "Takže ono se to nelíbí ani tobě?" usmál se křivě. "To mi neříkej."
"Ty zasraná kuličko nevyvinutejch spermií," začala jsem přísně, "znova ti říkám, nechmatej na mě těma svejma pařátama, nebo bude peklo."
Opět se samolibě zasmál, až jsem měla sto chutí mu zmáčknout koule, pěkně tak, aby to bolelo a mluvil potom jako čtyřletá holka. "A co mi uděláš, zlatíčko? Pošleš na mě svého přítelíčka?"
"Kdybych ti chtěla rozbít držku," podívala jsem se na něj rádoby znuděně, " tak to s radostí udělám sama. K tomu Shina nepotřebuju."
Nishida překvapeně zamručel. Pak chvíli svou rukou šátral po mém poprsí a když si všiml, že to se mnou nic moc nedělá, rozhodl se zajet na mou holou kůži. Prsty mi sjel pod tričko a podprsenku zároveň, přímo na prso.
"Ngha-!" vzdychla jsem překvapeně, ale hned na to jsem zrudla studem. Ale nemyslete si, že se mi to kurva líbilo až tak, že bych musela vzdychat. To ne. Jak jsem už řekla, ten sráč měl ledový prsty a jeho kůže mě nepříjemně škrábala. Prostě mě to překvapilo.
Nishida vykulil oči. "Tady se ti to líbí?" zeptal se zvědavě a konečky prstů začal mnout mou bradavku.
Přiznávám, při tomhle jsem už musela zatnout zuby, jelikož na to mé tělo prostě reagovalo.
"Dělá ti to i on?" zeptal se podivně pobaveným tónem, jako by si tu myšlenku kurevsky užíval.
"Co...ti je to do toho.." procedila jsem skrz zuby.
"Upřímně, docela bych si přál vás při tom vidět. Tvé drobné tělíčko omotané kolem něj, krásně se pohybující do rytmu přírazů. To musí být pohled přímo k nezaplacení."
"Jsi úchyl," řekla jsem pohrdlivě a zavrtěla hlavou.
"Ne ne, broučku, já si jen užívám krásu lidských těl."
Chvíli jsem na něj nevěřícně hleděla, jestli si ze mě dělá prdel, nebo má fakt o kolečko víc. "Co ode mě vlastně chceš?" zeptala jsem se po chvíli, kdy mi i triviální věci přestaly dávat smysl.
"Víš," začal a konečně vytáhl svou ruku zpod mého trika. "Za chvíli budu vést mafii. Ale ještě před tím protřebuju někoho, kdo by ji vedl po mém boku. Potřebuju ženu, manželku."
Chvíli jsem uvažovala nad tím, jestli je nějaká šance, že přece jen tou manželkou myslí Shintara. Byla by to sranda.
"A co já s tím?" zavrtěla jsem hlavou nechápavě.
"Zdáš se být perfektní kandidátkou. Jsi silná, nebojíš se mužů, umíš se rozhodovat, což jsou mé základní požadavky. To, že máš naprosto úžasné tělo a tvůj obličej mě nutí tě zneužít, necháme stranou."
"Ty...ty jsi fakt nějaký šílenec," pousmála jsem se. "Já nemám zájem."
"Zlatíčko," přiblížil svůj obličej tomu mému a skoro lítostivě se na mě zahleděl, "v tuhle chvíli už nemáš žádnou jinou možnost."