Znič mě!

39.

Faith

,,Vím,že mi nechceš říct,co se děje,ale já to na tobě vidím,Fai..''Viděla jsem na Bell jak hrozně moc se snaží a bylo mi z toho ještě hůř.Chtěla jsem říct ten důvod,ale věděla jsem,co potom nastane.,,Prosím,''zaskučela.

,,Fajn,'' povzdechla jsem si.,,Lhala jsem ti.Tylera jsem sice ten den viděla,ale nedopadlo to vůbec dobře.Přišel do tý kavárny a začala ho tam objímat nějaká žena.Potom za mnou běžel a když šel zpět, přiběhla za ním malá holčička a chytla ho za ruku.''

Bell na mě koukala s vykulenýma očima,,Třeba to není tak jak si myslíš.Možná to je jen jeho nějaká známá.''snažila se mě uklidnit.
,,Ale proč mi to neřekl?Proč?''Bell pokrčila rameny a silně mě objala.Začala jsem v její náruči brečet.Nemohla jsem to už dál udržet.

,,Víš co?Půjdeme nachvíli někam upustit páru.''zvedla se a odešla do své šatny.Měla hromady šatů a vlastně všeho.Po mně hodila černé a rudé šaty.Jedny z nich jsem měla na mém prvním rande s Tylerem.Chtělo se mi znovu brečet,ale tentokrát už jsem to udržela a oblékla si je.Měla jsem na ně dobrou vzpomínku,tak proč si je na sebe nevzít.Cítila jsem se stejně jako před půl rokem.Nemohla jsem tomu uvěřit.

Vůbec se mi do nějakého klubu nechtělo.Nechtěla jsem tam jít a koukat na ty šťastné tváře,které vlastně byly jen šťastné kvůli své hladině alkoholu v krvi.Pak mi došlo,že i já to mohla na chvíli pocítit a tak jsem prostě následovala Bell k baru. Objednala nám snad to nejsilnější,co tady mohli mít.Nevěděla jsem vůbec,co piju ale i tak to do sebe kopla a objednala si další.

Ze dvou panáků se pomalu stávaly čtyři,pět a nakonec jsem to vytáhla až do bodu,kdy jsem je přestala počítat.Ani jsem nevěděla jestli mám vůbec peníze na to,abych tolik panáků zaplatila.Chtěla jsem další a nějaký limit mě v tu chvíli nezajímal.

Účel byl na něj nemyslet a po každém panáku to tak odeznívalo.Ta bolest,kterou jsem pociťovala se probouzela v něco,co ani já nedokázala popsat.

Bell mezitím,co já jsem byla na baru,tancovala.Vypadalo,že si to užívala.Kroutila se u nějakého chlapa a po chvíli mi došlo,že to je vlastně Dylan,který vypadal kompletně střízlivý a snažil se Bell dostat z parketu a přitom přejížděl očima celý bar až se naše oči střetly.Okamžitě vzal Bell do náruče a šel za mnou.,,Jdeme domů..''oznámil mi celý udýchaný.Nechtěla jsem odejít a proto místo toho,abych poslušně sesedla ze židle a následovala ho jako jeho nějaký mazlíček,jsem přitáhla barmana za zástěru a poprosila ho o dalšího panáka.

Nechtěl mi ho dát, ale můj smutný obličej ho nejspíš přemluvil.,,Poslední.''vydechl a podal mi ho.Dylan ho pohledem vraždil mezitímco já jsem si vychutnávala tu štiplavou chuť na jazyku,kterou jsem už ani necítila.

,,Musím mu jít zavolat.''řekl Dylan a s Bell v náruči odešel.

Ani nevím jak dlouho už jsem se motala mezi ožralými,ale byla jsem si jistá,že už tak dobrá půl hodina byla.Najednou mě někdo vzal za ruku a tahal co nejdál od davu tancujících lidí.,,Fai?''

Hlas mi přišel povědomý, ale když jsem se otočila viděla jsem rozmazaně.Jenže jeho bych poznala i kdybych byla slepá.Ta vůně byla cítit až na míle daleko a já měla co dělat,abych vůbec z té barové židle vstala.

,,Jdeme domů..''zašeptal mi do ucha a pak jsem jen ucítila jeho paže,které se mi začínaly obmotávat kolem těla.To bylo možná to poslední, co jsem nějak vnímala,protože poté už jsem před očima měla jen černo.