Znič mě!

34.

Tyler

Viděl jsem její andělskou tvář,která odpočívala v mé náruči a pocítil klid v mý duši.V klidu oddechovala a já ji mohl pozorovat.Díky ní jsem ten klid měl a poslední tři týdny bez ní byly utrpení.A to doslova.
Utápěl jsem se každej den v alkoholu mezitímco na mě můj otec řval cosi o profesionální úrovni a že se se svými zaměstnankyněmi nespí.Tyhle kecy jsem se rozhodl spíš ignorovat,protože můj otec byl ještě větší vůl než já a nechápal jsem,jak s ním mohla máma vydržet.I když o jeho aférkách věděla.Věděli to prostě všichni a dokonce i já.

Sice jsem byl malý,ale na tohle se nedalo zapomenout a už vůbec ne na to,že jsem to vlastně mámě řekl já.Když jsem vídal každý den jinou ženu v jeho kanceláři,tak jsem prostě zašel za mámou a na plno spustil proč táta má v kanceláři každý den nějakou ženu.Máma se přede mnou rozbrečela a ještě ten den se s otcem hádala.Nesnášel jsem jejich hádky a obzvlášť,když začali házet i věcma.
Po tý hádce jsem oba začal vídat čím dál méně.Máma chodila do práce i přes časy a táta trávil celý den v kanceláři s chlastem v ruce a nebo ženou v náručí.

Ale já takový otec nebudu.Slíbil jsem to mámě při našem posledním rozhovoru.Bylo mi teprve patnáct,když odešla a neměl jsem vůbec nikoho.Tátovi truchlící způsoby jsem vidět nechtěl,takže jsem na všechno byl úplně sám.Po mámině smrti jsem cítil prázdno až do doby dokud nepřišla Fai a já poprvý zažil všechno to,co láska obsahuje.A ne ta mateřská ale ta, při který bych dokázal udělat úplně cokoliv.

,,Nad čím přemýšlíš.''ospale zamumlá Faith a já sklopím hlavu k té její.

,,Nad tím,jak krásná jsi,když spíš.''
,,Ty jsi mě sledoval, jak spím?''zasmála se a já musel s ní.Její smích byl hrozně nakažlivej.Tyhle momenty jsem si užíval dokud jsem mohl.Jenže mi potom začal zvonit telefon a já ho musel zvednout,protože to bylo něco ohledně práce.Díky tomu se celý naše ráno pokazilo a já hrozně moc chtěl toho člověka na druhý straně telefonu zabít.

A pak jsem se dozvěděl,že to je otec a chtěl jsem ho zabít ještě víc než předtím.Naše konverzace stála vlastně za úplný..
Chtěl jen,abych šel na jednání,ale to jsem neměl v plánu.Vlastně mi přišlo,že jsem firmu ani neřídil já,ale otec.A proto jsem tak nějak doufal,že tam dnes bude a povede si to jednání sám.
 Když jsem zavěsil,Fai se na mě dívala a já měl takovou chuť jí ve svém náručí pomačkat,protože v týhle fázi byla tak roztomilá.
Rozespalý oči,bez makeupu,s rozcuchanými vlasy a v mém triku.To byl snad ten nejhezčí pohled,kterej jsem kdy viděl.Ona byla dokonalost sama o sobě.
,,Pojď sem.''zavrčel jsem a Fai po mně s úsměvem skočila.Několik dlouhých minut jsme na sobě leželi a jen se na sebe dívali.Myslím,že jsme si to oba užívali.Jen ten klid a ty opětovaný pohledy.

Ani jsem netušil,jak mohlo bejt ticho tak skvělý.

,,Musíme vstávat.''řekla a odstrčila mě vedle.

,,Ty vždycky dokážeš zkazit hezkou chvilku,co?''uchechtl jsem se.Fai se na mě zakřenila a šla se převlíct do vedlejší místnosti jako kdybych už jí neviděl.Do pokoje se vrátila s mým trikem,který měla ke kolenům,okolo pasu to měla stažený černým páskem a na nohou měla černý síťkovaný silonky.Vypadala v tom všem tak dokonale.Ona prostě byla dokonalá.Rozpuštěný vlasy si přehodila na bok a přicupitala za mnou.

,,Beru to,co jsem řekl předtím zpět.To vstávání se fakt vyplatilo.''Fai se zaculila a sedla mi na klín.Sklonila se ke mně a vtiskla mi jeden dlouhej polibek na mý rty.Její ruce přesunula na mý tváře a já si ji přisunul blíž.,,Bože..tak moc tě nenávidím.''prohlásila a přitiskla svý rty zase na mý.

Povytáhl jsem obočí a arogantně se usmál.,,Nenávidíš?''

Faith přikývla a stočila se v mý náruči do klubíčka jako nějaká kočka.,,Nenávidím tě za to jak až moc dokonalej jsi.Nezasloužím si tě,ale nechci,aby tě měla nějaká jiná.''

Tyhle slova jsem z jejích úst slyšel snad úplně poprvý.Nechtěla,aby mě měla nějaká jiná a já zase nechci,aby někdo jinej měl ji.Oba jsme byli lakomí tvorové.