Znič mě!

25.

,,Proč tu jsi?''
,,Myslím,že ti něco dlužím.''
,,A to je?''
,,Mám tě rád..''usmál se a mě se na pár vteřin pozastavilo srdce.Jediné,co jsem vnímala,byly jeho plné rty,které se hýbaly.Bylo to divné,protože jsem nic neslyšela,ale i přesto mě to nějakým způsobem potěšilo.Možná proto,že mi řekl to,co jsem chtěla slyšet.Jenže co když tohle nebyla pravda?Co když jsem pro něj nic neznamenala?

,,Opravdu?''zvědavě jsem si prohlížela jeho obličej.Jeho úsměv zkroutil do většího úsměvu.

,,Opravdu.''potvrdil a objal mě.V jeho náruči jsem si vždy přišla bezpečně a nemusela se vůbec bát.Jako by on byl můj ochranný štít před vším zlým.To,co se mezi námi dělo,jsem nechápala.Ty pocity,propojení a ta jistota.
Tohle všechno jsem v žádném jiném vztahu neměla a i když my dva jsme ve vztahu nebyli,cítila jsem se tak.

Bell na nás celou dobu koukala za dveřmi a přitom se připitoměle usmívala,protože jako snad jediná nám nejvíc fandila.Když vzpomenu na to,jak mě pořád nutila,abych šla s někým na rande a já jí furt odkopávala,ale ona se nevzdala.Díky ní mám teď tak skvělý vztah s Tylerem.
,,Takže jste spolu?''

,,Ne,to nejsme.''nervózně se zasměju.Tahle otázka ve mně vyvolala dalších několik otázek na které jsem si nedokázala odpovědět.Nechápala jsem,jak to mezi mnou a Tylerem bylo,ale mohla jsem se ujistit,že jsme rozhodně na dobré cestě a i přesto,že se mě snažil od sebe odehnat.
,,To je divný.Motáte se okolo sebe už celkem dlouho a pořád ještě nic?''

,,Není to divný, jenom si dáváme na čas.''

,,Faith,je jasný,že tě má rád a že už do toho v blízké době praštíte.Věřím,že Tyler už je ten,kdo tě konečně udělá pořádně šťastnou.Pořád se s ním směješ a ty vaše vzájemné pohledy.Opravdu tě má rád.Znám tě a vím,že jsi o tom,co ti řekl pochybovala.''

Možná měla pravdu,ale mohla se mýlit.Byla to Bella,která měla vztahů rozhodně víc než já a nejspíš i věděla,jak to funguje.Ale já se bála zklamání a zrady,která mě dostala v minulém vztahu.Už jsem o Jackovi řekla hrozně moc špatných věcí,ale on byl špatný.Tyler byl oproti němu anděl.

,,Popřemýšlej o tom.''dořekla a odešla do svého pokoje.

A místo toho,abych psala další kapitoly do knihy,jsem opravdu nad tím,co mi Bell řekla,přemýšlela.Nemohla jsem kvůli tomu ani usnout.Myšlenky mi zaplnily úplně celou hlavu a já nevěděla jak je mám pořádně vstřebat.Vždy se našla nová nad kterou jsem mohla přemýšlet.

Měla jsem Tylera opravdu ráda,ale furt jsem si nebyla jistá tím,že on mě jo.Mohla jsem mu věřit jak jsem chtěla,ale stejně mě pořád tížilo to,že mi mohl lhát.Na tohle jsem byla zvyklá od Jacka a i když už to byly dobré dva nebo tři roky,furt jsem nedokázala lidem věřit.

Nakonec jsem stejně po pár hodinách usnula a probudila se přímo o půl osmé,když mi začal zvonit budík.Konečně jsem mohla jít opět po několika dnech do práce.Nechtěla jsem si to přiznat,ale už jsem se na ni těšila a hlavně na June.

Vstala jsem,přehodila přes sebe župan a vydala se do kuchyně za Bell,která už seděla u stolu a pracovala na počítači.Na rozdíl ode mně chodila do práce až v deset a vracela se domů ještě dřív než já,což bylo trochu nefér,ale nemohla jsem si stěžovat.Svoji práci jsem milovala.,,Jak jsi se vyspala?''ušklíbla se a upila si trochu čaje ze svého hrnku.Věděla,že jsem toho moc nenaspala,protože tušila,že jsem tak trochu skoro celou noc přemýšlela nad tím,co všechno se odehrálo.

,,Myslím,že víš, jak jsem se vyspala.''utrousila jsem a ze skříňky vytáhla svůj dlouho nepoužívaný a oblíbený hrnek na kafe.

,,Takže si nad tím přemýšlela..''řekla, ,,A na co jsi přišla?''

,,Upřímně?Na nic,co bych předtím nevěděla,ale Tylerovi věřím.''

,,Aspoň,že tak.''