Znič mě!

30.

Nebudu tu popisovat,jak moc mě bolelo to,že jsem ztratila skoro všechny věci na kterých mi záleželo,protože by to potom mohlo být dost depresivní.Místo toho jsem chtěla oznámit jednu novinu,která se za poslední dva dny udála.Bell se bude stěhovat k Dylovi a já budu mít byt sama pro sebe,což není taková výhra,protože jsem v New Yorku chtěla bydlet s mojí kamarádkou a to,co jsem posledních pár let dělala,byl můj sen.
A ten se rozpadl na malý částečky.Vždycky jsme s Bell snily o tom,jak spolu budeme bydlet,najdeme si práci a kluky.Skoro jako by to bylo teprve včera,když jsem Bell oznámila,že letíme sem.Tu radost v jejích očích si pamatuju doteď.

Sice Bell nebudu vídat doma,ale nově jsem začala pracovat u ní v práci.Líbilo se mi tam,ale nebylo to Hunter Industries,protože zaprvé jsem momentálně pracovala v kavárně,což se vůbec netýkalo toho,co jsem dělala v mé minulé práci.Hunter Industries, byla firma zaměřená na psaní článků do nejznámějších časopisů po celém světě.

Ale na jednu stranu jsem si stěžovat nemohla.Měla jsem v práci,která mě taky bavila a hlavně jsem mohla splatit byt na který budu za chvíli sama.Ke všemu má šéfová byla moc hodná a dovolila mi jednou za čas pracovat na pokračováním mé knihy,ale musela jsem slíbit,že až jí vydají,tak jí musím hned jednu dát.A to bylo to nejmenší,co jsem pro ní mohla udělat.,,Teď se hlavně neotáčej.''zjevila se u mně Bell a opřela se rukou o pult.Nechápala jsem,proč bych se neměla otáčet a tak jsem trochu nakoukla.

Stál tam Brad a koukal na dnešní nabídku.

,,Co jsem ti říkala?''sykla a bouchla mě po ruce.Už jsem chápala její povyky a tak se snažila chovat,co nejvíc normálně a vyrovnaně,protože to jsem přeci byla ne?Vyrovnaná žena,kterou nerozhodí žádný vyhazov a dokonce ani hádka s mužem,který jí za poslední měsíc přirostl k srdci.To jsem byla úplná já.,,Zůstaň otočená a nic nedělej.''řeknu a otočím se.Bell mě chtěla chytnou za paži,ale já ji uhnula a s úsměvem se vydala k Bradovi,který už tam stál a vyčkával až se jedna z nás uráčí za ním přijít.
,,Tak co by jsi si dal?''mile jsem se na něj usmála, až mi je z toho špatně.Nechtěla jsem se na něj usmívat,ale věděla jsem,že ho můj úsměv naštve.Opravdu nechci,aby si myslel,že vyhrál a že mě porazil.Nemohla jsem před ním dělat zranitelnou ať jsem byla jakkoli zničená.

,,Espresso.''štěkl a já s úsměvem přikývla.Bell to celý pozorovala zpovzdálí,protože to tak bylo lepší.Nechtěla jsem,aby jí dělal nějaký problémy i když byla dospělá a mohla si to vyřešit sama,pořád jsem chtěla,aby se od ní držel dál.

A ne proto,že by se nedokázala bránit a nebo že mě do toho přinutila.Dělám to proto,že jsem její nejlepší kamarádka a je pro mně nesmírně důležitá.Položila bych za ní i život,protože pro mně byla jako mnohem lepší verze mojí sestry.
,,Hned to bude.''oznámila jsem a začala dělat kafe.Mohla jsem mu do něj hodit cokoli po čem by se mu udělalo zle,ale nechtěla jsem se chovat jako on.Nechci klesnout tak nízko jako Brad.Jakmile bylo kafe hotový,předala jsem mu ho a on mi podal peníze.Naštěstí hned potom odešel,takže jsem si s Bell oddechla.

,,Chybí mi.''povzdechnu si a Bell se na mě smutně podívá.Chápala, koho tím myslím,protože to bylo nejspíš úplně jasný.
,,Třeba se najde někdo jinej.''snažila se mě uklidnit,ale spíš se to ještě zhoršilo.
,,Co když nechci?Co když on je ten,kterýho chci?''
A pak jsem si to uvědomila.Chtěla jsem ho a to bylo snad úplně poprvé,kdy jsem vyjádřila takovýhle chtíč k někomu.Nikdy předtím jsem o pocitech,které jsem chovala k Jackovi,nemluvila.
Jakoby se mi teď úplně rozjasnilo a já konečně věděla,co chci.Celou tu dobu jsem měla zamlženo v hlavě a teď to vyšlo ven.

Po zbytek dne jsem vůbec nedokázala pracovat.Myšlenky se mi honily hlavou a každá byla úplně jiná.Jako by mezi sebou soutěžily.

A moje srdce bylo ještě víc zmatenější,než předtím.