Znič mě!

4.

Ráno jsem se probudila a nehorázně mě bolela hlava.Ke všemu jsem nebyla u sebe doma,což bylo pěkně divný.Na sobě jsem měla pouze spodní prádlo a vedle mně nikdo neležel.Byla jsem nervózní a rychle se snažila odsud dostat.Jenže jsem nemohla nikde najít ty titěrný šaty a dokonce ani podpatky s Converskami.,,Už jsi vzhůru.''

Otočila jsem se a spatřila Tylera,který byl opřený o futra dveří.V ruce držel prášky a vodu.,,Tady máš něco na snížení bolesti.''podal mi to a já mu poděkovala.Prášek jsem zapila vodou a zaúpěla nad bolestí hlavy.Nejspíš jsem to včera opravdu přehnala.

,,Spali jsme spolu?''zeptala jsem se na rovinu.Neměla jsem v plánu se kvůli tomu zdržovat a rozhodně ne se červenat jak v nějakým romantickým filmu.Tohle byla realita a já se tak podle ní chovala.

,,Ne,odpadla jsi ještě dřív než by se něco mohlo stát.''nervózně se poškrábal na zátylku.

Nebudu lhát,byla jsem šťastná,že se něco takového nestalo.Jednou jsem tohle udělala a nemohla se toho chlapa zbavit.Nejspíš si myslel,že mezi námi bude něco víc.
,,Půjdu pro snídani.Chceš něco?''

,,Jenom jeden velikej hrnek kafe,prosím.''zoufale jsem na něj koukala.Jakmile jsem neměla kafe,bylo to špatně.

,,Dobře.''zasmál se a odešel z pokoje pryč.Teď jsem měla čas najít své věci a tak nějak se zkulturnit.Když jsem se viděla v jeho zrcadle lekla jsem se.Můj makeup byl všude a to doslova.Řasenka byla rozmazaná i po tvářích a o makeupu jsem už raději vůbec nemluvila.Opláchla jsem si obličej vodou a hned to vypadalo lépe.

Šaty,které jsem měla položené na kuchyňské židli,jsem vzala a převlékla se.Boty byly hned vedle židle a podpatky jsem měla schované v kabelce.Každopádně si vůbec nepamatuji,že bych si je vyzouvala.
Musela jsem mít fakt velké okno,když jsem si sotva matně pamatovala začátek večera.

Podívala jsem se na mobil a uviděla upozornění na mém emailu.Bylo to něco z práce a jelikož jsme teď měli volno,tak nám posílali emaily,aby nás průběžně informovali,co všechno se bude dít až se vrátíme.

Milý kolegové,
rozhodl jsem se,že už půjdu pěkně do důchodu,protože aby takhle starej chlápek dělal v takovéhle firmě je ostuda.Proto místo mě bude můj syn.Doufám,že se Vám s ním dobře povede a měl jsem Vás všechny rád.
                                   Benjamin Hunter

To snad ne.Benjamin byl ten nejlepší ředitel a šéf,kterého jsem kdy měla.Každého chápal a byl ohleduplný ke všem.
Aspoň jsem doufala v to,že jeho syn bude stejný jako on.

,,Co se tak tváříš?''uchechtl se Tyler a podal mi mé kafe.Ani jsem si nevšimla ho přicházet a vůbec jak dlouho tu stál?

,,Můj šéf jde do důchodu a teď tam místo něj bude nějakej jeho nafrněnej syn.''utrousila jsem a přijala od něj kelímek s kafem.
,,Díky.''poděkovala jsem a on jako by to byla samozřejmost jenom přikývl.

,,Třeba nebude zas tak špatný a bude úplně stejný jako jeho otec.''řekne a sedne si vedle mně na postel.Oba dva si navzájem podíváme do očí a on odhalí svůj nádherný zářivý úsměv ze kterého by se mi určitě podlomily kolena,kdybych stála.
Zlatá postel.
,,Asi máš pravdu.''povzdechnu si a usrknu trochu tekutiny z kelímku.

,,Samozřejmě,že mám.''arogantně se na mě usměje.

,,A kde bereš tu jistotu?''zeptala jsem se.Na tohle už neodpověděl a přiblížil se ke mně blíž.Naše rty právě v tuhle chvíli byly u sebe tak blízko,jak nejvíc mohly a kdyby se někdo z nás právě teď posunul jenom trochu dopředu,tak se spojí.

Tahle chvilka byla jako nekonečná.Jediné,co jsem dokázala vnímat byl jeho pravidelný dech šimrajíc mě na krku a jeho pronikavé oči.

A stalo se to.

Políbil mě a mě se v břiše rozlilo příjemné teplo.Jo..znělo to jako naprosté klišé,ale já si tak opravdu v tu chvíli připadala.