Znič mě!

19.

Políbili se.
Má sestra líbala mého bývalého přítele na její svatbě s někým jiným.To zní jak z nějaký hodně nepovedený telenovely.Nemohla jsem ovšem přijít na to,jestli mi to vadí a nebo mi je to ukradený.Tipovala jsem to druhý.
K Jackovi jsem nic necítila a Bethany se k němu naprosto hodila.Jak povahově,tak i chováním.

,,Jsi v pohodě?''Byla jsem v pohodě?Asi jo.Nic jsem necítila,když se ti dva líbali,takže jo.

,,Naprosto.Myslím,že ti dva se k sobě hodí.''zašklebila jsem se.Bell se zasmála a objala mě.

,,Edvarde,je konec.''řekla a odešla s Jackem pryč.Edvardovi začaly téct slzy po tvářích a raději se otočil,aby ho nikdo neviděl.Bylo mi ho svým způsobem líto,ale moje sestra byla mrcha a když věděla,že má peníze,brala ho.To samý jsem si mohla myslet i o ní a Jackovi,ale přišlo mi,že ho opravdu chtěla a měla  ráda.
Teda pokud vůbec měla city..

Dívala jsem se na Tylera,který si povídal s mým tátou a oba se smáli.Uculila jsem se a šla dovnitř za Bell,která telefonovala a vypadalo to,že se něco dělo.Řvala do telefonu a mě nejspíš došlo,že to byl Dylan.Ukončila hovor a flákla telefonem o linku.,,Děje se něco?''

Bell zvedla hlavu a šla za mnou.Padla mi do náruče a začala brečet.,,Pohádala jsem se s Dylanem.''vzlykla.Ucítila jsem její slzy jak se promáčejí mým trikem a ucítila bolest.Připomínalo mi to,když se s ní rozešel Brad.Brečela a brečela dokud mohla.Nic jí nemohlo zastavit.
,,Zlato.''rukou jsem jí pozvedla bradu, ,,Zítra ti zavolá a bude prosit o odpuštění.Dej mu chvíli.''

,,Máš pravdu.''utřela si slzy do rukávu a usmála se.

****

,,Chceš odsud vypadnout?''zašeptal mi do ucha Tyler a jeho ruku přemístil na mé koleno.Držel mě za něj pevně a poklepával prsty.

,,Nemůžeme tu Bell nechat.Zrovna se pohádala s Dylanem.''povzdychla jsem si a Tylerova ruka vystřelila víš až na mé stehno.

,,Tak ji vezmeme sebou,ale zítra tě mám celou pro sebe.Jasný?''pohrozil na mě prstem a já se smíchem přikývla.
,,To jsme tu moc dlouho nebyli.''uchechtla se Bell a zavrtala se do sedačky.Pro tentokrát musela ona sedět u okýnka a já seděla u Tylera,který měl hlavu opřenou o mé rameno.
Cítila jsem chvění v mém břiše.Bell na nás s úsměvem koukala.

Po dlouhé době jsem byla konečně šťastná a nebála se to světu dát najevo,ale jedna věc mě pořád trápila.Už jsem nad tím přemýšlela delší dobu a zžíralo mě to zevnitř.
Jak to s námi bylo?

Byli jsme pouze přátelé s nějakými těmi výhodami,nebo přátelé?A nebo dokonce pár?A nejhorší část byla,že jsme nemuseli být nic.
Ani přátelé a ani pár.
A tahle představa mě ničila.

Něco mezi námi muselo být.Cítila jsem to a rozhodně se mi to jen nezdálo.Moje srdce bylo pokaždé o něco víc,když jsem ho spatřila.Tohle nemohla být jenom pouhá představa v mé hlavě.On to musel taky cítit.
To napětí a tu lásku.

Muselo to cítit i naše okolí.

Nešlo a nemohlo to být jinak.

Tyler zavrtěl hlavou na mém rameni,ale pořád spal.I přes mírné turbulence oba dva spali a já mezi nimi seděla.Měla jsem tak aspoň čas na přemýšlení a uspořádání mých myšlenek,kterých jsem měla v hlavě hromadu.

Letuška oznámila přistávání a oba se probrali.Opět jsme se nacházeli v starým dobrým New Yorku a já si přišla uvolněně.Tady jsem se cítila víc doma než v Portlandu.A už jen proto,že tu nebyla žádná zlá matka a sestra,ale chyběl mi tu táta s bratrem.
,,Zítra tě mám pro sebe,nezapomeň na to.''zašklebil se.

,,Počkej, zkusím tě vmáčknout někam do mého diáře,ale na teď to nevidím.Mám teď moc schůzek,takže volno budu mít až tak na konci dubna.Vyhovuje?''Tylerův obličej se zamračil a já se musela začít smát.Nešlo to jinak.Bavilo mě si z něj dělat srandu.

Popadl mě za boky a přitáhl si mě blíž k sobě.,,Uděláš si místo hned zítra jinak uvidíš.''

Díval se mi do očí a poté na rty,které jsem musela zkousnout.Ten jeho pohled mě přiváděl k šílenství.Nemohla jsem to dál vydržet a raději se od něj odtáhla jinak bychom se s Bellou nedostaly domů.Za těch pár týdnů jsem Tylera poznala až moc dobře a byl by schopný si mně vzít domů a Bellu tu nechat.

,,Měla jsi jít s ním.Vypadalo to,že mu vadí,že jsi se od něj odtáhla.''

,,Uvidím ho zítra a navíc jsem hrozně unavená.''

,,Fajn.''odpověděla a dál se věnovala svému telefonu.Nejspíš už se udobřili s Dylanem a já byla ráda,že se culila do telefonu.,,Půjdeš dnes s Dylanem k němu?''

,,Jestli ti to nevadí,tak půjdu.''

,,Jasně,že mi to nevadí.Aspoň budu mít čas na psaní.''

Dorazili jsme domů a Bell se šla chystat do svého pokoje,mezitímco já jsem šla do kuchyně udělat si kafe a dojít pro počítač.
,,Myslíš,že můžu jít takhle?''zeptala se mě a ukázala se v krátkých růžových šatech,které jí nehorázně slušely k jejím zrzavým vlasům.

,,Rozhodně.Dylan bude koukat až tě uvidí.''Bella se začervenala a s rozloučením odkráčela pryč.A já se mohla pustit do psaní.Z nakladatelství se mi zatím neozvali,ale ještě pořád se nevzdávám.Třeba prostě nemají čas.
O pár minut později mě vyrušilo upozornění na mém telefonu.Zpráva byla od Tylera.

Tyler: tak máš to místo v tom diáři?

Faith: možná..

Tyler: doufám,že jo,jinak si pro tebe ještě teď dojdu a uvidíš..

Faith: už se bojím

Tyler: tak to by jsi měla :D

Faith: ten smajlík mě moc neujistil,že bych se bát měla. :))

Tyler: to jen proto,aby jsi se nebála.

Faith: a neměla jsem se právě bát?

Tyler: bože musíš mě furt brát za každý slovo ty ženská jedna

Faith: asi musím a když mě teď omluvíš,musím jít psát,takže se uvidíme zítra ;)