Znič mě!

22.

Zbývalo už jen pár dnů do mých narozenin a zatím nevypadalo,že by o tom někdo věděl.Samozřejmě Bell o tom rozhodně věděla,protože o nich mluvila už dobrý dva dny, přičemž já bych je nejraději vymazala a nebo přeskočila.
Neměla jsem tenhle den v roce vůbec ráda.Byl to den,co jsem přišla na svět a celkem jsem teď překvapená,že mě máma neuškrtila,když mě měla poprvé v náruči.Vsadím se,že teď by to rozhodně udělala.O tom nebyl žádný pochyb.

Nenáviděla mě na to dost,ale nejspíš jí v tom bránila dosti možno její reputace,kterou si nemohla zkazit.To ona do naší rodiny přinesla tu slávu po které se žene hlavně má sestra.Samozřejmě,že i táta byl dost v Portlandu populární,když vlastnil největší firmu ve městě.Proto jsem se nikdy nehlásila k Bethany,že je má sestra.Byla jsem taková šedá myška,která se nikde nechlubila,kde její rodiče pracují a jaký mají vliv ve společnosti.

A i přesto,že můj otec měl veliké postavení,nikdy se ke mně nechoval jako má matka.Vlastně jsem nechápala,že i přesto všechno ji miloval.Nikdy bych jí neodpustila to,co udělala.
Byla to zákeřná mrcha a nenáviděla mě vším,co měla.

Bratr a sestra byli její andílci.Potom jsem se narodila já a Bethany si vzala celou matčinu pozornost.Už ani bratr neměl takovou pozornost a tak jsme se spolu spolčili.Naše pouto bylo silnější,než celá tahle rodina.

,,V kolik jí přiletí to letadlo?''
Cože?Letadlo?
,,Jaký letadlo?''zmateně jsem se podívala na Bell.
,,Tvý mámy?''
,,A jo..''povzdechnu si.,,Doufám,že se někde ztratí.''Nechápala jsem proč bych měla dostat vynadáno za to,co jsem neprovedla.Nikdy by mně nenapadlo pozvat svýho bývalýho přítele na svatbu moji sestry,kvůli nějaký zpropadený pomstě.Rozhodně bych vymyslela nějakou lepší,než právě tuhle.

Když zazvonil zvonek,zaklela jsem a šla otevřít.Snažila jsem se nasadit ten největší úsměv,který mi šel,ale když jsem spatřila obličej matky,hned mi opadl z tváře.Vypadala hrozně na to,že o sebe pravidelně každý den pečovala.Vlasy měla rozcuchané,pod očima se jí tvořily kruhy a rty byly popraskané.
Vůbec jsem ji nepoznávala.Něco muselo být hodně špatně,že takhle právě vypadala.,,Vypadáš jako by tě srazilo auto.''utrousila jsem směrem k ní.

,,Ještě nějakou novinku mi chceš říct?''

,,Asi ne.''pokrčila jsem rameny a pustila ji dovnitř proti své vlastní vůli.Hlavně proto,že jsem  nechtěla,aby mi tu ztropila scénu před ostatními sousedy.

,,Vím proč tu jsi,ale nemohla jsi jít prvně za Bethany a potom až za mnou?''

,,Bethany mi nebere telefon a navíc někam zdrhla s tím tvým Jackem.''řekla nasupeně a nakrčila nos,když se porozhlédla po mém bytu.Nebyl jako naše vila v Portlandu a já za to byla ráda.Konečně jsem si mohla přijít jako normální holka,která nevyrůstala se vším,co chtěla.

,,Už dávno není můj.''odsekla jsem.

,,Tak proč jsi ho pozvala na tu svatbu?''zeptala se.

,,Já ho nepozvala!A možná mi teď nebudeš věřit,ale to co říkám je pravda.Kdyby jsi se o mně někdy zajímala,tak sakra víš,že mě Jack zlomil.Věděla by jsi i to,že ho nenávidím a že nemůžu ani na minutu vystát jeho přítomnost.''

A bylo to venku.To,co mně trápilo a to,co ani moje vlastní máma nevěděla.Teď bych potřebovala jakoukoliv náruč a uklidňující slova,která by mně před ní ochránila.Ale na jednu stranu jsem na sebe byla pyšná.Dokázala jsem se postavit svoji matce.Po dvaceti letech jsem to konečně zvládla.

,,Věřím ti.''šeptla.

Překvapeně jsem na ni hleděla.Nevěděla jsem,jestli mám tomuhle věřit.Mojí mámě se věřit nedalo a to v ničem.Jediného koho by nezradila,byla právě Bethany.,,A jak mám vědět,že to myslíš vážně?Že mě nezradíš?''

Pokrčila rameny.Poprvé jsem ji takhle viděla a nevěděla jsem,co mám udělat.Tak moc jsem se bála jí věřit.,,Dej mi do zítřka čas a já ti možná potom pomůžu Bethany najít.''přikývla a odešla pryč.
Už jsem si mohla oddechnout,ale pořád jsem se potřebovala někomu svěřit a bylo jedno jestli to bude přes telefon.

Faith: Máš čas?

Tyler: Na tebe vždycky ;)

Faith: Byla tu máma..

Tyler: Jsi v pohodě?

Faith: Ne..
            Já nevím..

Tyler: Mám přijet?

Faith: Nechci tě otravovat.

Tyler: Jsem na cestě.

A jak Tyler slíbil,tak i dodržel.Po pár minutách jsem uslyšela zvonek a těšila se až ho uvidím.I přesto,že jsem ho viděla včera večer.Otevřela jsem dveře a hned mu vpadla do náruče.

,,Ale vážně..Kde jsi byla celej můj zatracenej život?''

,,To fakt nevím,ale teď jsem tady.''