Znič mě!

15.

Dnes potkám po dvou dnech opět Tylera a jsem z toho nervní.Od rána se mi zase klepou ruce,takže ani to posraný kafe nebylo.A když nebylo kafe,byla jsem většinou protivná.Doufala jsem,že aspoň až přijdu do práce,se uklidním a budu si moc dát to kafe,jinak mě nebude mít po dnešku polovina spolupracovníků rádo.
,,Špatný den?''zeptala se mě June,jakmile jsem vstoupila do budovy.Jenom jsem přikývla a pokračovala raději v cestě.S June jsem si opravdu vztah zkazit nechtěla.S ní jsem se bavila už od doby,co jsem tu začala pracovat.

Nastoupila jsem do výtahu a jela na marketingové patro,které bylo až v předposledním patře.Ruce se mi pro jistotu už neklepaly,ale potily.Nevěděla jsem,co je horší,ale rozhodně jsem si musela jít dát to kafe.Když jsem vstoupila do místnosti,všichni v klidu pracovali a jakmile si mě všimli,usmáli se.

,,Kafe.''šeptla jsem slastně.

Opravdu jsem na tom už byla špatně.Moje závislost se čím dál víc rozšiřovala a já se začínala bát do jakého bodu to dospěje,protože tohle nebylo normální.Samozřejmě tu nebudu nalhávat,že já jsem normální,ale myslím,že bych měla zajít k doktorovi.

Jenže co by mi řekl a nebo udělal?Jsou na to snad nějaký prášky a nebo dokonce i nějaké léčení?Protože jestli jo,tak tam nejdu.Nikdo mi nesebere MOJE kafe.

,,Potřebuju mluvit se slečnou Jonesovou.''uslyšela jsem v pracovní místnosti a musela se otočit.Tyler tam stál a očima prozkoumával,kde jsem.A došlo mu to až mě zahlédl u kávovaru.Usmál se a vykročil směrem ke mně.

,,Co po mně ještě chceš?''unaveně jsem si povzdechla.Tyler mě chytl za ruku,ale pak ji hned pustil,jelikož mu došlo,kde jsme.

,,Musíme si promluvit.''

,,Jsi si jistý,že je to dobrý nápad?Protože,když jsi naposledy chtěl mluvit,skončilo to líbáním a nic jsme nevyřešili.''Tyler mi rukou zacpal pusu a pak hlavou kývl ať jdu za ním.Šla jsem,protože mi nezbývalo nic jiného.

Vlastně jsem mohla protestovat a čekat,že nakonec odejde,ale zajímalo mě o čem se mnou chce mluvit.

,,Mohla by jsi si sednout?Znervózňuješ mě.''řekl po chvilce,co jsem tu v tichosti chodila sem a tam.

,,Fajn.''sedla jsem si a obličej se mu zřetelně uvolnil.,,Můžeš mluvit.''

,,Promiň,že jsem se choval jako totální idiot,ale to jsem já.''polkl a pokračoval, ,,Jsem příšerný stvoření.Nezasloužím si tě.Nic si od tebe nezasloužím.Nikdy jsem si nedokázal s nikým udržet vztah a všechno jsem posral vždycky já.''

Viděla jsem,že ho to štvalo a zároveň byl z toho smutný.Ale přece v něm muselo být něco dobrýho.Celou tu dobu se ke mně choval jako k princezně a já se nikdy předtím necítila líp,než právě s ním.Nikdy jsem nikoho neměla tak plnou hlavu jako jeho.
Jeho činy mě motaly každou noc hlavu a já nevěděla,co si o tom mám myslet.

Hlavou mi prolétávalo jenom to,jestli mě má rád a nebo ne.

,,Nejsi špatnej.Udělal jsi pro mně tolik věcí.V mých očích budeš pořád ten stejnej Tyler,kterýho znám.Nic nemůže změnit to,co k tobě cítím já.''vypadalo to,že se za chvíli rozbrečím.

Bolelo mě koukat na to,jak ho trápí jeho vlastní osoba.

,,Kde jsi byla celej můj posranej život?''zeptal se a já se uchechtla.

,,To samý bych se tě mohla ptát i já.Možná jsem tu nebyla předtím,ale teď tu jsem a nikam neodejdu.Budu bojovat dokud mi nedojdou veškeré síly,které mám.''

,,Nejsi dostatečně silná na monstrum jako jsem já.''řekl.

Zvedla jsem se ze židle a přešla k němu.,,Já zvládnu všechno.''zašeptala jsem mu do ucha a sedla mu do klína.
,,Obávám se,že mě ne.Když ani já sebe nezvládnu.''sklopil zrak.

To bylo snad poprvé,co jsem Tylera viděla,tak na dně.

,,Tak proto jsi mě celý dva dny ignoroval?''zeptala jsem se.Přikývl a já si povzdechla.

,,Měla by jsi ode mně co nejrychleji odejít..''

,,Kdy pochopíš,že mě se jen tak nezbavíš.Já nikdy neodejdu.''obmotala jsem své ruce okolo jeho krku a políbila ho.

,,Poznáš to.Brzy ode mně budeš chtít utíct a já ti v tom nebudu moct bránit.Protože já jsem něco jako jed.Jednou mě ochutnáš a je po tobě.Zničím tě a to já nechci.''

,,Tak mě znič.''

A on mě začal hladově líbat.Položil mě na stůl a začal mi rozepínat moji bílou košili,kterou jsem měla zastrkanou v černé sukni.Rozepnutou košili odhodil na zem a začal se věnovat mé podprsence.Cítila jsem na své rozpálené kůži jeho ledové prsty,které jemně hladily moji pokožku.

Připadala jsem si v sedmém nebi.Nikdy jsem nevěřila,že by jen pouhý dotek způsobil tolik emocí naráz.Bylo to až neuvěřitelné.Cítila jsem jeho rozzuřenost a zároveň i jeho smutek.Najednou to všechno bylo tolik intimní a já nejspíš tak trochu tušila,že z tohoto už rozhodně jen tak nevyváznu.

Cítila jsem na své hrudi jeho horký přerývaný dech.

A jakmile byla sundaná i má sukně se spodním prádlem,věděla jsem,že mu vydávám nejen své tělo,ale i duši se srdcem.Ten parchant dostane všechno,co chtěl.

,,Tylere.''vydechla jsem a popadla ho rukama za záda.Tím jsem si ho přiblížila ještě víc k sobě.

Všechny ty knihy a listy jsem ze stolu odhodila,abych měla víc prostoru a dál se věnovala Tylerovým vášnivým polibkům.

Zasmál se,popadl mě za zadek a já obmotala nohy kolem jeho pasu.Naše oči se střetly a já v nich uviděla něco,co mi vyrazilo dech.

Lásku a něhu...