Zbloudilá vlčice

Kapitola 10.

Spala jsem jen pár hodin, protože na tom křesle se opravdu nedá spát. Byla ještě tma, když jsem celá rozlámaná vstala a šla do kuchyně.

Udělala jsem si malinový čaj a k němu snědla i pár sušenek, které jsem našla ve skříňce. Pak jsem po sobě uklidila a vrátila se do pokoje. Černovlásek pořád spal.

Vlezla jsem do koupelny a převlékla se. Vlasy jsem si uhladila rukou a na jedné straně je sepla do malé cvakací věci. Myslím, že je to sponka, ale jistá si nejsem.

Pak jsem se vrátila do kuchyně a prohledala všechny skříně a šuplíky, než jsem našla to, co jsem hledala. Knihu receptů. Začala jsem si v ní listovat a hledat, co udělám k jídlu pro černovláska.

Nakonec jsem se rozhodla, že udělám kuřecí vývar. Připravila jsem si všechny potřebné věci a zhluboka se nadechla. Fajn, jdu na to. Pomyslela jsem si a pustila se do práce.

Po nějaké době jsem konečně měla hotovo. Jen to zase odnesla kuchyň, takže se všude válely kousky zeleniny a nudle. Povzdechla jsem si a uklidila tu spoušť.

Jsem vážně nešikovná, když dokážu vždycky tu kuchyň zničit. Naštěstí mám pocit, že podlaha i kuchyňská linka už zažili mnohem horší nehody a situace.

Z myšlenek mě vytrhl pohyb a než jsem se nadála, stála u mě Keisy. Z jejích úst uniklo tiché pozdravení. Párkrát zamrkala, pak si sedla na židli a do pusy si strčila sušenku.

"Kde je Falco?" zeptala se mě, když to snědla. Zvedla jsem ruku a ukázala na pokoj. Holčička přikývla a podívala se na mě. "Mám už jít domů?"

Přikývla jsem. Keisy ke mě došla, objala mě a během chvilky opustila dům. Zavrtěla jsem hlavou, napustila skleničku vodou a došla s ní do pokoje.

Položila jsem skleničku na noční stolek, vzala do ruky prášek a náhle se zastavila v pohybu. Tělem mi projel nepříjemný mráz a já otočila hlavu do strany.

Černovlásek už byl vzhůru, seděl a koukal na mě. Jeho pohled se do mě vpíjel. Vzpamatovala jsem se, dala mu do jedné ruky prášek a do druhé mu vrazila skleničku.

Falco na to chvíli jen nevěřícně hleděl, ale pak spolknul prášek a zapil ho vodou. Položil skleničku na stůl a lehl si. Natáhla jsem k němu ruku a překvapeně vydechla.

Moje dlaň i s prsty se chvěla a když jsem se přiblížila k černovláskově obličeji, projela mnou nervozita. Co to je? Ptala jsem se v hlavě.

Nakonec jsem tedy přitiskla ruku k jeho čelu a ujistila se, že nehoří. Fajn, teploměr zatím není potřeba. Pomyslela jsem si, vzala skleničku a vydala se ke dveřím.

Úplně jsem cítila, jak mi jeho pohled do zad vypaluje díru. Zachvěla jsem se a nedávala pozor pod nohy. Zakopla jsem o prah a spadla přímo na skleničku.

Ta se rozbila a jeden ze střepů se mi zabodl do ruky. Sykla jsem bolestí, vstala a popadla rozbité sklo opatrně do druhé ruky. Vyhodila jsem ho do koše a podívala se na podlahu.

Z hluboké řezné rány, ve které byl zapíchnutý kus skla, mi kapala rudá tekutina a pokapala podlahu. V duchu jsem zaúpěla. Uklízím tak často, že ze mě za chvíli bude.......... profík.

Popadla jsem utěrku, opatrně si ji obmotala kolem ruky a na zem hodila hadr. Utěrka začala prosakovat rudou tekutinou a já rychle hadrou utřela podlahu.

Nakoukla jsem do pokoje. Černovlásek seděl na posteli a díval se na mě se strachem v očích. Zřejmě se o mě bál, když viděl, jak jsem spadla.

Usmála jsem se, přešla k němu a zdravou rukou ho přitlačila k posteli. On si chtě nechtě lehl a po chvíli zavřel oči. Netrvalo to dlouho a začal pravidelně oddechovat.

Rychle jsem vyběhla z pokoje i z domu. Venku už svítilo sluníčko a většina smečky byla venku. Když jsem se tam objevila, všichni ztuhli a podívali se mým směrem.

"Cítím krev. Ora je zraněná." řekl nějaký mladík a znovu nasál pach ve vzduchu. Povzdechla jsem si. Mohlo mi dojít, že to hned ucítí. Došel ke mě Alfa Zak a chytl mě za zraněnou ruku.

"Co si dělala? Jak moc je to vážné?" zeptal se mě a sundal mi z ruky utěrku nasáklou krví. Když viděl hlubokou ránu se střepem, vyděšeně vydechl, pustil mě a ustoupil dozadu.

Všichni se na mě dívali se strachem a zakrývali si pusu i nos rukou, když viděli to mé zranění. Někteří byli dokonce tak bílí v obličeji, že mi připadalo, že jim není dobře.

Nikdo se k ničemu neměl a ta rána mě dost bolela. Musela jsem se silně kousnout do rtu, abych nekřičela bolestí. Z šoku se jako první vzpamatovala matka Keisy.

"Někdo by jí měl vytáhnout ten střep a obvázat jí to." řekla. Všichni se po sobě podívali. Zavrtěla jsem hlavou a jemně chytla sklo mezi prsty. Když mi nikdo nechce pomoct, musím to udělat sama.

Tiše jsem napočítala do tří a když jsem byla u trojky, škubla jsem. Střep spadl do trávy a z rány začala kapat rudá tekutina. Smečka se ke mě překvapeně otočila.

"Fajn. To by bylo. Teď pojď za mnou, obvážu ti to." pravila matka Keisy a vydala se do svého domu. Následovala jsem ji a v obýváku se posadila do křesla.

Žena ke mě přišla s podivnou věcí v ruce a než jsem se nadála, popila mi ránu nějakou tekutinou. Znovu jsem se kousla do rtu, protože to strašně štípalo.

Pak mi ruku utřela a obvázala. Propustila mě a já šla zase ven. Když všichni uviděli, že už jsem ošetřená a nic mi není, s úsměvem se zase věnovali svým věcem.

Proběhla jsem mezi vlčaty, která si hrála, a došla do domku. Rudá utěrka byla hozená v umyvadle plném vody. Pokývala jsem hlavou a šla za černovláskem do pokoje.

Ten tvrdě spal a černé vlasy mu přitom padaly do očí. Tiše jsem se zasmála, sedla si do křesla a přemýšlela nad tím, co budu teď dělat.

Jak jsem tak přemýšlela, usnula jsem. Ani přesně nevím, jak se to stalo, ale propadla jsem se do říše snů. I když je pravda, že jsem toho večer moc nenaspala.

Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤