Zbloudilá vlčice

Kapitola 15.

Když jsem opět nabrala vědomí, probudila jsem se na jiném místě než jsem se zhroutila. Pod sebou jsem cítila měkkou postel. Tohle rozhodně není chladná chodba.

Posadila jsem se a otevřela oči. Nic jsem ovšem neviděla, protože mi zrak znemožnil bílý opar. Bylo to jako ranní mlha, která byla tak hustá, že jsem nedokázala rozeznat žádné věci, natož jestli je den nebo noc.

Povzdechla jsem si, zhluboka se nadechla a ucítila nový pach. Jednalo se o upíra, který během chvilky vstoupil do tohoto pokoje. Zastavil se ovšem na prahu a zřejmě mě sledoval.

Hlavu jsem otočila jeho směrem a znovu nasála jeho pach. Fajn, neznám ho. Další neznámý upír, který za mnou přišel. Poslední dobou se mi tohle stává docela často, ne? Pomyslela jsem si.

"Víš, kdo jsem?" zeptal se mě zvědavě a sedl si ke mě na postel. Chvíli jsem si nebyla jistá, jak mám na tuto otázku reagovat, ale nakonec jsem sklopila omluvně hlavu.

"Myslel jsem si to." prohlásil neutrálním tónem hlasu. "Nemusíš se bát. Museli jsme ti píchnout látku, která tě oslepila. Takhle už nemůžeš utéct a působit potíže."

Poslední informace mě zrovna moc nepotěšily. Super, takže do mě něco píchli, abych neutekla. Ale proč by to dělali? Proč mě tu tak moc chtějí? A proč mám pocit, že se mě upíři bojí?

"Vidím, že nejsi zrovna nadšená." zazněl mi v blízkosti mého ucha jeho hlas. Trochu jsem se lekla, ale nedala jsem na sobě nic znát. "Chceš slyšet veselejší zprávu?"

Překvapilo mě, že chce mou odpověď. Je to přece upír. I když je pravda, že vlkodlaci si o nich říkají chybné informace. Upíři ve skutečnosti nejsou tak zlý, jak jsem slyšela.

Jsou ke mě milí, aspoň svým zvláštním způsobem. Jeden mě sice napadl, ale druhý mě zase zachránil. A každý má zvyk za mnou chodit a povídat si se mnou.

Rozhodně jsem si nikdy nemyslela, že zrovna upíři se ke mě budou chovat jako k sobě rovné. Možná je v tom ještě něco jiného. Probrala jsem se z vlastních myšlenek a přikývla.

"Ta látka působí jen čtyři hodiny. Dvě z toho jsi prospala, takže ti zbývají už jen dvě. Pak bychom ti měli píchnout další dávku. Ale když budeš spolupracovat, tak už ti žádnou dávat nemusíme."

Fajn, tohle je rozhodně dobrá zpráva. Dvě hodiny nejsou moc, to vydržím. V čem přesně spočívá ta spolupráce? Je to vůbec výhodné pro mě? Nebo z toho budou těžit jen oni?

"Vím, že máš spousty otázek." pronesl upír. "Ta spolupráce je výhodná pro nás i pro tebe. My tě nebudeme nijak omezovat a budeme se k tobě chovat slušně, a ty nám na oplátku neutečeš a necháš nás, abychom ti objasnili kdo jsi."

To zní zajímavě. Jelikož chci vědět, kdo jsem, tak s tím souhlasím. Jen mě děsí představa, jak mohl vědět, na co myslím. To mi jako čte myšlenky nebo co?

"Ano, čtu ti myšlenky. Všichni upíři to umí a moc rádi to děláme. Zvykni si na to." řekl mi neznámí a já sklopila hlavu. Aha. To jsem taky mohla vědět dřív.

"Kdyby jsi to věděla dřív, tak bych ti do té hlavy ani nevlezl." pověděl mi a chytl mě za rameno. "Jsi nějaká tichá. To je u tebe dost zvláštní. Nejsi nemocná?"

Zavrtěla jsem hlavou. Ach jo, proč si nepamatuji ani ty, kteří mě znají? To už prostě není fér. Povzdechla jsem si v duchu a doufala, že mi ten upír zase nečetl myšlenky.

"Proč jsi pořád zticha? Jestli nejsi nemocná, tak mi aspoň něco řekni." řekl mi trochu zvýšeným hlasem a mě došlo, že už ho moje ticho a nemluvnost štve. "Tak už sakra něco řekni!"

Zařval na mě tak ostře, že jsem se od něj trochu odtáhla. Děsí mě. Hodně. Jeho stisk na mém rameni zesílil, takže jsem se taky naštvala. Chceš abych mluvila, fajn. Řekl sis o to.

"Vypadni!" sykla jsem s takovou dávkou nenávisti a vzteku, že to s upírem cuklo dozadu. Naštvaný upír se postavil, pustil mě a odešel z pokoje. Samozřejmě za sebou prásknul dveřmi.

Uvolnila jsem se a rukou si přejela po vlasech. Ty jsem k mému překvapení měla sčesané do velmi složitého účesu. Zajímavé. Pokrčila jsem rameny a vstala z postele.

Opatrně jsem našlapovala a každý krok si pečlivě promýšlela. Díky tomu upírovi a mému dobrému sluchu jsem odhadla, že pokoj je opravdu velký a v cestě by mi nemělo nic stát.

Došla jsem takhle až ke dveřím. Chytla jsem kliku a zkusila otevřít. Zamknuto. Jak jinak. Pomyslela jsem si zoufale a udělala pár kroků doprostřed místnosti.

Někde tu musí být okno. Napadlo mě. Zkusila jsem to jedním směrem a kupodivu narazila do skříně. Tak tudy asi ne. Šla jsem trochu bokem a objevila hledané okno.

Otevřela jsem ho a nahla se přes parapet. Podle síly větru a zvuků lesních zvířátek hned pode mnou jsem usoudila, že jsem tak ve čtvrtém patře. Co by se mi stalo, kdybych skočila?

A chci vůbec skočit? Možná bych tu mohla zůstat. Aspoň pro zatím, abych zjistila, kdo jsem. Chci to vědět. Možná mi to pomůže s pamětí.

Povzdechla jsem si, zavřela okno a pomalu se vrátila k posteli. Lehla jsem si, objala jeden z polštářů a zavřela oči. Stejně jsem nic neviděla.

Jak se vlastně má smečka? Jsem sobecká, když jsem si na ně vzpomněla až teď? Určitě se mají dobře a jsou v pořádku. Možná jim je beze mě líp. Byla jsem spíš jen přítěž.

"Nikdy jsi nebyla přítěž. Na to ani nesmíš myslet." řekl mi známý hlas za mými zády. Černovlasí upír, který mě v cele zachránil, teď seděl za mnou a hladil mě po zádech. Ani jsem nepostřehla, kdy přišel.

"A co když ano?" zeptala jsem se tiše a smutek ze mě byl cítit na míle daleko. Upír mě dál hladil a jeho hlas zněl upřímně a něžně.

"Ne. Nejsi přítěž. Jsi hodná, milá a ochotná. Umíš se postavit svému strachu a vždycky věříš, že je nějaká naděje. Jsi nejúžasnější dívka, kterou znám." řekl mi s úsměvem.

"V tom je ten problém. Ty mě znáš, ale já nemám ani tušení, kdo jsem." řekla jsem tiše a pevněji objala polštář. Upír mě přestal hladit, ale pak zase začal.

"Brzy na to dostaneš odpověď. Musíš počkat." řekl mi mile a přikryl mě dekou. "Teď se trochu prospi. Až se vzbudíš, provedu tě tady. Možná si na něco vzpomeneš."

Kývla jsem a uvolnila se. Během chvilky jsem zase usnula a propadla se do říše snů. Upír se pár minut díval, jak spím, a pak spokojeně opustil pokoj.

Ahoj zlatíčka moje ❤❤
Další kapitola je konečně tady. Vím, trochu mi trvalo, než jsem ji dopsala, ale snad se moc nezlobíte.
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤