Zbloudilá vlčice

Kapitola 35.

Mezitím - pohled třetí osoby:

Zrzavý upír běžel lesem, jak nejrychleji mohl, až se dostal k hranicím vlkodlačí smečky, kterou tak usilovně hledal.

Zastavil se na hranici území, přece jenom přicházel v míru, tak nechtěl zajít dál. Vlci by to mohli špatně pochopit a zaútočit na něj, kdyby vkročil na jejich píseček.

Kolem hranic zrovna procházeli dva vlkodlaci. Hlídka. Okamžitě si usměvavého zrzavého upíra, stojícího velmi nápadně mezi stromy, všimli. Přiskočili k němu a on si je mohl lépe prohlédnout.

Dlouhovlasá dívka s hnědýma očima a černovlasý mladík. Ten se dost podobal tomu, pro kterého přišel, ale nebyl to on. Pravděpodobně člen jeho rodiny. Pomyslel si upír.

"Co tu děláš?" vyštěkl na něj mladík a naštvaně si ho měřil. Zřejmě neměl upíry moc v lásce. Tomu se zrzavý ani nedivil. Vlastně ho docela chápal.

"Přicházím v míru." řekl na obranu a zvedl prázdné ruce do výše ramen. Vlkodlaci se po sobě nejistě podívali. "Znáte vlkodlaka, který se jmenuje Falco?"

Upír se neptal, protože by ho zajímala odpověď. Tu už přece sám dobře znal. Ptal se pouze z taktických důvodů. A jeho plán fungoval. Vlkolaci se uvolnili, a i když upíra stále propalovali vražednými pohledy, znejistěli.

"Odkud to jméno znáš?" zeptal se mladík a když se nedočkal odpovědi, zvýšil na upíra hlas. "Odpověz mi! Odkud znáš jméno mého bratra?"

"Falco má bratra? To jsem netušil." šeptl se smíchem upír a bylo mu nad slunce jasné, že to oba vlkodlaci slyšeli.

"Odkud ho znáš?" zkusila to tedy dívka o poznání příjemněji. Upír jí věnoval neposedný úšklebek, než jí tedy se smíchem odpověděl.

"Znám ho z vyprávění.... Více podrobností sdělím pouze jemu. Mohli by jste mi ho sem přivést?" zkusil se zeptat zcela klidně.

"Zbláznil ses? My tě tu necháme, poběžíme do vesnice pro mého bratra, přitáhneme ho sem a ty tu buď nebudeš nebo nás okamžitě všechny zabiješ. To jsi vážně uhodl." zasmál se mu ironicky mladík a protočil oči v sloup.

"Tak mě klidně přivažte ke stromu. Nebo tu jeden z vás počká se mnou a druhý půjde do vesnice pro Falca. Ať už tak, nebo tak, já se odtud nehnu. To mi můžete věřit." zkoušel to upír stále vyřešit v klidu.

"Možná je to jen taktika, ale....řekl by nám něco takového, kdyby to nemyslel vážně?" zeptala se tiše dívka mladíka a ten jen pokrčil rameny.

"Nevím." na chvíli to vypadalo, že mladík nemá ponětí, jak se zachovat dál. Po pár minutách však pokračoval. "Běž pro něj. Já tu počkám."

"Seš si jistý?" zeptala se vlkodlaka dívka. Přikývl. "Fajn, ale jednu věc mi slib. Až se vrátím, budete tady oba. Živý, pokud možno."

"Jasně, slibuji. Teď už běž." popohnal ji. Rozhodně se mladému vlkodlakovi nechtělo čekat na bratrův příchod příliš dlouho.

Dívka přikývla a zmizela mezi stromy. Tam se proměnila do své vlčí podoby, rozběhla se do vesnice a cestou párkrát dlouze zavyla. Potřebovala informovat smečku, že se něco děje, hned teď.

Na zpět se jí ozvalo pouze jedno jediné vytí. Vytí jejich alfy. Sdělil jí, že už jsou všichni nastoupení před domy v pozoru a netrpělivě na ní čekají. To dívku popohnalo k rychlejšímu tempu.

"Co se děje?" ptal se hned alfa Zak, když se vlčice objevila před nastoupenou smečkou. Proměnila se do své lidské podoby a pohledem pátrala po tom, kterého měla dovést do lesa. Nikde ho však neviděla.

"Kde je Falco? Je to naléhavé." řekla jim. Přistoupil k ní jeden ze starších vlkodlaků a položil jí ruku na rameno.

"Spí, dítě. Po třech dnech. Jen tak se neprobudí." odpověděl jí. Dívka si povzdechla, prodrala se ostatními a zastavila se před domem zmiňovaného mladíka.

"Falco! Falco! Okamžitě otevři, tohle je důležitý." křičela a bouchala přitom pěstí do dveří. Nikdo z přítomných její počínání nechápal. Přesto jim bylo jasné, že je to opravdu důležité, když kvůli tomu budí černovláska, který teď spánek potřebuje víc, než cokoli jiného.

Dveře se po pár minutách přece jen otevřely. Stál v nich černovlasý mladík, který se jednou rukou opíral o rám dveří a druhou si upravoval vrabčí hnízdo na hlavě. Kruhy pod očima sice neměl, ale bylo na něm jasně poznat, že je unavený.

"Co se děje?" optal se a zívl si. Ostatní na něj koukali spíš jako na zjevení. Nečekali, že by ho dívka opravdu dokázala vzbudit, a nečekali, že by s ní vůbec komunikoval. Po tom nešťastném dni se totiž uzavřel do sebe.

"V lese je upír, který tě zná, a potřebuje s tebou mluvit." řekla mu dívka a za jejími zády se ozvalo překvapené zalapání po dechu.

"Žádného upíra neznám." odsekl černovlásek a z jeho hlasu přímo odkapával hněv. Zlobil se na ty bestie, protože mu vzali něco, co je mu drahé.

"Ale on tebe jo. Ví, že jsi v této smečce, a zná tvé jméno." pokračovala dívka. "Tvůj bratr tam s ním zůstal."

"Co?" překvapeně se nadechl černovlásek. Chvíli vypadal zamyšleně, než si podrážděně povzdechl. "Tak mě za ním tedy odveď."

"Opravdu? Seš si tím jistý?" optal černovláska Zak. Byl to jeho dobrý přítel a kamarád z dětství, rozhodně nechtěl, aby se mu něco stalo.

"Mám snad na výběr? Je tam můj bratr." odsekl chladně černovlásek, zavřel za sebou dveře, kývl na dívku a proměnil se do své vlčí podoby. Dívka jeho příklad napodobila a spolu se rozběhli do lesa.

Zak si povzdechl a řekl ostatním, aby se vrátili do domů. Sám však zůstal stát venku. Doufal, že ať už se jedná o cokoliv, vyřeší se to rychle a bez obětí. Rozhodně neměl v plánu někomu z těch tří kopat hrob. Ne dnes.

Ahojky 💜💜
Další kapitola je tady.
Vaše Kiki 💜💜