Ultimátum: Čas s tebou strávený |Newtmas AU|

Kapitola 19. - Kdyby Flynn Carsen byla neovocná manga

Trvalo to týdny, než Rachel přestala vrčet pokaždé, když se v jejím okolí mihl Aris. Kupodivu si Jones dokázal udržet jak trochu rozumu, tak i Sonyu – což bylo samo o sobě dost působivé, když si uvědomil, že si to navzájem odporuje.

Thomas si začínal zvykat na to, že ho zdravilo více lidí. Minho si dal záležet, aby ho každý ve škole znal. Někdy až násilím si ho k sobě přitáhl, objal ho kolem ramen a s širokým úsměvem na rtech oznámil, že kdokoli má problém s Thomasem, má problém i s tím. To, že často odbočoval a varoval jen preventivně, ho zjevně netrápilo.

Newt byl nezvykle tichý. Celé hodiny trávil tím, že nebyl nikde k nalezení. Pokud to bylo efektivní trávení volného času, Thomas by se k němu rád přidal, ale nikdy ho nenašel. Až pak jednou, když procházel kolem knihovny, ho objevil, jak si něco pročítá.

Jeho vnitřní Rachel mu říkala, aby vyšel za ním a zeptal se ho, co ho trápí. Pak by se to přesunulo na toalety a dál se ten divoký skřet nevyjadřoval. Ale Thomas ho nechtěl rušit. Když se ostatním vyhýbal, muselo to mít svůj důvod. A pokud Newt chtěl, aby to věděl, už by mu to dávno řekl.

Stál na chodbě docela dlouho. Naštěstí už měl po vyučování, proto mu nevadilo, že se tady zdržoval. Sice Tereze slíbil, že ji dnes vezme do Zoo, aby měla nějaký doprovod, ale ta mohla počkat. A jistě by to pochopila. Tereza ho chápala lépe než kdokoli jiný. Byla jako jeho starší sestra. Skoro až mentor.

Zazvonil zvonek. Než stačil zareagovat, na chodbu vběhlo hned několik velkých skupin studentů. Ti měli v oblibě do všeho a do všech naráżet svými taškami a batohy, když náhodou neustoupili na stranu, tak i rameny. Připadal si jako chycen ve vlnobití.

Držel si popruh tašky, aby mu v těch vlnách nezmizela. Někdy se stalo, že mu ji nějaký akční student sebral a schoval, možná někde prodal, aby měl na benzín. Tady na škole si každý musel dávat pozor na své věci. I na své kamarády, ty lehčí totiž schovávali taky.

Rozhodl se jít za Newtem – hodně pozdě. Nemohl ani natáhnout ruku bez toho, aby mu ji ta hejna splašených studentů neurvala. Přitáhl si tašku blíže k tělu a vyrazil napřed levým ramenem. Bylo to nepřirozené, ale tím pravým by si cestu neprorazil.

Šlo to mnohem lépe, než očekával. Vlny byly slabší. Nakonec překročil práh knihovny bez větších obtíží – dokonce i taška mu zůstala rameni, to byl úspěch.

V knihovně se cítil jako doma. Nechápal, proč sem nezavítal tak často jako dřív. Tohle místo mělo zvláštní atmosféru. S Terezou rádi vtipkovali, že je za některými policemi tajný vstup do místnosti s artefakty – jako to bylo ve Flynn Carsenovi.

Kdo by tehdy nechtěl být knihovník?

Usmál se na tlusté hřbety knih. Jejich jména přečíst nedokázal, na to měla malá písmenka. A blíž jít nechtěl, jistě by ho očarovaly tak, že by dočista zapomněl důvod, proč se sem vlastně vydal.

Kývnutím pozdravil knihovníka. Byl to pravý opak Flynna Carsena – starý vyšťavený dědula, který nosí příčesky, aby nebylo poznat, že má na vrcholku hlavy pleš. Někdy, když si ho zapomněl, si vlasy dokresloval černou fixou. Údajně doma neměl ani zrcadlo, prý se prohlížel až ve výlohách obchodů s rybářskými potřebami.

Thomasovi nikdy nevadil. Pan Mark byl sympaťák, jen se mu občas zdálo, že měl o kolečko míň – a někdy víc. Nikdy se neodvážil se ho zeptat na něco o něm. Ale když viděl, jak se k němu ostatní chovají, někdy by mu mohl ukázat, že ho alespoň někdo považuje za lidskou bytost a ne Wikipedii.

Pomalu došel až k blonďákovi. Newt byl příliš zaujatý čtivem, než aby si ho všiml. Natáčel hlavu i měkkou vazbu na strany, jako by se snažil přijít na to, odkud by měl začít číst.