Definice bolesti nikdy neměla existovat. Zlom, který zásadně změnil Thomasův život, měl počátky mnohem dříve, než se původně domníval. A ten, jejž se snažil za každou cenu zakrýt, nebyl ani první.
Život s Newtem byl podobně složitý jako bez něj. Sam...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Ta písemka z biologie byla tak jednoduchá, že jsem se na to ani nemusel před hodinou dívat. Kdyby dávali tak primitivní písemky každý den, poprosím, abych mohl na výšku hned,“ zamručel tmavovlasý chlapec v úzkém kroužku čtyř přátel.
Thomas obrátil oči v sloup a lžičkou si zamíchal šálek kávy, kterou mu obsluhující před necelými pěti minutami přinesl. Měl už dost Arisova vychloubání, nejraději by mu hrot té lžičky narval do nosu, aby vyvolal jiné otázky, než jaké měli pocity u dnešního testu, který byl – a to musel uznat – vskutku jednodušší než obvykle.
„Možná bys měl být tišší, Arisi,“ upozornila ho brunetka, která seděla vedle něj, a ukázala za sebe ke dveřím. „Mohl by vejít spolužák.“
„A co by mi udělal? Prosím tě, Rachel, ta banda goril má mozek velký jako vlašský ořech. Kdybych nevěděl, že to možné není, řekl bych, že to opravdu ořech je,“ odvětil chlapec s odfrknutím, ale přesto se za sebe podíval.
Thomas se naklonil na stranu – téměř spadl na Terezu, která si mlčky popíjela čokoládu a zcela viditelně je všechny ignorovala –, aby viděl přes Rachelinu hlavu. Její nepříliš moudře zvolený účes mu zabraňoval v tom, aby viděl příchozím do obličeje, tak si musel vystačit s jednou polovinou těla, občas se mu podařilo zahlédnout i prameny vlasů, pokud byl dotyčný vyšší.
Jako by to předvídala, ve chvíli, kdy dívka zvedla prst k nosu a poklepala si na něj – to byl její zlozvyk a Thomas přesně věděl, že to znamená „a já vám to říkala“ –, se dveře malé městské kavárny otevřely a dovnitř vešla malá skupinka čtvrťáků.
Jak to poznal? Někteří z nich vykračovali pyšně jako pávi, jako by jim patřil celý svět. Thomas a jeho parta sice dosáhli čtvrtého ročníku taky – Tereza měla dokonce střední za sebou –, ale takhle se nikdy neodvážili naparovat. Brzy by jim okolí srazilo hřebínky zpátky.
Sledoval, jak se ruka jednoho příchozího zvedla, poté zaslechl tiché plesknutí, když narazila do zad dalšího. Pak se ozvalo chichotání – skoro stejně otravné jako Arisův sarkastický smích – a slova, jimž úplně nerozuměl.
„Běžci,“ zamručel Aris a otočil se zpátky čelem k přátelům. „Asi hledají nějaké běhny.“
„Bacha na jazyk, Arisi,“ sykla na něj Rachel, která se stále odmítala otočit.
Netušil, co zajímavého tam viděla, ale očividně to bylo mnohem zajímavější než cokoli, co se dělo u stolu.
„No jo, ty tam máš toho nagelovanýho. Říkám ti, že ten kluk je jasně gay,“ dodal tmavovlásek a sám pro sebe si zavrtěl hlavou.
„Jen se koukám, nečerti se.“
Přesně věděl, o kom mluvili. Někdy velitele běžeckého družstva vídával, jak pobíhá na školním hřišti, protahuje se, naparuje, kdykoli se v okolí půl kilometru objeví hezká holka...
