Ultimátum: Čas s tebou strávený |Newtmas AU|

Kapitola 13. - Banánový pohár je jen vedlejší, šetři sliny na hlavní chod

Ta nejistota v něm přetrvávala, i když už ho Rachel po čtvrté upozornila, že by neměl být tak ztuhlý. Seděl na židli v kavárně, kde to znal skoro lépe než v budově školy, jako socha. Nijak zvlášť se nehýbal, pouze vysedával s dokonale rovnými zády a opíral si lokty o čistý stůl.

Naštěstí se mu nikdo moc nevěnoval. Sotva vešli, Minho se prošel za servírkou. Thomas s ní nikdy moc nemluvil. Znervózňovalo ho, že se s každým dokázala hodně rychle sblížit. A nebyly mu příjemné ani ty doteky – ať už byly na rameni nebo kdekoli jinde. Nebyla mu moc sympatická. Měl za to, že to trochu přeháněla.

Ani Rachel z ní nebyla zrovna dvakrát nadšená. Sotva zmerčila, že se Park motá kolem brunetky se zástěrou a košilí, jíž chybělo několik knoflíků na strategických místech, tiskla Thomasovu ruku silněji. V moment, kdy ji Minho plácl po zadku a tvářil se u toho, jako by to byla ta nejobyčejnější věc, stisk zesílila natolik, že mu tu ruku skoro rozdrtila.

Thomas si nebyl jistý, co ji k tomu vedlo. Sledoval ty jiskry mezi ní a Arisem už roky, ale nikdy si nepřipustil možnost, že by i Rachel mohla mít zájem jinde. Ano, několikrát to vypadalo na to, že se ti dva dají dohromady a budou spolu luštit sudoku a počítat rovnice o čtyřech neznámých do konce života, ale nyní jako by prohlédl.

Možná nechtěla, aby Aris žárlil. Nebo ano, ale ne proto, aby si ho získala pro sebe. Třeba se jen bála, že přijde o přítele, pokud si někoho najde. A přitom sama toužila po mase, které se považovalo za exkluzivní i v krajinách za supermarkety.

Jejich spojené ruce spočívaly na stole. Protože už to byla nějaká ta dlouhá minuta, co se Minho vrátil k nim a usadil se do čela stolu, Thomas začínal cítit, jak se mu vrací krev do končetiny. Dokonce už mohl hýbat prsty – omezeně, ale i přesto to bylo lepší než paralýza. Asi by nedokázal žít s tím, kdyby s nimi hýbat nemohl.

„Neměl bys tak řešit, s kým tvoje ségra zrovna randí, Newte,“ poznamenal kluk, který seděl vedle blonďáka. Thomas si jeho jméno nedokázal vybavit, ale pamatoval si, že patřil mezi běžce taky.

„To jo, ale toho kluka vůbec neznám. Nedal bych ji ani nikomu z vás,“ odvětil Newt tak tiše, aby to slyšel jen on. Naneštěstí měli napnuté uši všichni u tohoto stolu.

Minho se opřel lokty o desku. Rty zkroutil do podobného úsměvu, jejž věnoval už té servírce s krátkou sukní a podkolínky, a předklonil se, aby byl u kamaráda blíže. Thomasovi se to, co předváděl, ani trochu nelíbilo. Newt taky nevypadal zrovna dvakrát nadšeně z toho, že si Minho máčel rukávy mikiny ve svém talíři s dietním dezertem.

„Mezi mnou a Sonyou je jasná biolodžie,“ namítl běžec s nagelovanými vlasy a dloubl do kamaráda prstem.

„Říká se chemie,“ upozornil ho Newt a prst mu zdvořile vrátil do dezertu. „A vůbec, moc se mi nezamlouvá. Tady Tommy ho zná, že?“

Otočil se na něj. Thomasovi vyschlo v hrdle, ačkoli ještě před chvílí vypil alespoň polovinu sklenice malinovky. Naprázdno otevřel ústa. Newtův pohled ho znervózňoval. Na co si hrál? Newt ho znervózňoval. Nedokázal se chovat jako Thomas, když byl poblíž a sledoval ho.

„J-jo,“ vykoktal poté, co mu Rachel uštědřila ránu do stehna, když už to vypadalo, že Newtova otázka zmizí v zapomnění.

„Ale když mu věří on, neměl bys taky?“ dloubl si do něj ten velký běžec, který Newta o hlavu převyšoval.

„Sklapni, Bene,“ sykl na něj blonďák a přitáhl si k sobě teplý nápoj, jejž si objednal. Thomas podle vůně hádal, že by to mohla být horká čokoláda.