Ultimátum: Čas s tebou strávený |Newtmas AU|

Kapitola 25. - Jak delfín po operaci ploutve pozval jelena na rande

Po rozhovoru s Rachel mu bylo o něco lépe. Dokonce se začali bavit normálně, jako by se nic z toho nestalo. I Tereza to nazvala obrovským pokrokem. Pak prohlásila, že je Rachel z nejhoršího venku.

Následující noc strávil u nich. Dámskou noc započali napínavým soubojem v šachách, který Thomas vyhrál na plné čáře, protože na rozdíl od svých kamarádek věděl, jak se to hraje. Pokračovali nadšeným vyčesáváním lupů z mladíkových delších vlasů za diskuse, zda to jsou opravdu jen lupy, nebo nenašly jackpot; vší vajíčka. Thomas se necítil moc dobře, když se smály každému bílému kousku, který se na hřebenu objevil.

Přesto si noc skvěle užil. Nemusel myslet na nic hrozného. Dočista zapomněl na zkoušku, která ho zítra čeká, na Newta, jemuž se už druhý den nemůže dovolat. Tohle byla dívčí noc a při dívčí noci se nesmutnilo, dokud to bylo v režii Rachel.

Další den ráno přišlo nemilé probuzení. Ležel na zemi na provizorní matraci z několika složených dek. To by mu nevadilo, stejně to bylo mnohem pohodlnější než židličky v kuchyňce. Spíś ho překvapilo, že na mobilu svítila kontrolka přijaté zprávy.

Newt. Musí to být Newt.

Prvotní nadšení se po chvilce změnilo ve strach. Pokud je to Newt, znamená to, že už si přehrál všechny hlasové zprávy. Thomas si sám nebyl jistý, co všechno mu řekl. Snažil se to vysvětlit co nejstručněji a tak, aby z toho vyšel dobře.

Kousl se do rtu. Nechtěl holky budit. Ještě měli dost času, než škola začne.

Ačkoli se bál jeho reakce, přišlo obrovské zklamání, když zjistil, že to není Newtovo číslo. Zíral na Arisovu zprávu jako čerstvě vyoraná myš.

Rozešli jsme se. Odjela pryč.

Aris nebyl se Sonyou. To byla dobrá zpráva. Ale to, že odjela pryč, mohlo znamenat jediné; už se přestěhovali.

Odložil mobil na polštář. Bylo mu do breku, ale dokázal slzy zadržet. Místo toho si rval vlasy z hlavy za každou pitomost, jakou udělal nebo řekl. Kdyby se tolik nestyděl a smířil se s tím mnohem dřív, mohlo to... ne. Nejspíš by to nedopadlo jinak. Pravděpodobně by to bylo ještě mnohem horší. Chyběl by mu víc.

Nakonec byl i rád, že se nevyznal. Nejenže nevěděl, jak by to vzal, ještě by si tím ublížil. Newt byl nedosažitelný - jak metaforicky, tak ve skutečnosti. Thomas ani nevěděl, na jakou farmu se vrátili. Vyprávěl mu nejmíň o pěti různých. A všechny byly daleko od Denveru.

„Tome?“ ozval se Rachelin unavený hlas.

Podíval se na ni. Jí určitě udělá radost, až zjistí, že se Aris se Sonyou rozešli.

„Dobré ráno,“ popřál jí a nasadil ten nejširší falešný úsměv, jaký uměl.

„Co blbneš tak brzo? Je teprve šest...“

„Jen... nemohl jsem už dál spát. Zdála se mi noční můra. O... o delfínech s nohama a farmě zvířat.“

„Ty už toho Orwella nečti,“ zabrblala a položila se na záda.

Thomas si lehl na bok čelem k ní. Netušil, jak začít. Sotva se z toho dostala a dokázala nahlas říct, že ho miluje. Nechtěl jí dávat falešné naděje. Sice už začínal pochybovat o tom, že Jones je jen bezcitný robot, ale zároveň... pořád to byl Aris.

„Jak ti je?“ rozhodl se začít standardní otázkou.

„Bylo mi líp, bylo mi hůř. Takovej zdravej průměr,“ odvětila o něco živěji než doposud. „Pořád jsem nakrknutá. Ale spíš na sebe.“