Jsem normální 16ti letá puberťačka, které se změní celý život díky jedné jediné dovolené. Pravdu, kterou se po tolika letech dozví ji ze začátku ublíží, ale nakonec se vše otočí k lepšímu. Jak tento příběh skončí?
Chci poděkovat všem co můj příběh...
Jako každé ráno, jsem vstala, umyla se a oblékla se. Zaťukala jsem na Camerona a Mayu, že už jdu na snídani. Ti se hnedka přidali.
Dole jsem potkala u stolu Toma, Jacoba a Zendyu. Vypadali docela unaveně. ,,Ahoj" pozdravil jsem je.
,,Ti se na mě všichni podívali a řekli ,,Ahoj. Posaď se k nám." Odsunula jsem židli a sedla si. ,,Hele jste v pohodě? Vypadáte docela hotově." Řekla jsem.
,,Jo, nám nic není, jenom jsme toho moc nenaspali." Řekl Tom. Já jsem vstala a všem přinesla kafe, včetně sebe. Jídlo jsem si nedávala, vůbec jsem neměla hlad.
Po chvíli tam přišel rejža a řekl, že v 11 bude zase sraz tady dole, pojedeme se podívat do školy, kde se budou natáčet první záběry. Tam s štěstím snad nejvíc.
Jelikož už bylo asi půl 11, rychle jsem běžela do svého pokoje a hodila na sebe jedno z nejlepších triček.
Ups! Gambar ini tidak mengikuti Pedoman Konten kami. Untuk melanjutkan publikasi, hapuslah gambar ini atau unggah gambar lain.
K tomu jsem si vzala černé džíny, nějaké tenisky a černý batoh.
Zase jsem sjela dolů a čekala na ostatní. Přesně ve dvanáct z výtahu vystoupili rejža s Robertem a postupně se všichni přidávali.
Když už jsme byli všichni, nasedli jsme do auta a popíjeli odsud tak 20 minut.
Ta škola se jmenuje ,,Midtown School of Science and Technology". Tam budeme natáčet hodně záběrů. Ostatní děti tam budou normálně chodit, ale budou v záběrech. Už to všichni vědí a prý se hrozně těší. Taky tam bude několik fanynek Toma Hollanda, takže to bude sranda.
Když jsme vešli do té školy, několik dětí nás tam uvýtalo v postavení, v ruce měli papír s nápisem ,,Welcome" a když jsme vešli dovnitř, všichni začali pištět a několik holek se rozeběhlo proti Tomovi aby ho obejmuli. Bylo to sladký.
Všichni jsme se na něj dívali jako že je to sladký a on nás zabíjel pohledem. Byla to vážně sranda. Pak jsme všichni dostali záchvat smíchu.
Když už jsme se trošku zklidnili, seznámili jsme se s ředitelem, který nás provedl po škole. Ta škola je skvělá. Je divný, že tu jsou děti starší jak já, a to jsem slavná herečka. Bylo to vážně zvláštní.
Ale když jsme procházeli po škole, většina lidí běhalo za námi a žádalo o podpisy a fotky. Ty jsme samozřejmě udělali. Přece jenom s nimi budeme muset spolupracovat docela dlouhou dobu.
Strávili jsme asi hodinu procházením celé školy, potom jsme se dostali ke školní jídelně, kde jsme si dali oběd. Nečekala bych, že tu budou vařit tak dobře, většinou ve školách nechutná tak dobře, ale tady vážně jo.
Všechny ty děti si začali sedat kolem nás, jedli s námi a povídali si s námi. No dobře... děti, většina z nich byla stejné stará jako já a někdo dokonce i starší. Bylo to roztomilý.
