You Still Love Him

41. Good morning

Pořád nemůžu uvěřit co se včera večer stalo. Ráno jsem se probudila vedle... Toma!

Pomalu mi začalo docházet co se stalo, když jsem na zemi uviděla mé poházené oblečení a kondom, ale hlavně proto, že jsem vedle něj ležela bez vršku.

Sice si pamatuju úplně všechno co se stalo, ale ještě včera mi to přišlo jako dobrý nápad.

Rychle jsem vstala z postele a oblékla se. Zřejmě ho probudilo to, jak mi omylem spadnul mobil na zem. Jenom si sednul a řekl ,,Dobré ráno." Já jsem se na něj sarkasticky usmála a řekla ,,Ahoj. Neviděl jsi moje klíče?" On vstal a zeptal se ,,Proč? Ty snad někam jdeš?"

Já jsem z kapsy vytáhla telefon a řekla ,,Vlastně ano, už je 10 hodin ráno. Ty si ani neuvědomuješ co se stalo, že ne? Tome! Sakra! Jak to teď mám vysvětlit Thomasovi."

,,Cože? Ty mu to chceš říct?" Zeptal se. ,,Ne nechci, ale nějak mu musím vysvětlit proč se ráno neprobudil vedle mě."

,,Tak mu řekni, že ti bylo hrozně blbě a přespala si třeba... třeba u Camerona, nebo tak."

Já jsem se na něj podívala a pak mi došlo, že to není zas tak špatný nápad. Vzala jsem si svoje věci a rychle běžela ke Cameronovi do apartmánu.

Ani jsem se nenamáhala zaťukat, prostě jsem tam vlítla.

Oba dva už byli vzhůru a připravovali se ke snídani. ,,Katie? Co tu děláš? Děje se něco?" Zeptal se Cameron když uviděl můj lehce vyděšený a zmatený výraz.

,,No... vlastně jo." Odpověděla jsem. ,,Nějaký průser?" ,,Asi tak." A podívala jsem se sklesle směrem dolů.
On na mě kývnul a já jsem řekla ,,Něco jsem udělala, nejspíš to co jsem dělat neměla. Já... vyspala jsem se s Tomem." Řekla jsem.

Cameron se na mě vyděšeně podíval a vyvalil oči. Z koupelny jsem uslyšela Mayu jak se dusí zubním kartáčkem. Ta potom vylezla a řekla ,,Cože si?"

Já jsem pohodila pohledem a tak nervózně se pousmála. Maya se plácla do čela a zeptala se ,,Ví o tom Thomas?"

,,Jasně že neví! O to jde. Potřebuju pomoc to nějak zakecat, takže až se na snídani Thomas zeptá proč se neprobudil vedle mě, potřebuju aby jste řekli, že jsem přespala u vás. Prosím." Řekla jsem.

,,Dobře, tak jo, ale jednou se na to stejně přijde a ty to víš, že ano?" Já jsem sklopila zrak a kývla, potom jsem je oba dva obejmula jako poděkování. Oni se dopřipravili a odešli jsme spolu na snídani.

Tam už byla většina lidí, no... spíš ty starší, ti kteří s náma včera nepařili. Ale byli tam taky už Millie, Zendaya, Jacob a Thomas. Já, Cameron a Maya jsme tam přišli a sedli si k nim.

Thomas se na mě jenom díval a nic neříkal. Vypadal docela naštvaně. Já jsem k němu přišla a zeptala se ,,Dobré ráno. Jak ses vyspal?" On se na mě podíval a řekl ,,Šlo to. Co že si včera večer nepřišla spát do své postele. Kde jsi byla?"

Já jsem hodila pohled po Cameronovi, potom jsem se otočila zpátky na Thomase a řekla jsem ,,No prej jsem to včera večer nějak přehnala s tím pitím no a Cameron mě odnesl k němu, abych už prý nebudila tebe. Jinak od chvíle co si odešel už si nepamatuju nic."

Já vím, není to pravda, naopak jsem si pamatovala každou minutu včerejšího večera. Možná jsem mu lhát nemusela, ale říct pravdu by pro něj bylo ještě horší.

On se na mě podíval a tak zvláštně si mě projel pohledem. Potom se jeho pohled zase vrátil na ten mý. Ale Thomasova reakce mě udivila ,,Aha, a už ti nic není? Necítíš se nějak blbě?"