You Still Love Him

8. I understand it now.. all

,,Vím že se to nevysvětluje zrovna lehce, ale Katie.. seš... seš adoptovaná."

Zase ten samí pocit v těle. Střeva se mi kroutí, žaludek volá o pomoc, nemohu dýchat a srdce jako by mi přestalo bušet.

V tu chvíli se mi všechny ta slova, a vzpomínky co se staly za poslední týden točili v hlavě jako kolotoč, ale nezastavovali.

Zamotala se mi hlava. Chtělo se mi zvracet. Rozbrečela jsem se.

V tu chvíli mě opravdu nic lepšího nenapadlo. Běžela jsem ke dveřím, otevřela je a utíkala pryč z toho obrovského paláce.

Ostatní hnedka běželi za mnou a něco na mě volali, ale já jsem je ignorovala.

Když už jsem uběhla asi 300 metrů, zastavila jsem se. Podívala jsem se někam do neznáma, a spadla na kolena.

Hrozně jsem začala brečet, vážně děsně moc A pořád to nepřestávalo.

Potom ke mě přišel Cameron, a v klidu mi řekl ,,Pojď Katie, půjdeme dovnitř, Dobře? Promluvme si."

V tuhle chvíli mi bylo všechno tak jedno, že bych možná pronásledovala i bezdomovce. Zvedla jsem se a Cameron mě lehce podepřel, abych nespadla.

Uvnitř si mě přebral John s Mikem.

,,Vidíš, já jsem ti říkal, ať ji to neříkáš!"
Vystartoval John po Cameronovi.

C: ,,A co jsem měl dělat, vždyť by se to stejně musela dozvědět."

J: ,,Ne to teda nemusela, mohla žít s náma až do konce života. Vždyť s námi byla šťastná."

Já jsem se po téhle hádce trošku vzchopila, stoupla jsme si a zařvala na ně ,,To už by stačilo. Nechte toho."

Oba dva se mě zřejmě trošku lekli, ale pokračovali dál.

Neměla jsem na výběr, musela jsem to udělat, vždyť oni už do sebe začali strkat.

Na oba dva jsem se podívala ostrým pohledem, zklonila jsem hlavu, ale tak abych na ně pořád viděla a soustředila se pouze na to, co jsem chtěla.

Svým pohledem jsem oba dva odtrhla v pěti sekundách. Oba dva od sebe spadli, alespoň 3 metry.

Já už jsem se potom jenom malinko uklidnila a otevřela jsem oči.

Oba dva tam leželi na zemi a čučeli na mě. A potom Cameron řekl

,,Ehm... Katie? Teče ti krev z nosu."

Já jsem se malinko vyděsila, utřela si krev do ruky a porozhlédla se kolem sebe. Tentokrát na mě zírali všichni.

Libby mě chytila za ruku a odvedla mě do kuchyně.

L: ,,Katie, musíš si dávat pozor, kde a předkým své schopnosti používáš."

Já: ,,Ale co jsem měla dělat. Vždyť oni by se tam poprali. Libby, mohla by jste mi prosím vysvětlit co se to tu děje. Jakto, že Cameron ví, že jsem adoptovaná."

Libby se maličko pousmála a řekla.

,,Protože si dřív byla naše. Poslouchej já ti to vysvětlím, dobře?"

Já jsem na ni upřela zrak, a ještě víc jsem se rozbrečela. Najednou si tam kolem nás začali všichni stoupat a čekali co se bude dít.

L: ,,Koukni Katie. Když si byla maličká, byl asi jeden rok, tak se o tvých schopnostech dozvěděli zlý lidé, kteří tě unesli. My jsme tě potom hledali hrozně dlouho. Nevěděli jsme, že tě unesli. Byli jsme z toho hrozně špatní, hledali jsme tě po celé Americe, ale ty nikde. Pomalu už jsme to vzdávali-"