You Still Love Him

32. First shots

Ráno jsem se vzbudila asi v šest a už jsem nemohla usnout. Chtěla jsem se jít nasnídat, ale bar otvírají až v sedm.

Počkala jsem až do sedmi a potom vyrazila. Šla jsem rovnou k výtahu. Dole jsem zamířila k baru, kde jsem si sedla a najedla se.

Po jídle jsem se zase vrátila zpátky do apartmánu. Bylo už osm hodin, ale hotel stále spal. V apartmánu jsem se převlékla do svých tepláků a mikiny, sedla si na postel a koukala do telefonu.

Začala jsem se docela dost nudit. Chtěla jsem zajít za někým, jestli už není vzhůru, ale pak jsem si vzpomněla na to co se stalo včera. Bála jsem se toho, ale I tak jsem to prostě chtěla znova vidět.

Ruce jsem našla před sebe a namířila je na vázu s kytkou, která ode mě byla 3 metry. Pořádně jsem se soustředila na ruce,se místo toho aby to zacalo dělat stejně jiskry jako včera, se ta váza rozbila.

Uklidila jsem to a zkusila to znovu, tentokrát jsem tam dala skleničku. Tu jsem pouze zvedla do vzduchu. ,,Proč to nechce fungovat?" Bylo mi to fakt divný.

No tak jsem to zkusila ještě jednou. Před sebe jsem položila kelímek. Tentokrát jsem se soustředila pouze na svoje ruce a ne na kelímek. A hele, konečně. Ty jiskry se objevili. Začala jsem trochu panikařit, ale pak jsem si vzpomněla, že s nemusím uklidnit a bude to lepší.

Vážně to pomohlo, jiskry nemyzeli, ani nesílili a ani neslábli. Zkusila jsem je použít, tak jsem vymrštila ruku směrem na kelímek. Ten jakoby se zelektrizoval a odletěl asi tak 10 metrů pryč a vyletěl z okna.

Chvíli jsem zase začala panikařit, vždyť já mám novou schopnost, tohle jsem dřív neuměla. Musím se to naučit používat.

Chtěla jsem to jít ukázat Camovi, ale zrovna se mi na dveře chystal zaťukal rejža, že se mám obléct a zabalit si věci, protože jdeme do jiného hotelu. ,,Za hodinu sraz dole." To byla jeho poslední slova před tím než zase odešel.

Já jsem si rychle všechno naházela do kufru, hodila na sebe džíny, mikinu a šla jsem za ostatními.

Ostatní na sobě taky měli kapuce. Vyšli jsme z hotelu a rovnou nasedli do autobusu. Popojeli jsme do hotelu, který byl asi tak pět minut chůze od školy. Tam jsme se ubytovali.

Všichni jsme zase dostali vlastní apartmán. Vybavili jsme si věci a sešli se venku. Tam nám rejža řekl, že už dneska uděláme pár prvních minut záběru.

Má to být Peterův videodeníček. My v záběru ještě nebudeme, zatím jenom Tom, Jon a Robert. Počkali jsme si s tím až po obědě, mezitím jim vybrali vhodné oblečení. Oběd jsme si dali v hotelu.

První záběry byli jak sedí Tom (Peter) s Jonem (Happym) v autě. Prý byla ještě nějaká scéna předtím, ale ta už byla natočená.

Jelikož my ostatní v záběrech nebudeme, tak jsme si udělali takový odpočinkový den a zašli si do kina na film. Fakt nás nenapadlo co dělat, tak jsme si pronajmuli celý dál pouze pro nás a šli tam.

Pustili jsme si asi 3 filmy za sebou. Dělali jsme u toho kraviny, a tím kraviny, myslím fakt kraviny. Z těch filmů si dělali srandu, házeli po sobě popcorn a taky ho jedli.

Nejlepší na tom bylo, že oni nás nevyhodili. Místo toho po tom co jsme odešli a neuklididli po sobě, tam pustili rozburácený dav fanoušků. Sice jsem toho už moc neviděla, ale ten popcorn co tam ležel na zemi si ty lidi začali brát, někteří ho i začali jíst. Bylo to až děsivý, ale ostatním to bylo jedno.

Dobře možná to byl fajn zážitek, ale taky dost divnej konec. No co, nechala jsem to plavat.

Když jsme přijeli do hotelu, už byli všichni zpátky. Oni se chtěli ještě sejít a popovídat si. Nejdřív jsem říkala, že se mi moc nechce, ale nakonec jsem souhlasila. Přece jenom mě zajímalo, jak jim to natáčení šlo.

Asi po půl hodině jsme se všichni sešli v naší společenské místnosti. Různě jsme si poposedali po křeslech, židlích a někdo si dokonce sedl na zem, třeba jako já.

,,Tak... jak to šlo?" Zeptala se Zendaya. ,,No... máme pár prvních vteřin, ale bylo hodně nepovedených záběrů. Zatím jsme se dostali k tomu, jak vcházíme do hotelu, dál jsme to ještě nestihli. Ale jestli chcete, můžeme se na nějaké ty nepovedené záběry podívat."

Všichni jsme s Tomem souhlasili, ale ještě jsme nikam nešli, zůstali jsme tam, protože se hned potom Robert zeptal ,,No a co jste dělali vy?"

,,My jsme-" začal Jacob, ale já jsem ho přerušila. ,,Byli jsme v kině, ale stalo se něco fakt divnýho. Když jsme odcházeli z toho sálu, nahrnul se tam dav fanoušků a všichni tam po nás začali sbírat popcorn ze země a jedli ho. Bylo to fakt nechutný."

Všichni se na mě dívali jako kdyby mi přeskočilo. ,,Copak vám to přijde normální?" Zareagovala jsem asi tak po půl minutě co na mě zírali.

Zendaya odpověděla ,,No normální to rozhodně není, ale už se mi to stalo. Katie takových lidí si nevšímej."

Tak tohle mě naštvalo. ,,Copak ostatní lidi nejsou taky lidi, možná jsme pro ně něco víc, ale to neznamená že mají jíst popcorn ze země." Nejdřív jsem si myslela, že jsem si to řekla pro sebe, ale potom mi došlo že to asi bylo víc nahlas než jsem čekala a všichni na mě koukali. Bože už zase ty jejich pitomí výrazy.

,,Ale my jsme něco víc." Řekl Tom. Tak tohle mě vytocilo ještě víc. Kdyby si tu myšlenku alespoň nechal pro sebe, ale říct tohle nahlas od něj vážně nebylo pěkný.

Ve mě to přímo hořelo, vypadalo to že každou chvíli vybuchnu a něco plácnu, ne jakou kravinu. Najednou jsme si všimla, že mi zase z rukou šlehají jiskry. Ruce jsem strčila do kapes a utíkala pryč. Všichni se po mě okřikli, ale já to ignorovala. Věděla jsem, že se někdo zvedl a běžel za mnou, ale bylo mi to jedno.

Běžela jsem do svého pokoje a vytáhla ruce z kapes. Zářili ještě víc. Začala jsem panikařit. ,,Tak jo Kate to nic, hlavně v klidu, dýchej K, dýchej. Tak jo, to nic K musíš dýchat. To nic." Uklidňoval jsem se, abych zase neudělala nějakou kravinu a nezničila celý hotel.

Moc postupně slábla a já se začala uklidňovat. Když už jsem žádné jiskry neviděla ani necítila, sedla jsem si na postel a hlavu si položila do dlaní.

Po chvíli někdo zaťukal. Já jsem se okamžitě zvedla, otřela si slzy a křikla ,,dále". Do pokoje vešel Tom. ,,Ahoj, já jenom... nevyrušil jsem tě?" Zeptal se. Já jsem na sebe hodila mikinu a odpověděla ,,Co potřebuješ?"

,,Chtěl jsem se omluvit za to co jsem řekl tam dole. Nemyslel jsem to tak, jenom... přijde mi, že tě něco trápí, poslední dobou se chováš divně. Kdyby sis chtěla promluvit, tak..."

,,To je od tebe milí Tome, ale já teď mám něco na práci, můžeme to probrat jindy? Případně zítra?" Přerušila jsem ho. Ani jsem nečekala na odpověď, šla ke dveřím a otevřela je. On se otočil a bez keců odešel.

Už jsem prostě jenom chtěla být chvíli sama. Hodila jsem na sebe bráchovi tričko, které mi bylo snad až po kolena, vzala si počítač a něco k jídlu a pustila si film.

Myslím že jsem asi pri tom filmu tak nějak usla. Už si ani nepamatuju kolik bylo hodin. Ráno jsem se probudila až v devět.