You Still Love Him

47. Let's go home

... a dojeli na letiště...

Na letišti nás samozřejmě přepadlo hejno fanoušků. Security nám pomohli a jenom jsme je obešli.

Když jsme přistáli, už tam tolik fanoušků nebylo, takže bylo snazší se odtamtud dostat. Mohlo být tak 10 ráno když jsme přistáli. Na letišti jsme se se Zendayou rozloučili a vzali si taxi domů.

Konečně jsem po dvou měsících byla zase doma. Taxi zastavil před barákem a my jsme šli domů. Doma už na nás čekali rodiče, který nás obrovským objetím přivítali.

Když jsem si všechno vybalila a uklidila, vrátila jsem se zpátky dolů do obýváku a povyprávěli jsme rodičům co všechno se stalo, jak nám šlo natáčení a tak. Všechno bylo super do chvíle než se zeptali ,,A kde je vlastně Thomas? On s vámi nepřijel?"

Mě se rozbušilo srdce. Byli tak nadšený z mého úspěšného natáčení, že jsem jim tím nechtěla kazit náladu. Tak jsem řekla ,,On musel jet domů. Prý má nějaký povinnosti, teď se pár týdnů neuvidíme." Mamka se jenom tak jako pousmála a kývla.

Den uběhl jako nic a já se chystala do postele. Dala jsem si sprchu a potom zalezla do postele s tím, že ještě budu na telefonu. Když jsem projížděla instagram, přišla mi zpráva.

tomholland2013 vás označil v příspěvku

Zprávu jsem rozklikla a na obrazovku mi vyjela fotka. Byla to ta fotka ze dne narozenin, když jsme měli tu večeři v oblacích. Ani si už nepamatuju, že jsme se fotili, každopádně jsem na ni nevypadala zas tak špatně.

Chtěla jsem do komentáře napsat něco jako Už mi všichni chybíte, ale potom jsem si všimla, že tam nemám takový ten modrý odznáček. Přece jenom už jsem slavná a mám i dostatek sledujících. Nastavila jsem si ten účet na celebritu. Hned to vypadalo líp.

Když už bylo vážně pozdě, odložila jsem telefon a šla spát. Hrozně dlouho jsem se přetáčela ze strany na stranu, ale nemohla jsem usnout. Sice jsem byla hrozně unavená, ale něco mi tam pořád chybělo, ten pocit toho usínat s někým vedle mě.

Už jsem se nemohla takhle převalovat sem a tam, vstala jsem z postele a šla za Cameronem do pokoje. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. Jenom jsem se podívala jestli spí. Už spal, ale to mi bylo jedno. Potichu jsem mu zvedla ruku a lehla si k němu.

Zřejmě ještě nespal, protože jeho ruka mě objala kolem ramen. Jenom jsem se usmála a asi do pěti minut jsem usnula. 

Když jsem se ráno probudila, Cameron už vedle mě neležel. Vstala jsem z postele a namířila jsem si to do svého pokoje.  Cestou tam jsem na chodbě potkala mamku. ,,Dobré ráno" pozdravila mě. 

Já jsem si promnula oči a zamumlala ,,Dobré ráno." ,,Jak si se vyspala?" zeptala se mě. ,,Doufám, že dobře mezitím, co se na mě celou noc utiskovala." Prohlásil kolemjdoucí Cameron. 

,,Ty jsi spala u svého bratra? Proč?" Zeptala se mamka. ,,Nemohla jsem vůbec usnout. Zvykla jsem si, že se mnou v mé posteli někdo spí, ale od doby, co se se mnou- ...se cítím osamělá." Vypadalo to, že se chce na něco zeptat, ale potom uviděla můj skleslý výraz. 

Jen se na mě jemně usmála a položila mi ruku na rameno. Potom vzala koš s prádlem, který ležel na zemi vedle mých nohou a odešla do koupelny. Já se ale cítila hrozně za to co jsem udělala. Začala se mi svírat žebra.

Vzpomněla jsem si na ten den, kdy se se mnou Thomas rozešel. To, jak se do něj Tom pustil. Ucítila jsem slzu stékající po mé tváři. Tak hrozně jsem se za sebe styděla. Jak jsem jenom mohla něco takového udělat. Začala jsem si uvědomovat, jak trapně a zklamaně se musel Thomas cítit, když tam stál přede mnou vědom o všem co se tu noc stalo. 

Zalezla jsem do svého pokoje, sedla si na postel a otevřela telefon. Přišel mi e-mail od MCU Company. Hned jsem ho otevřela.

------------------------------------------------------------------

Ahoj všichni, hrozně se omlouvám, že jsem poslední dobou nic nepublikovala. Snažím se psát co nejčastěji, ale nemám moc času.

Každopádně už mám rozepsaných dalších pár dílů, takže se máte na co těšit. Díky všem co hlasují ⭐