Znič mě!

1.

Šálek,který mi ležel na stole,mě tak nějak přesvědčoval k tomu,abych si tu svou večerní dávku kafe dala.Nejspíš bych potom riskovala dosti možná absťák.Ani si už nepamatuji,kdy se má závislost na kávě takhle projevila.
Ale nutně jsem ji potřebovala a tak jsem musela vstát ze své postele,což byla vcelku námaha.Svůj šálek,o kterém jsem se už zmiňovala,jsem vzala a šla zapnout konvici.Proces vaření kafe jsem snad nikomu vysvětlovat nemusela.Protože když už i já uměla uvařit kafe,tak to většinou znamenalo,že to umí každý.
Jakmile jsem se ji napila,musela jsem slastně vydechnout.,,Opět tu ujíždíš na kávě?''

Otočila jsem se na mojí spolubydlící a zároveň nejlepší kamarádku a dětinsky na ní vyplázla jazyk.Byla to slušnější verze zvednutýho prostředníčku.
Jelikož Bella vylezla takhle pozdě z pokoje oblečená ve stříbrných šatech a lodičkách,tak musela někam jít.Odhadovala jsem to opět na další rande s nějakým neznámým úlovkem z Tinderu.,,Další nepovedený rande?''uchechtla jsem se.

,,Ne..tohle už se podaří.Budeš koukat až ti ho představím.''

,,To mi tvrdíš furt a zatím to byli samí debilové.''Bella protočila očima,otočila se na podpatku a ještě předtím než zavřela dveře,mi zamávala.Musela jsem se sama pro sebe usmát.

I když to tak možná nevypadalo,tak já měla Bell opravdu ráda jenom jsem nechtěla,aby byla opět zklamaná.Věděla jsem,že se svým randěním s cizinci,se snažila zakrýt svou bolest z minulého rozchodu.Potají každý večer brečela ve sprše.

A pak jsem tu byla já.Byla jsem sama a sotva o někoho zavadila,ale měla jsem svoji kávu.Ta mě nikdy nezradila.Teda jenom,když došla,ale jinak tu pořád byla se mnou.

Bylo kolem dvanácté hodiny večer a já uslyšela bouchnutí vchodových dveří,ale žádné hulákání,že to nevyšlo.Místo toho se ozývaly rány.Vstala jsem a šla se podívat na chodbu.Bella se tam s někým líbala.Chvíli jsem ve dveřích stála jako opařená,ale pak rychle zmizela.

Nechtěla jsem jí rušit,když už to vypadalo na vydařené rande a raději jsem se vrátila k psaní mé knihy,kterou jsem chtěla co v nejbližší době předat nakladatelství.

Ráno jsem se probrala a v kuchyni uviděla něco,co jsem nejspíš neměla nikdy spatřit.Mé rozespalé oči už takové rozhodně nebyly.V kuchyni stál nahatý chlap,který nejspíš patřil k Belle.Každopádně někdo nahoře si nepřál,aby si mě nevšiml a tak se stihl otočit dřív,než jsem stihla zdrhnout.Nejenom,že tohle bylo pěkně trapný,ale dokonce jsem cítila,jak mé tváře začínají rudnout.

,,Ty jsi nejspíš Belly spolubydlící.''usmál se na mě a do ruky si vzal můj oblíbený hrnek s nápisem Kafe je můj život.Ten hrnek mi pořídila Bell předminulý rok k vánocům a od té doby jsem z jiného nepila.Nejen,že přede mnou stál celý nahý a odhaloval vše,co se dalo,ale dokonce mi pil i z MÉHO hrnku.Byla jsem neuvěřitelně vytočená a měla nehoráznou chuť mu na jeho poklad vylít celý obsah toho hrnku,který držel.,,Jo to nejspíš budu já.''poznamenala jsem otráveně a šla si udělat kafe do jiného hrnku.Sice to byl jiný hrnek a nejspíš by to neměla nějak ohrozit mé kafe,ale stálo pěkně za hovno.Už jsem si ho nevychutnávala tak,jak bych měla.

,,Těší mě.Jsem Nathan.''podal mi ruku a já se jí ostýchavě dotkla.Přece jen,kdo by věřil chlapovi,který je kompletně nahý a ještě ke všemu v kuchyni.V MOJÍ kuchyni!
,,Mně taky.''

Ve skutečnosti mě vůbec netěšilo ho potkat.,,Mohl by jsi se prosím převléct?''

Podíval se na mě a poté svůj zrak přesunul na sebe.,,A jo.Moc se omlouvám.''

Odložil můj hrnek a běžel k Belle do pokoje.