The Shield - Brothers Forever

34.

Dean Ambrose

Měli jsme skvělý začátek roku. Teda svým způsobem.
Když pak Roman přišel o titul nepřekvapilo mě to. Ne moc. Málo kdo dokázal Brocka porazit. A netrvalo dlouho a i já o titul přišel. Když se tak stalo, Roman zaměřil svou pozornost na Summerslam, ve snaze získat titul zpátky.
To znamenalo probrat jisté okolnosti okolo zápasů týkající se nás dvou. Pochopitelně největším nepřítelem byla Autorita, která měla velký vliv i na jiné zápasníky ať už jednotlivě nebo v týmech. Dokud jsme já a Roman drželi spolu měli jsme celkem velké šance vyhnout se úhoně. Jednotlivě ale budeme snadný terč a já nepochyboval o tom, že to je přesně to na co Autorita čeká.

,,Jistě v tom má prsty i Rollins." skončil jsem svůj verdikt u Romana doma, kde jsme se sešli.

,,Nepřeháněj. Bavme se raději o něčem jiném." řekl Roman a také si konečně sednul.

,,Je tu klid."

,,Jo. Galina vzala Jojo a jela na pár dní k rodičům. Tak toho plně využívám a trénuji, připravuji se na zápas." vysvětlil mi se smíšenými pocity Roman.

,,No když jsme u toho už víš kdo proti tobě bude stát?"

,,Největší výzva? Bezpochyby Brock. Pak je tam Storngman, Samoa Joe... Jako vždy devěta dvacet zápasníků a jen jeden titul."

Tomu jsme se oba pousmáli.

,,Kdyby vyhrávál každý nemělo by to smysl."

,,To rozhodně ne." řekl duchem nepřítomný Roman.

Takhle jsem ho neznal. Ale věděl jsem, že pro něj rodina hodně znamená. Bylo to už jen vidět, když teklo USOS do bot. Vždy se jim snažil ze všech sil pomoci.
Měl toho na svých zádech opravdu hodně. Byly to naše zápasy, přípravy na Summerslam a jak se mi už několikrát pokoušel vysvětlit: Samoa zkrátka drží při sobě."

Potřeboval jednoduše pauzu. Byl jako zmoklej pes.
A já, jako správný týmový hráč a "bratr" jsem věděl, že jeho problémy jsou i ty moje. Těch ale přibylo ještě více než období velkých zápasů vůbec začalo. A vše to začalo nepochybně tímhle momentem.

***
Těsně před počátkem Summerslam se stala jedna zvláštní věc. Už delší dobu jsme si s Romanem říkali, že Rollinsovo nájezdy nějak ustanuly. Mysleli jsme si, že něco chystá a upřímně já si to myslel neustále. Nevěřil jsem mu a už nikdy nehodlal.
Měl jsem dost blbou náladu ten den. Na pozdní večeři jsem si došel do svého oblíbeného podniku.
Za barem byla Susan a aspoň tady jsem doufal v poklidnou atmosféru.

,,Je škoda, že si přišel o ten pás. Slušel ti." pronesla při natáčení dalšího půllitru piva.

,,Hmm... Díky." zamručel jsem a vzal misku s pistaciemi.

,,Ale dokázal jsi to." řekla.

,,A co jako?" odfrkl jsem si.
,,Vždyť o wreslingu vůbec nic nevíš."

,,Možná ne. Ale vím že ta věc..." a naznačila rukama kolem pasu, ... že jí maj jen ti nejlepší. A porazil jsi Romana a Setha. Co víc bys chtěl?"

Docela mě překvapilo, že se na zápas, který byl snad pomalu už půl roku v pase dívala a pamatovala si ho. Vlastně to, že se vůbec na něco takového dívá bylo udivující.

,,Jo asi. Asi máš pravdu."

,,Tak vidíš. Přijde mi to jako nedávno co jste se tady dohadovali ohledně toho, kdo z vás tří je ten silnější. Teď už to víte." a usmála se na mě.