The Shield - Brothers Forever

29.

Dean Ambrose

Sethova výzva nešla odmítnout. Nejen že šlo o titul ale opět zradil. Nechal se Autoritou znovu zlákat. Tedy aspoň tak jsem to viděl ze začátku. Při rozhovoru, který vedl s Renee se mi naply všechny svaly v těle.

,,Ta jeho domýšlivost nemá hranic. Jen se neboj Sethe. Co neudělal Kane dokončím já. To přísahám!"

***
Souboj mezi mnou a Sethem se konal ještě ten samý týden. Bylo to pro něj překvapením.
Vyřítil jsem se na něj a hnal ho jako lunatic. V ringu neměl šanci. Nebyl připravený. Ne dost na to aby obhájil titul přede mnou.

,,Koukám, že nakonec sis svůj sen splnil. Škoda jen, že nebude trvat dlouho. Ale to se dalo čekat nebo ne? Opět jsi nezklamal Rollinsi. Ale je načase abys dostal další cenou lekci." řekl jsem mu, když ležel na zemi a zesláblý se snažil vstát.

Vzít nebo spíše získat titul Univerzálního šampióna bylo stejně lehké jako dítěti sebrat lízatko. Měl jsem na jazyku toho spoustu co jsem Rollinsovi chtěl říct. Za tu ale jistou dobu bojů jsem pochopil, že je to jen mrhání časem.

,,Vždy to byl a vždy bude zrádce. Ještě ale nenastal ten správný čas." říkal jsem si v mysli.

Došel jsem si pro titul, který ležel u komentátorů. Samozřejmě, že se to neobešlo bez menších hádek.

,,Zápas ještě neskončil. Nevyhrál jsi Ambrosi. Na ten tutul..."

,,Zavřete huby a dejte to sem. Snad si vážně nemyslíte, že to ten zoufalec dokáže ještě otočit." a ukázal jsem na Rollinse, který se stále pokoušel zvednout.

S titulem přes rameno jsem nakráčel zpátky do ringu.

,,Ty to doopravdy nevzdáš?"

,,Ani náhodou. Je to můj titul. Já jsem šampión!" vrčel Rollins.

,,Ne Rollinsi. Nikdy tvůj nebyl a stejně tak jsi nikdy nebyl šampión. Víš jaké to je, když máš vše nebo aspoň v to věříš a pak ti někdo to všechno sebere?"

Rollins jen vzhlédl. A to byl můj okamžik. Vzbudil jsem v něm poslední jeho síly a jediným útokem, který Rollins rád používal na mě jsem s ním skoncoval.
Lidé v publiku byli rádi. Fandili mi od začátku do konce. Všichni totiž věděli a pamatovali si co nám Rollins udělal. Co udělal Romanovi a co udělal především mně. Představit si to ale nikdo úplně nedokázal. A stejně tak nikdo ani neměl tušení, že se získáním titulu Univerzálního šampióna to ještě zdaleka nekončí.

***
Ráno jsem vstal, odpočinutý, plný energie s pozitivními myšlenkami. Když jsem dal nohy z postele, místo podlahy jsem šlápl na pytlík od brambůrků.

,,Co to sakra...?"

To byl ale pouhý začátek. Stačilo se jen rozhlédnou po ložnici, která byla v naprosto dezolátním stavu. Pytlíky od jídel, flašky od piva a kdo ví jakých drinků byli snad naprosto všude. Bylo to tu jako kdyby si tu udělala párty skupina pubertálních dětí, zatímco jsou rodiče pryč. Já byl ten kdo jí pořádal a taky si z ní naprosto nic nepamatoval.
Nějak jsem si udělal cestu ke dveřím do koupelny. Ta naštěstí vypadala nedotčená. Dal jsem si studenou sprchu v naději, že si vzpomenu na to co se stalo.
Pokaždé, když jsem zavřel oči, měl jsem před sebou Rollinse.

Nejprve na mě útočil, pak ležel na zemi, křivil tvář bolestí. Nakonec se ten chudák ke mně plazil a neustále opakoval: Vrať mi ho."
Podíval jsem se tam kam natahoval svou ruku a já v té svojí spatřil titul Univerzálního šampióna.

Zastavil jsem vodu, kolem pasu si uvázal ručník a vyrazil ven z ložnice. Nevěřil jsem vlastním očím ale dalo se to předpokládat. Obývací pokoj nebyl o moc jiný než ložnice. Prosklený stůl byl totálně na šrot. Až teď jsem si všiml menšího šrámu na mém předloktí. Všude neskutečný binec.

,,Vážně bych si tu měl už uklidit. Ať jsem večer dělal cokoliv..."

Slova se mi zasekla v krku, když jsem zavřel kompletně vyrabovanou ledničku a můj pohled spočinul na titulu položeného na kuchyňském stole.
Došel jsem k němu a vzal ho do rukou. S jeho odleskem se mi vrátila i paměť a vybavily vzpomínky na předešlou noc. Tu noc kdy jsem po vyhraném zápasu nad Sethem, vyrazil oslavit svoje vítězství.
Nevěřícně jsem se posadil na židli.

,,Já jsem nový Univerzální šampión."

***
Uběhl nějaký ten čas od souboje mezi mnou a Rollinsem, když se začala šířit zpráva, že Roman Reigns vyzval Setha Rollinse na odvetný souboj.
To jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Navíc jsem měl pořád v záloze ten Bank kufřík a tohle bezpochyby byla skvělá příležitost jej využít a jednou pro vždy rozhodnout a skoncovat s tou válkou nemající snad konce a otázkou, kdo z bývalého týmu The Shield je ten nejlepší.
Popadl jsem svůj nově získaný titul, kterého jsem se rozhodně nehodlal jen tak vzdát a kufřík Banku a vyrazil na stadion.

***
Když jsem kráčel hlavní chodbou k ringu, spoustě zápasníků padla brada. Nijak jsem se neskrýval, jen jsem si to hrdě se žvýkačkou v puse vykračoval s titulem kolem pasu a Bankem v ruce. Trochu i mě samotného překvapilo, že i přes to kolik jsem cestou potkal zápasníků, nikdo se nezmohl na nic víc než jen tupě civět a říct : Co ten tu sakra dělá?"

Má hudba pohltila stadion a já vešel na rampu aniž bych se musel zastavit, tak jak to většinou bývá než vstoupí zápasník.
Jen co jsem vyšel, stadionem se nestalo moje jméno, můj pohled byl ale jako ostří zabodnutý do dvou mužů, co mi byli oporou, přáteli, bratry... stojících uprostřed ringu.
Podle toho co jsem viděl jsem je zaskočil v okamžiku, kdy už chtěli jít do sebe. Mikrofony obou ležely už na zemi a Reigns už měl našlápnuto.
Po menším zaskočení z mého příchodu chtěl Rollins na Romana zaútočit dokud mu nevěnoval pozornost. Už, už se cukal a chtěl to první ránou rozhodnout.

,,Být tebou Sethe, tak to nedělám."

Roman se okamžitě otočil připravený na proti útok.

,,Ani jednomu z vás to neradím." pravil jsem a pomalu se protáhl pod provazy k nim do ringu.

Když jsem stanul mezi Romanem po pravé straně a Sethem po levé, všiml jsem si tu také Triple H a Stephanie.

,,Co tu děláš Deane? Dneska bys tu neměl být."

,,Máš pravdu Romane. Ale nemohl jsem zkrátka odolat se na vás nepodívat. Slyšel jsem, že je to odveta. Ale pro co? Titul mám přeci já."

To už se ale ozval Triple H.

,,Ambrosi tohle je zápas Reignse s Rollinsem okamžitě..."

,,Teď už ne." a hodil jsem kufřík banku k rohu, kde stál rozhodčí.
,,Kde že jsem to... Jo už vím. Když jsme se tu tak krásně sešli, nebylo by dobré to naše snad nekonečné kočkování skoncovat a tak rozhodnout jednou pro vždy s tím co je mezi námi nevyřčeno?"

To v obou zápasnících vyvolalo značný zájem.
První kdo k tomu něco řekl a netrvalo to ani moc dlouho byl Rollins.

,,Konečně si za tu dobu co tě znám, řekl něco rozumného na čem se kupodivu shodneme."

,,Nikdy si mě doopravdy nepoznal." zavrčel jsem na Rollinse.

,,Než se tu vy dva servete jako koně. Rád bych znal co tohle přinese vítězi. Možná sice rozhodneme o tom kdo je z nás tři ten nejlepší ale titulu se jen tak ani jeden z nás nevzdá."

,,Máš pravdu Romane. Vítěz ale nejen že získá titul ale také jistou imunitu. Dejme tomu, že by titul získal Rollins, což kategoricky odmítám dopustit ale stát se to může. Pak ty ani já jej nemůžeme vyzvat na jakýkoliv souboj. Se ztrátou titulu však imunita padá."

,,Takže ho o titul musí připravit někdo jiný říkáš."

,,Přesně tak Romane."

,,Dobrá jdu do toho." řekl Roman.

,,Skvěle. Takže můžeme začít hned teď a tady. Jen co si odložím." pronesl jsem a odepnul titul z pasu.