The Shield - Brothers Forever

28.

Seth Rollins

Pomalu ale jistě jsem se vracel zpátky do formy. Byl jsem odhodlán vrátit se co nejdříve a dát světu ale i svým "bratrům" vědět, že Seth Rollins ještě zdaleka neskončil.
Už teď jsem upadal vzapomnění a tak jsem moc dobře věděl, že si musím svůj návrat dobře načasovat. Především jsem se ale i na onen zásadní krok musel cejtit. Stále jsem docházel na rehabilitace a na cvičení do speciálního střediska. Sám jsem ale denně vedl asi půl hodiny individuální trénink.
Dokončil jsem zrovna svou vlastní sadu cvičení a chystal se jít do sprchy. Stěží jsem si ale namočil hlavu, když zazvonil někdo na moje dveře. Skočil jsem do županu a šel otevřít. Byla to Stephanie.

,,Mohu dál?" optala se sice mile ale nečekala ani na odpověď a vecpala se dovnitř.

,,Co potřebuješ? Jsem zrovna po tréninku a rád bych se teď naložil do vany a chvíli relaxoval." odfrkl jsem si, když jsem za ní zavřel dveře a mířil do obývacího pokoje, kde už se dáma usadila.

,,Neboj se nezdržím tě dlouho. Přišla jsem ti jen říct, že tento týden se proti sobě postaví Roman Reigns a Aj Styles. Zároveň jsem slyšela, že se tvůj stav zlepšuje velmi dobře, tak jsem se o tom chtěla přesvědčit."

Moc dobře jsem ale věděl, že to není jen tak. Zápas mezi Stylesem a Reignsem navíc musela být velmi čerstvá novinka, pač v médiích zatím nebyla jediná zmínka.

,,A co já s tím?" hrál jsem samozřejmě hlupáka.

,,Je to skvělá příležitost pro tvůj návrat. A navíc nebylo by to poprvé co by jsi zazářil. Navíc tvá výhra by byla ku prospěchu oběma stranám."

Mohl jsem předpokládat něco takového. Navíc když jsem se nad tím tak zamyslel, zatímco dál kecala nějaký zbytečnosti, nebyl to zase tak špatný nápad.

,,Navíc je pravda, že jsi stále členem Autority. A nejen to. Věřím, že když získáš titul a vrátíš jej pravoplatnému majiteli, bude tvůj dluh u Autority splacený a i věřím, že by Triple H přimhouřil oči a vzal tě znovu pod svá křídla."

Je pravda, že sám toho moc v ringu nesvedu. A nějaká podpora a především Autority jako největší asociace byla něčím po čem touží každý zápasník, který je po většinou černou ovcí.
Na druhou stranu, když budu mít titul Univerzálního Šampiona, lexos by to třeba mohlo změnit a navíc by to bylo něco úžasného. Přeci jen nebýt té nehody, byl bych Šampionem já.
Uslyšel jsem odkašlání. Stephanie stále seděla u mě doma.

,,Omlouvám se. Na malý moment jsem byl myšlenkami jinde."

,,Všimla jsem si." řekla a vstala.
,,No a jak ses tedy rozhodl?" a došla ke mně a srovnala mi lem županu.

,,Budu si to muset ještě promyslet." řekl jsem rovný a s hlasem rozhodným.

Stephanie zvedla ke mně svůj pohled, který měl v sobě jasnou výhrůžku. Stále držela můj límec. Chytil jsem jí za ruce a límec po chvíli pustila.

,,No jak myslíš. Chceš čas. Máš ho. Do souboje Reignse se Stylesem. Snad ti bude stačit." a s prasknutím dveří odešla.

***
Reigns naprosto zaujatý pocitem vítězství a titulem ve svých rukách, si předstal opět hlídat záda. Pohledem na poraženého zápasníka a šťastného Reignse si mého proplížení k ringu nikdo nevšiml do okamžiku, než jsem se rukama zapřel o podlahu a proklouzl pod provazy za Reignsem. Vymrštil jsem se na nohy dříve než se stačil díky varování svých fans otočit. Jen co se otočil ke mně čelem jeho zornice se rozšířili.

,,Překvapení Reignsi!" zařval jsem a kopl ho silně do břicha.

Jen co se v bolestech předklonil, vyrazil jsem mu titul z levé ruky, popadl obě jeho ruce, sevřel ho v kleštích a pak s ním tvrdě udeřil o podlahu. Reigns zůstal nehybně ležet. Bylo to rychlé. Bylo to nečekané. Bylo to přesně podle mých představ.

,,A titul je můj."

Sehnul jsem se, sebral jej a zadostiučiněným pohledem si ho prohlížel. Podíval jsem se do kamery. Věděl jsem, že v zákulisí to sleduje Stephanie, Triple H ale i Randy Orton. Vidí to všichni.
Titul vpravé ruce jsem zvedl nad Reignsovým tělem a s pohledem vlka se díval do kamery, když jsem jej zvedal do výšky.

,,TOTO JE VSKUTKU NEČEKANÝ NÁVRAT SETHA ROLLINSE. NOVÉHO UNIVERZÁLNÍHO ŠAMPIONA WWE."

Svým pohledem jsem dával jasný vzkaz světu, Autoritě a Deanu Ambrosovi.

,,Přesně tak Seth Rollins je zpátky. A nehodlá si brát servítky."

***
Zrovna jsem se blížil k dokončení rozhovoru s Renee Youngovou, která si mě odchytila cestou pryč ze stadionu. Nebyl důvod ani moc bezpečné se zdržovat, mediím jsem ale neodolal. Rozhovor se vedl ohledně mých pocitů z návratu a uchvácení titulu. Její narážky na to jak jsem zlý, jsem přecházel s úsměvem na tváři. Při rozhovoru jsem si všiml Stephanie, která mi nepochybně nepřišla pogratulovat. Nadále jsem ale dělal, jak moc jsem zaujatý rozhovorem, zatímco jsem přemýšlel nad tím, jak se vypařit spolu s titulem. Youngová to ale skvěle vyřešila za mě.

,,Rollinsi. Bojoval jste s Reignsem o titul a vyhrál. Máte v plánu se střetnout i s Ambrosem a tím tak dokázat to co je otázkou od začátku vzniku The Shield?"

Upřímně jsem takovou tu otázku nečekal. Vždy jsem věřil, že ten nejlepší ze Shieldu jsem já.
Střihl jsem pohledem po Stephanie. Kategoricky byla proti. Jenže to já byl teď ale šampion.

,,Jistě že to mám v plánu. A porazím ho. Jsem možná sice stále čelenem Autority ale tutil... Univerzální titul je jen jeden a jeho držitelem jsem nyní já."

,,Je tedy toto váš vzkaz, vaše výzva pro souboj o titul s Deanem Ambrosem?"

Podíval jsem se do uličky a ze stínu vystoupila Stephanie. Youngová při pohledu na její postoj znervóznila. Stephanie ale do záznamu kamery nevkročila.

,,Ano je to výzva. Já Seth Rollins tě výzvám na souboj o Univerzální titul Deane Ambrosi."

Co následovalo pak nemám zdání. Pouze jsem předal slovo opět Renee Youngové a s hrdě vztyčenou hlavou si to kráčel uličkou od Stephanie.
Velmi brzy mě ale má pýcha a nadšení z vlastnictví titulu opustila, stejně jako titul samotný.

***
Ještě ten samý týden mi dal Dean Ambrose ohledně mojí výzvy odpověď. A jak jinak než originálním způsobem a pokusem o to ztrapnit mě na plné čáře.
Ambrose si v den kdy jsme měli ujednat podmínky pro zápas, přitáhl sebou figurínu muže, kterou nepochybně ukradl někde cestou okolo výlohy s oblečením, oblečeného a celkově upraveného tak, aby vypadal jako já. Stejně jako Autorita, nikdy se nebál zajít do extrému. Občas však Ambrose zašel ještě dál a tohle je jeden z těch případů. Figurínu představující mě začal slovně ale i gestikulicky hanobit.
Autorita, která doposud při mě stála, nepochybně jen kvůli titulu, se mě marně snažila udržet v klidu. Z jednání se během pár minut stala předehra pro následující boj. Boj, který se konal hned druhého dne dokud nám obou v žilách vřela krev.

,,Je fajn, že si zpátky v ringu. Už tu začínala být nuda. Víš myslel jsem, že se po té nehodě změníš ale jsi pořád stejný domýšlivý idiot." rejpal do mě Ambrose při a uhýbal se mým útokům.

,,Roztrhnu tě jako hada. Na tenhle den jsem se těšil od doby co jsem skončil s nohou v sádře. Tak přestaň utíkat a bojuj jako muž!"

Ambrose se nečekaně neuhnul a já do něj tvrdě narazil.

,,To říká ten co tu koná práci za ty harpie? Bojovat jako muž... Ty jsi si snad titul vybojoval jako muž? Ne, tomu ani ty sám nevěříš."

Zápas se začal odehrávat trochu jinak než jsem chtěl a pokaždé co do mě Ambrose sázel rány nebo mě svíral v kleštích: Vzpomínáš si..."
Většinou šlo o věci co i mě leželi v palici. A spolu se vzpomínkami mi začalo docházet, že na takový souboj jsem ještě nebyl plně připraven.
Nakonec Ambrose vyhrál a já skončil na koberečku u Autority.