The Shield - Brothers Forever

17

Dean Ambrose

Mezitím co se Seth hašteřil s Ortonem všiml jsem si menšího zádrhelu.

**
Podepsal jsem na recepci papíry a vyšel ven. Byl jsem rád, že mě konečně z nemocnice propustili. I když jsem podepsal papíry, týkající se naprostého soukromí, takže o mém propuštění nemohlo vědět ani WWE, všiml jsem si Romana stojícího na parkovišti. Opíral se o svůj vůz a i když měl sluneční brýle poznal jsem, že kouká na mě.

,,Čau. Jak ti je?" pozdravil jen co jsem k němu došel.

Pokynul jsem mu, rozhlédl se a nepřestávaje nervózně přešlapovat odpověděl: Jo no... Dobře. Co tady vlastně děláš?"

,,Nemyslel sis snad, že potom co sem za tebou jezdím snad každý den, se mi zas vypaříš jak pára na hrncem. Navíc jsme bráchové. Pojedem?" řekl a otevřel dveře řidiče.

,,Jo no rád se svezu." a zamířil jsem ke spolujezdci.

Cestou mi Roman vše řekl, co se stalo, když jsem padl do komatu. Dost se toho za tu dobu událo. Co mě ale fascinovalo bylo to, že Seth zůstal v nemoci ten den co mě přivezli semnou.

,,Romane. Zastav." poprosil jsem ho, když jsme projížděli kolem stadiónu, kde se nepochybně podle návalu aut konalo něco velkého.

,,Deane..." začal Roman ale to já už vylezl ven.

,,Dojdu se jen podívat." řekl jsem a přehodil si kapucu přes hlavu.

,,Fajn." protočil Roman s pobaveným úšklebkem oči.
,,Počkám tu na tebe. Ale pohni si."

,,Díky bráško. Ty zatím popřemýšlej o tom jak dáme dohromady The Shield." neodpustil jsem si.

Pak už jsem jen zabouchal na střechu auta a s úsměvem vyrazil k zadnímu vchodu.

**
Maskován mezi obyčejnými lidmi jsem přihlížel problému, který Sethovi hrozil a přibližoval se k němu. Zatímco on si začal pomalu všímat a uvědomovat problém, já si to namířil nenápadně k ringu, vymýšleje plán za pochodu. Naprosto všichni byli fascinováni tím co se děje v ringu, takže jim má přítomnost zcela unikala do okamžiku, než jsem jednoho z těch obkličujících, co stál za Sethem tvrdě stáhl za nohy pod provazy a hodil s ním o zem. A stejnou věc následně udělal se Sethem, ne však tak abych ho omráčil, jako toho securyti před ním.
Překvapený Sethův výraz mluvil za vše. Nebyl teď ale čas na nějaké komplimenty. Museli jsme vypadnout. Při další vlně nepřátel za příchodu Triple H a Stephanie jsme se rozhodli pro rychlý ústup za pomoci improvizace. V chodbách WWE jsem se totiž vyznal jako snad ani ten co stadion navrhl. Brzy i Seth ztratil orientaci. Když jsem si byl jistý, že jsme je setřásli, zastavil jsem se.

,,Kdy je ten zápas?" zeptal jsem se Setha, který lapal v předklonu po dechu.

,,Tenhle pátek."

Víc jsem nepotřeboval. A stejně jako jsem se i objevil, jsem se i vytratil. Ještě ale předtím než jsem zmizel z chodeb úplně, se ke mně tlumeně nesla Sethovo slova.

**
,,Kde zatraceně takovou dobu jsi?" spustil Roman, když jsem si sedl vyčerpaný do vozu.
,,Co jsi udělal?" zeptal se.

Zatímco jsem oddechoval jako pes nastartoval.

,,Tak řekneš už co si zase provedl?"

Oba jsme si při jízdě ven z parkoviště všimli Setha, který právě vyšel zadními dveřmi ven. Pak už jen stačil letmý pohled a Romanovi bylo ihned vše jasné.