The Shield - Brothers Forever

16.

Seth Rollins

,,Tak kde je?!" řval jsem na Tripla, který si v poklidu dál cosi vyřizoval za papíry a naproto mě ignoroval.

,,Kdo?" zeptal se jakoby jen tak mimochodem.

,,Ty víš moc dobře koho mám na mysli. Orton. Chci s ním zápas jeden na jedno. Jen já a on. Tak kde je?"

,,A co se tím změní? Jeden zápasník už v nemocnici je. Za dalšího už odpovědnost nést nehodlám. Pokud ale hodláš následovat svého drahého přítele tak prosím."

Vztekle jsem zavrčel, znovu udeřil do stolu a pak začal přecházet po místnosti sem a tam.

,,Fajn najdu si ho sám."

,,To nebude třeba." ozvalo se ode dveří, ve kterých stál Randy.
,,Chceš zápas dobrá. Přijímám. Konečně si začal jednat jako chlap a ne jak baba." dobíral si mě.

***
Stál jsem v ringu a již netrpělivě vyhlížel Ortona. Triple H spolu se Stephanie a Kanem opět nezapomněli dorazit. Tím že byl Kane s nimi jsem si byl alespoň jistý, že to bude opravdu boj jeden na jednoho.

,,Můj čas je tu. Nejen že pomstím Deana za to co mu udělal ale i si s ním vyřídím všechny ty jeho egoistický narážky. Tak dlouho jsem to musel v sobě dusit vztek a nenávist, kterou k němu chovám."

Jak se dalo snadno předpokládat, rivalita mezi mnou a Randym se vyrovnala ba možná i o něco převyšovala tu co panovala mezi mnou a Deanem.
Každá rána co jsem od Randyho dostal ve mě vyvolala vzpomínku na Deana a to mi dodávalo potřebný pohon. Nebojoval jsem pouze za sebe. Bojoval jsem za nás. Nehodlal jsem Deana zklamat.

,,Dnes ne. Dnes to budu já kdo odejde jako vítěz."

Bitva byla dlouhá a i dost náročná. Ne jednou jsem se dostal do Ortonovi známé a oblíbené kravaty. Ale i já si ho vychutnal svým útokem před kterým vždy publikum do mého dupání nohou řvalo: Burn it down!!!
Ani jeden z nás nechtěl prohrát, či se v souboji vzdát. Opravdu jsme se bili až do posledních sil.

,,Jedna! Dva!" tenhle odpočet jsem za zápas slyšel snad každých pět minut, ať už se týkal mé nebo Ortonovo prohry.
,,Jedna! Dva! Tři! Vítězem je Seth Rollins."

,,Já to dokázal? Já to dokázal!" nevěřil jsem zpočátku.

V tom momentě mi došlo že nešlo pouze o pomstu ale jako držitel titulu jsem jej obhájil. Doufal jsem že teď už bude na chvíli od Ortona klid. A však to jsem byl na velkém omylu.
Randy se stejně jako Triple H nehodlal s prohrou smířit.

,,Tohle není konec Rollinsi. Nemáš ani tušení jakou válku jsi ty a Ambrose začali." řval za mnou stojící v ringu a nepochybně nasupeně zvažoval své možnosti, zatímco já odcházel z haly za povzbuzujících ohlasů některých fanoušků, kteří začali měnit ohledně mě svůj názor.

***
Ráno jsem vstal plný pozitivní energie tak jako už dlouho ne. Udělal jsem si kafe a usadil se v obýváku, hodil nohy na stůl a zapnul televizi. Mezitím jsem si zapnul mobil a šel se podívat na sociální sítě. Co jsem ale zjistil mě málem utopilo kafem, co jsem měl v puse.

,,RANDY ORTON VS SETH ROLLINS. JAKÝ ZÁPORÁK MÁ NA TITUL VĚTŠÍ PRÁVO? A JAKÝ JE ROLLINSŮV ZÁMĚR SPOLUPRÁCE S AMBROSEM?"

To však ale nebyla jediná věc. Randy Orton mě vyzýval znovu. Hned den po prohraném zápase.
Ukázalo se však, že dosáhnout odvety nebude tak snadné. Zavládlo poměrně dlouhé období plné menších bitek (mimo ring) a dosti ostrých hádek. Triple H z nějakého důvodu nechtěl souboj mezi mnou a Randym připustit. Alespoň ne teď. Šanci nás ale od sebe držet věčně neměl ať už měl na své straně koho chtěl.
Nakonec stejně jako při mém zápasu s Deanem, jsme si to já a Orton udělali po svém. Mohlo mě však napadnout, že Autorita druhou prohru přijmout nehodlá a že pro výhru udělá cokoliv.
Při výzvě kdy jsem souhlasil s podmínkami se objevil jistý zádrhel. Zatímco jsme vyjednávávali podmínky boje, ring byl obklíčený. Mé šance byly naprosto nulové.
Záchrana však přišla v pravý čas a celý stadion byl šokován stejně jako já.

,,Deane?" dostal jsem ze sebe.

,,Taky tě rád vidím. Dáli se to tak říct. Teď ale odsud musíme vypadnout." řekl a zpříma se mi podíval do očí.

Byli jsme jako jeden a i přes značnou přesilu jsme si pomalu probojovávali cestu. Už jsme byli skoro u rampy, když se objevil Triple H společně se Stephanie a dalšími security.

,,Je mi jedno jak, ale oddělte je. Hned!" řekl tvrdým hlasem Triple H a jen co na nás ukázal, vrhla se k nám další vlna.

,,Deane, tohle nezvládneme. Jejich vážně moc. Máš nějaký plán?" zeptal jsem se zatímco jsem byl připravený krýt mu zada před novými vyzyvazely.

,,Já? Vždycky. Máš pravdu nemáme šanci, proto zdrháme. Tudy!" a už skákal přes plot, který odděloval naší plochu od míst, kde stáli naši fans.

**
,,Kdy je ten zápas?" zeptal se mě když jsme si byli jisti, že máme značný náskok.

,,Tenhle pátek." popadl jsem konečně dech.

Když jsem se ale narovnal a rozhlédl se, Dean byl už pryč.
Jen jsem nad ním zakroutil hlavou, popotáhl si titul co jsem měl přehozený přes pravé rameno a pousmál se.

,,Vítej zpátky Deane." řekl jsem do na první pohled prázdné místnosti -možná i taková vážně byla, a vydal se domů.

***
Další tvrdý úder. Další odpočet mojí prohry. Přišlo mi, že se rveme snad už hodiny. Na rozdíl od minulého zápasu jsem to byl já kdo dostával slušnej kotel. Bylo to šílené. Jako kdybych snad nebojoval s Randym Ortonem ale s Big Showem nebo jiným přerosklíkem. Ať jsem se snažil sebevíc, Randy byl stále o krok napřed než já. Zatím jsem si to odmítal připustit ale už teď někde hluboko uvnitř sebe jsem začal uznávat, že dnešní zápas nedopadne zrovna podle mých představ. I tak jsem se ale odmítal vzdát se a prohrát aniž bych se nepokusil svůj osud změnit.

,,Já, já jsem budoucnost WWE! Dokážu to všem. A především Triplovi ukážu jak slabý a nepotřebný jsi. Autoritu táhneš ke dnu."

,,Tak to tě sere? To že ve mě vidí Autorita něco co v tobě ne? Ponížení jsem už snášel od tebe dlouho ale ve skutečnosti tím koho ponižuješ si svým jednáním ty. Nikdy nebudeš lepší než já. Ne pro mě, ne pro Autoritu a ne pro Triple H." a plivl jsem mu do toho jeho vztekem rudého ksichtu, když mě držel za vlasy a opět si nade mnou honil své, teď již tvrdě sražené ego.

Kdybych věděl co tím odstartuju asi bych se rozhodl mlčet.
Randy vylezl na provazy a tvrdě dopadl na můj hrudník. Vyrazil mi dech. Ve snaze nahodit jej zpátky jsem se pokusil zvednout. Přetočil jsem se a snažil jsem se doplazit ke kraji ringu, ze kterého bych si pak vypočítal pád tak abych si vrátil dech.
Randy to ale vyřešil za mě. Popadl mě tak jak Roman Reigns brával posledního z našich protivníků, když jsme mu jej spolu s Deanem pomohli dát na ramena. Randy to však změnil v monohem něco destruktivnějšího. Rozběhl se a hodil mě tvrdě proti rohu ringu. Dech se mi sice vrátil, za to tenhle tah mě naprosto uzemnil.

,,Jedna! Dva! Tři! Vítězem je Randy Or..."

Popadl mě za vlasy, dotáhl k provazům a přehodil mě přes ně. V mdlobách jsem se snažil uniknout z jeho spárů ale marně.

,,Randy! Co to děláš? Okamžitě toho nech! Už si přeci vyhrál." řvala na něj Stephanie z ringu.

On však nadále jak smyslů zbavený pokračoval v mé likvidaci. Vyhodil mě na komentátorský stůl. Podle rány, která se za chvíli ozvala a otřásla stolem, jsem poznal, že vyskočil na něj nahoru za mnou.

,,Postav se ty budoucnost!" a uchopil mě za bradu.

Byl jsem jak hadrová panenka, stěží jsem, potom co mě vytáhl na nohy, se na nich dokázal udržet.

,,Randy! Okamžitě ho pust! Co si od tohohle slibuješ!? Vždyť máš nyní ve vlastnictví titul." snažila se ho zlákat Stephanie, která jasně nad ním ztratila kontrolu.

,,Lepší budoucnost." řekl a sevřel mě do kravaty, přichystaný provést jeho útok RKO.

Stephanie nejspíš stejně jako já věděla co to znamená.

,,Ne Randy! Nedělej to!"

V tom jsem ucítil škubnutí a společně s Randym jsme šli vstříc bolestivému pádu.

,,Sethe!" uslyšel jsem než se pod námi prolomil stůl.

,,Deane?" zavolal jsem v mysli předtím než jsem ztratil vědomí a vše padlo do temnoty.