The Shield - Brothers Forever

22.

Dean Ambrose

Ráno jsem vstal, poflakoval se po okolí než jsem se rozhodl si trochu zaběhat. Pak v garáži si trochu zaboxoval. Zkrátka na sobě pracoval ale jen tak decentně. Den utek upodivu rychle. No aby aby taky ne, když jsem se ze svého poflakování a běhu vrátil něco kolem oběda. Dal jsem si sprchu páč i sám sobě jsem si přišel jako skunk a na večer vyrazil do fastfoodu. Na držení nějakých praštěných diet jsou tu jiní.
Zakousl jsem se do zrovna objednaného hamburgeru a vychutnával jsem si ho v poklidu na baru s litrovým kelímkem Coca-Coly, když mi zavybroval mobil.

,,ZAPNI SI TELEVIZI. KANÁL ŠEST." stálo v SMS od Romana.

,,Kde ten vzal na mě krucinál telefon?" bylo první co mě napadlo.

Nechtěl jsem tu barmanku otravovat nebo spíše ostatní hosty. Za normálních okolností ale Roman taky nenapíše. A už jen to, že si nějak zjistil moje číslo, to muselo být opravdu něco.

,,Hey Susan! Dej tam kanál šest... Prosím zlato." vydoloval jsem ze sebe druhou část s poloplnou hubou.

Susan kanál zapnula právě v momentě, kdy se nezaměnitelný Kane rozbíhal proti Rollinsovi, který se škrábal na nohy v rohu ringu. Nemusel jsem Susan ani nic říkat a přidala zvuk. Sama byla zápasem na první pohled fascinovaná. Zanedlouho jsem nebyl jediný, kdo svůj zrak upíral k obrazovce. Podle všeho Rollins dostával pěknou nakládačku a upřímně jsem ho ani nelitoval.
Kane se rozběhl znovu, Rollins stojící na provazech využil moment a když se Kane zaklínil, kotoulem se přesunul za něj. Byl to dobrý tah ale už při průběhu boje jsem si všiml špatného dopadu a Rollins zůstal na zemi.
Co jsem cítil nebo jak jsem reagoval?
Na rozdíl od ostatních přihlížejících jsem s ním nijak nesoucítil. Upřímně jsem necítil nic, ani za dostiučinění, radost či lítost, prostě nic. Dal jsem na bar peníze, zbalil si svých pár věcí, slezl z barové židle, vzal si kelímek Coca-Coly a s hamburgerem v ruce vyrazil domů.

,,Aspoň bude teď od něj nějaký ten pátek klid." říkal jsem si, když jsem se opět vrátil k vychutnávání své pozdní večeře.

***
Když jsem se vrátil domů usedl jsem před televizi ale nezapnul jí, i když jsem měl ovladač v ruce. Musel jsem pořád myslet na Rollinse. Podíval jsem se na notebook ležící na pracovním stolku v rohu a zamyslel se. Nakonec jsem zvedl zadek a došel si přehrát celý Rollinsův zápas s Kanem. Tentokrát jsem něco cítil. Pohled na bolest a to jak Rollins opustil ring mě přinutilo jednat. Notebook jsem po skončení toho co jsem potřeboval vidět jen zaklapnul, popadl jsem klíče a vyrazil k vozu před domem.

,,Musím ho vidět." a rozjel jsem se k nemocnici.

**
Z auta jsem prakticky vyskočil a v mírném poklusu vešel do hlavní haly.

,,Hledám Setha Rollinse." řekl jsem na recepci.

,,Pokoj má v druhém patře. Ale teď by měl být na cestě na sál, takže by jste tam neměl cho..."

Stačilo mi pouze patro a už jsem vyrazil k výtahu. Ten byl ale obsazený a já neměl čas. Vyrazil jsem tedy ke schodům. Vyšel jsem zrovna zpoza rohu, když jsem viděl zajíždět pomocnou asistenci s lehatkem do výtahu.
Na okamžik jsem zaváhal ale pak jsem vyrazil ke dveřím, které se už začaly pomalu zavírat. Jak se dalo čekat byl to Rollins. Alespoň na okamžik jsem ho zahlédl.
Ještě chvíli jsem zůstal na patře. Potřeboval jsem si oddechnout a celkově se sebrat. Opřel jsem hlavu o zeď a nechal myšlenky volně plynout. Nakonec jsem se vydal zpátky dolů do haly a k vozu.

,,Na jak dlouho bude mít tu operaci." zastavil jsem se ještě cestou u recepce.

Než mi ale stačila dát sestra odpověď, na rameni mi spočinula něčí ruka. Byl to Roman.