The Shield - Brothers Forever

11.

Seth Rollins

,,Co to semnou sakra je?" řval jsem na sebe do zrcadla v koupelně.

Studená sprcha mě sice trochu sklidinila ale v mé hlavě nadále vládl zmatek a v hrudi značný tlak. Moc dobře jsem věděl, že svůj tah, který jsem při zápase spáchal si ještě odnesu. Uvázal jsem si kolem pasu ručník a vyšel ven. V bytě vladl klid. Samota to bylo to co mě už značně dlouho pohlcovalo.

,,Údajně mám vše ale proč mám pocit že nemám nic? Co se to stalo?" dorazil jsem do ložnice a plekl sebou na postel.

Necítil jsem únavu. Jen prázdnotu. Jak jsem tak civěl na strop, uvědomil jsem si v sobě malou kapičku radosti, která plynula ze záchrany Deana.
Ten den jsem však nedokázal zavřít oči ani aspoň na chvíli si odpočinout.

***
,,Opravdu chceš mít tady něco takového Triple!?" slyšel jsem řvát na celou kancléř Randyho Ortona.

Upřímně jsem začal litovat, že jsem sem na žádost Stephanie přišel.

,,Zdá se mi, že zapomínáš kde je tvoje místo Randy." zvýšila hlas Stephanie.
,,Jste tým ať se ti to líbí nebo ne."

,,Děláš si ze mě srandu!? Je zpousta jiných zápasníků. Lepších než on a ty to víš." řval Orton a naprosto přesně jsem si dokázal představit situaci, která se odehrávala za dveřmi.

,,Seth je budoucnost WWE. Byl v Shieldu jen až moc dlouho. A navíc jistě i on má své právo na vyjádření svého chování."

Tahle slova mě celkem překvapila. Zprvu jsem si mysl, že se mi to zdálo nebo jsem jen špatně slyšel. Ale ne. Neměl jsem však i přesto odvahu vstoupit. Začal jsem nervózně pochodovat po chodbě.

,,Co mu vlastně řeknu? Jak mu vysvětlím to co se stalo?" hodilo se mi hlavou.

Trochu mě ale uklidnilo to, když jsem slyšel to jak mě bere. A možná i uhodil hřebík na hlavičku ohledně toho chaosu uvnitř mě. Bylo jednoduší uvěřit tomu, že jsem zkrátka byl v Shieldu až moc dlouho než si připustit cokoliv jiného.

,,Rollinsi." uslyšel jsem překvapený hlas Stephanie.

Stála s dokořán otevřenými dveřmi od kanceláře, takže mě okamžitě spatřil i H s Ortonem.

,,Jak dlouho už tu jsi?" pokračovala.

Zpočátku jsem neměl zdání co říct. Už jsem lhal tolikrát ale u Evolution jsem neměl takovou jistotu jako u Shieldu. Navíc proč by se jinak ptala kdyby to věděla.

,,Teď jsem přišel. Ale pokud se to nehodí tak..."

,,Ne. Jen pojď dal Sethe. Posaď se. Musíme si promluvit a vyjasnit pár věcí ohledně včerejšího zápasu." řekl H.

,,Vypadáš unaveně. Dojdu pro kafe." řekla Stephanie a sevřela Triplovi rameno.

Zustali jsme tam tedy jen my. Nasraný Randy, Triple který mi mohl pomoci ale i mě zabít a já naprosto v prdeli.

**
,,Jasně jsem ti říkal už před nástupem, že je to můj zápas!"

Triple H seděl za stolem a sledoval a naslouchal hádce mezi mnou a Randym. Dal jasná pravidla, která jsme zatím kupodivu s Ortonem dodržovali.

1) Každý bude mít prdel zaparkovanou na židli.
2) Každý bude u svého rohu stolu.
3) Každý nechá prostor k vyjádření se toho druhého.

Stephanie byla už s tím kafem poměrně dlouho pryč a upřímně jsem se tomu nedivil.

,,Je pravda, že jsem Randyho poslal s tebou ze značných důvodů plynoucí z toho co jste předvedli s Ambrosem poprvé."

,,Omlouvám se. Nechal jsem se unést."

Zdálo se, že vše vychází v prospěch Ortona, který se i podle toho začal jasně chovat. Brzy mu však úsměv zmizel z tváře po dalších Triplových slovech.

,,A však chápu i tvé důvody proto co jsi včera udělal. Randy šel možná jako první. I jsem tomu tak chtěl a však měl Deana pouze připravit. Být ti pomocnou rukou, ne konkurencí. Takže si za jasných okolností, jsi měl a byl v právu na něj zaútočit."

,,Cože!?" vyštěkl Orton.

,,Doufám však že už se to nebude opakovat. Proto vás žádám přejděte toto malé nedorozumění s klidem a pochopením." pokračoval dál Triple H jako kdyby Ortona snad ani neslyšel.

Triple H vstal z křesla, obešel stůl, došel ke mně a já pochopil, že je to výzva proto abych vstal. Pak rukou kývl na Randyho, který se i když značně neochotně zvedl a přišel k nám.
H nás oba chytil kolem ramen a přitáhl k sobě tak, že jsme se hlavami o sebe všechni tři opírali čelem.

,,Jsme jeden tým. Tým Evolution. Jsme ti nejmocnější a neporazitelný. A však jedna věc je stejná jako u každého týmu a to je také základem všeho. Musíme držet při sobě. Jakmile nedržíme stoprocentně při sobě, tým nikdy nemůže něčeho takového dosáhnout. A to si my jako práva ruka Autority nemůžeme dovolit."

Otevřeli se dveře a vešla Stephanie.
Na tácu měla tři sklenky kafe. S překvapeným pohledem se ve dveřím pozastavila.

,,Doufám že vás neruším."

,,Vůbec ne má drahá. S mými drahými přáteli jsme to konečně vyřešili a zakopali válečnou sekeru. Zrovna jsem jim vysvětloval sílu vzájemné spolupráce." poplácal nás s těmi slovy H a šel zase za svůj stůl.

Chvíli jsme tam ještě jak debilové s Randym stáli. Rozhodně se ale nic z toho co řekl H nekonalo. Jen se to odložilo na dobu neurčitou.

,,Kdy bude další termín zápasu?" řekl Randy, který se podle všechno chytal k odchodu.

,,Podle toho jak rychle se vzpamatuje náš Rollins."

,,Jsem v pořádku. Jen potřebuji se vyspat." a natáhl se po kávě.

,,Dobrá. Tento týden je značně obsazený a jistě vám menší společné tréninky jen prospějí. Zápas bude tedy příští týden. Ať jste na něj pořádně připravený."

,,Společné tréninky?" vydoloval jsem ze sebe přes mírně popálený krk.

Randy se bezeslova zdekoval a prasknutím dal jasně najevo co si o téhle věci myslí.

,,Není se snad čemu divit. Jako jednotlivci si vedete výborně. Dokonce i jako tým jste šlapali dost dobře ale s příchodem Ambrose mi přijde, že si se ztratil Rollinsi." mračil se na mě H.

,,Jak už jsem řekl, byl to můj zápas. Když mi pak došlo co jsem udělal, ovládla mě panika."

,,No tohle už jsme ukončili. Odpočiň si a dej se do kupy. Připrav se na trénink. Budu vás mít osobně pod dohledem."

Dopil jsem kafe, rozloučil se a vyrazil k vozu.
Bylo okolo půl jedenácté, čas akorát na oběd a jít se pokusit dohnat ztracený spánek. Vycouval jsem ze svého místa, které jsem tu jako člen Evolution a Autority měl rezervované a pomalu vyrazil z parkoviště na ulici. Ještě ale než jsem stačil od stadiónu vyjet na hlavní silnici, všiml jsem si rychle si to ke mně mířící Stephanie a v ruce nesla můj titul WresleMania. Okamžitě jsem vyskočil z auta a vyrazil k ní.

,,Díky Stephanie." dostal jsem ze sebe když mi ho předala.

,,Zůstal tam viset i druhý den potom. Což je docela štěstí."
Pak ale dost zvážila.
,,Nezapomínej Rollinsi že spadáš pode mě. A já mám na Tripla mnohonásobně větší vliv než kdokoliv ze zápasníků. Stejně však ale jako Triple H ti mohu pomoci a nebo tě zničit. Záleží jen na tobě co zvolíš."

Toho kázání jsem měl už pro dnešek vážně dost. Jen jsem ještě jednou poděkoval za vrácení titulu a vyrazil domů. Už jsem chtěl mít klid. Dnešek byl divný a nesl se v opravdu zvláštní energii. Zpočátku vše vypadalo dobře a pak se to otočilo zase tak, že jsem stál na tenkém ledě.

,,Takže další zápas za týden. Těš se Ambrosi. Tentokrát tě dostanu." znělo mi v hlavě když jsem pomalu konečně pod návalem únavy a však i poklidu toho že vše nedopadlo až tak špatně, usínal.