The Shield - Brothers Forever

8.

Seth Rollins

Bylo to tu Reignsův souboj s Lesnarem. To jsem si přeci nemohl nechat ujít. A už vůbec ne když šlo o titul. Byla to šance. Šance konečně dosáhnout cíle a někam se posunout. Vyčkával jsem v poklidu v šatně a zatímco jsem se převlékal a rozcvičoval, ty dva se unavili natolik, že porazit je už od pohledu nebyl problem.
Souboj mě opravdu zaujal. Věděl jsem moc dobře, že Lesnar a Reigns se opravdu nemusí a už z minulých zápasů se dalo očekávat, že to bude skvělá show. Dnešek byl ale příhodně stvořený k tomu aby jej má maličkost okořenila.
Když se Reigns opět vzepřel, oba už byli na konci svých sil. Okamžik pravdy byl tu. Byl jsem natolik do souboje zažraný, že jsem úplně málem zapomněl na důvod proč tu vlastně jsem. Popadl jsem kufřík a už jsem se bludištěm chodeb řítil k rampě. A dorazil jsem právě v čas.
Reigns se zrovna dostal na všechny čtyři a plahočil se k provazům, aby se měl o co opřít a dostat na oslabené nohy.
Brock už na nich stál ale stále neměl dostatečnou jistotu, že jej unesou a tak se také zdržoval v blízkosti provazů.
Proletěl jsem uličkou jak stíhačka, proklouzl pod provazy ringu a došel k šokovanému rozhodčí.

,,Tento zápas je jen mezi Reignsem a Lesnarem. Nemáte tu co dělat."

Místo zbytečných keců jsem mu jen narval kufrík Banku s tím, že se chci účastnit tohoto souboje výměnou právě za Bank.
Rozhodčí odmítnout nemohl a tak jsem byl dalším vyzyvatelem.
Mezi mnou a Reignsem proběhl menší záblesk kontaktu. Střípek našeho zapovězeného já, skrývající vzpomínky.
Vrhl jsem se prve na Lesnara, který byl i pro mě přes své oslabení větší hrozbou než můj bývalý bratr. Když mě ale při dalším z mých výpadů popadl, znemožnil jakýkoliv pohyb a zvedl nad svou hlavu, dost jsem byl na pochybách, že ho vůbec zle porazit.
Neměl jsem zprvu tušení, jak se to vlastně stalo, že jsem dopadl zpátky na zem. Když jsem se ale zberchal došlo mi, že to bylo díky Reignsovi, který Lesnara nabral a svalil tak, že teď ležel v ringu v mdlobách.
Než se Reigns ale mohl nadát byl i on brzy na to v podobném bezradném stavu jako Brock. Odrazil jsem se od provazů a pravou nohou srazil Romanovu hlavu k zemi. Obrátit ho na záda a udržet ho do konce zápasu nebyl žádný problém. Byl to můj první souboj s ním po rozpadu ale co víc můj první titul.

,,Bez Romanovo pomoci bys ho ale jen stěží získal. A bez Banku už vůbec." zazněl v mé mysli hlas na který jsem si stále nemohl zvyknout abych jej mohl ignorovat.

Jeho výčitky však uvnitř mé mysli zaselily novou otázku.

,,Proč mi vůbec pomohl?"

***
Uběhl nějaký ten čas a byl tu další zápas. Nastoupil jsem do ringu se svým nově získaným titulem, který jsem střežil jako oko v hlavě. Nejen Randy ale i H a obzvláště Stephanie se na něj pořád zvláštně dívali. Navíc s tím přepadením v ringu při souboji Reignse a Lesnara neměli nic společného. A možná proto to byl také důvod jejich zvláštních pohledů. Byl to pouze můj nápad a bylo docela překvapující, že se vydařil. Přeci jen byl to titul o který se vedli i dlouhodobé boje. Musel jsem si tedy hlídat záda na každém kroku.
Tým Evolution však nebyl jediný kdo po titulu prahnul. Ambrose konečně vylezl z díry do které se zahrabal a vyzval mě a tým Evolution k zápasu. Tou dobou však už můj nový tým prodělal jistou změnu. Triple H byl sice nadále zápasníkem WWE, více se však teď věnoval byznysu ve spolupráci s Autoritou a Stephanie po boku. Což byl důvod toho že z tříčlenné skupiny se stalo duo. Tedy prozatím a to v sestavě mé maličkosti a Randyho Ortona.
Věděl jsem, že je Ambrose zvláštní druh bytosti, stále jsme byli ale s Randym z jedních nejobávanějších týmu WWE. Za Evolution nadále i přes svou neúčast v bojích rozhodoval H a tak byl zápas přijat. Ani jsem se nedivil když neměl H co ztratit, maximálně titul, který jsem měl ale ve vlastnictví já a Autorita svou pověst.

,,Doufám že jsi na zápas dobře připravený." zavrčel můj spolubojovník, když jsem se postavil vedle něj.

,,Hele Ortone, proč tu vlastně jsi. Ne že bych tě potřeboval... Ale mám s Ambrosem své nevyřené účty. Zkrátka jdi mi z cesty a vše bude ok." řekl jsem mu, když jsme stáli proti sobě čelem.

Rivalita mezi námi byla snad ještě větší než mezi mnou a Ambrosem. I když byl Randy mohutnější a větší než já neměl jsem z něj strach. Byl to jen další z těch idiotů co měli obří ego ale v hlavě hovno.

,,Jít z cesty někomu jako jsi ty? A obzvláště po nedávnem zápasu? Chceš vědět proč tu jsem. Jsem tu kdyby jsi hodlal něco opět podělat. Buď budeš dneska bojovat nebo jednoduše půjdeš z cesty ty mě!"

Nastal čas vyrazit do ringu.
Už od prvního okamžiku jsem svůj pohled upíral jen a jen na Ambrose. Ten bral neplánovanou přítomnost Ortona jako další z mých zrádných tahů zajišťujících vítězství. Když jsme stanuli s Randy v ringu pár metrů tváří v tvář od Ambrose, všiml jsem si sedět za jeho zády u komentátorského stolu Tripla H a Stephanie.
Triple mě svým pohledem povzbuzoval nebo aspoň jsem si to myslel. Už jsem chtěl odložit pás a Ambrose konečně donutit si přiznat, že jsem lepší než on.

,,Jdi do rohu!" řekl Randy a postavil se přede mě.

,,Cože?! Tohle je můj zápas!" zavrčel jsem když do mě Orton znovu strčil.

,,Rollinsi! Jdi!" přikázala mi Stephanie s mikrofonem v ruce.

Střih jsem pohledem po H ale i on stál jasně na zápasu mezi Ambrosem a Ortonem.
Vztek jsem rozhodně nezkrýval. Titulem jsem praštil do provazů avšak nasupený jak vzteklý býk jsem přeci jen ring opustil.

,,Sleduj mistra a uč se." pronesl s úšklebkem Randy.

,,Nikdo mi nebude stát v cestě. Já si pro tebe dojdu Rollinsi!" zařval na mě Ambrose.

V mysli jsem v to doufal. A zatímco se ti dva rvali, já Ambrose provokoval. Jenže i když v době kdy byl kdo ví kde na sobě dost zapracoval, Randy měl značně navrch. Byl rozená destrukce a Ambrose začal jasně přicházet o své síly.
Orton byl jak urvaný z řetězu a nebyl jsem jediný kdo si toho všiml. Na rozdíl od H a Stephanie jsem však z toho moc spokojený pocit neměl.

,,Sethe! Zakroč!" říkal ten hlas v mé hlavě.

Ambrose byl opět sražený tvrdě k zemi a jeho bolestivý řev ve mně vyvolal vlnu vzpomínek. Zavřel jsem oči. Skopil hlavu a čelem se opřel o překřízené paže, které jsem opíral o horní provaz ringu. Bojoval jsem sám se sebou. Byl jsem rozpolcený.

,,Co mám dělat? Co mám sakra udělat?! Shield byl jen pouhy byznys. Nic víc. Byla to má šance dosáhnout titulu."

Hlavou se mi honily záblesky ze zápasů, kdy jsem Ambrose nenáviděl ale míchaly se společně z okamžiky, kdy jsme společně vítězili.

,,Ne tohle je můj zápas!" a zatnul jsem dlaně v pěsti.
,,Ale opravdu tu jde jen o zápas?"

Další bolestivý výkřik mě přinutil vrátit se do reality. Lidi řvali moje jméno, tak jako jsem od rozpadu Shieldu nezažil.
Rozhledl jsem se po tribunách. Stále jsem byl rozpolcený a začaly mě všechny ty protichůdné pocity přivádět k šílenství. Jako v záchvatu jsem vrčel a cloumal provazy. Hrudník jsem měl na roztrhání a žebra mi drtily plíce. Zakousl jsem se do provazu, vrčel a se zavřenýma očima zápasil z další vzpomínkou. Otevřel jsem oči a na malý okamžik se můj pohled střetl se zoufalstvím v očích Ambrose. Odvrátil jsem se. Má mysl mi to ale na dlouho nedovolila.

,,Sethe!" uslyšel jsem Deanův hlas volající o pomoc.

S nenávistí jsem otevřel oči a zaměřil svůj cíl.

,,Můj bratr potřebuje mou pomoc!"