The Shield - Brothers Forever

23.

Seth Rollins

,,Jak jsem na tom doktore?" bylo první co jsem řekl, když vkročil do mého nemocničního pokoje.

,,No operaci se nevyhnete pane Rollinsi. Rengen a i další vyšetření prokázala, že máte spřetrhané kolenní vazy."

,,Sakra." zašeptal jsem a hlavu zabořil do polštáře.
,,Dobře. A za jak dlouho se budu moci vrátit zpátky do ringu?" řekl jsem a hleděl do stropu a doufal v blízkost naděje.

,,No pokud se operace vydaří a budete ochotný spolupracovat v našem speciálním rehabilitačním středisku... Tak to bude tak půl rok, rok..."

,,Cože jak jako vydaří?!" vyštěkl jsem a měl chuť se na toho idiota vrhnout.

I přes morfium jsem při tomhle manévrů svou nohu ucítil dostatečně.
Doktor chvíli vytrval až se uklidním a pak mi předal papíry souhlasící s operací a podobně.
Se slzami v očích a rukama třesoucíma se tak, že jsem byl kurva rád že jsem se byl schopný podepsat, jsem odevzdal papíry.

,,Doktore... Slibte mi že budu moc zase zápasit. Já udělal jsem spoustu chyb a chtěl bych je napravit ale když se nebudu moc vrátit do ringu nebudu k tomu mít příležitost. Navíc nechci se vzdát svého snu, který mám to štěstí žít."

,,Upřímně. Nejsem zrovna dvakrát váš velký fanoušek. Ale uděláme co budem moci. Pak už to bude pouze na vás."

Na sál mě vzali okamžitě. Ještě než se výtah zavřel měl jsem pocit, že jsem viděl.... Někoho jako je Dean. Byl jsem ale polouspaný už cestou na sál, takže jsem to dával za vinu nějakým představám a bludům z účinků uspávadel.

,,Dobrou noc pane Rollinsi." řekla sestra, co mi dala na sále masku s kyslíkem.

***
Když jsem další den přicházel pomalu k sobě, první věc kterou jsem tak nějak viděl byla postava sedící na druhé straně pokoje na gauči a hleděla na mě. Stále jsem byl ale příliš unavený a pod vlivem narkotit, takže jsem nedokázal pořádně osobu, která se pomalu zvedla a vydala se ke dveřím poznat.

,,Deane?" řekl jsem, ani nevím proč jsem si myslel, že je to on a pohnul jsem trochu s rukou.

Znovu jsem zavřel oči a když je otevřel byl jsem v místnosti sám. Ne však na dlouho. Dveře se otevřeli a do pokoje vešel doktor, který mě měl na starosti. Jeho bílý plášť a hlas nešli zaměnit.

,,Měl by jste ještě odpočívat." řekl a došel k mé posteli a cosi dělal s mou kanilou.

Pak skonroloval můj zrak, tep a prostě udělal celková první vyšetření po probuzení.

,,Doktore..." dostal se ze sebe s námahou a ztěžka jsem polknul, kvůli suchu v ústech.
,,Kdo byl... Kdo to byl v mém pokoji?... Před vámi."

Doktor cosi dále dělal na stojanu s kanilou a když skočil konečně odpověděl: Myslel jsem že víte kdo to je. Váš přítel, co tu u vás byl po celou dobu, se k vám připojil jen co jste opustil sál. Jinak co se operace týče, proběhla hladce, bez jakýchkoliv komplikací. Teď už záleží jen na vás a štěstí, jak se vám vaše zranění bude honit. A teď běžte zase klidně spát, věřím, že to nebylo naposledy co se za vámi váš přítel zastavil."

,,Přesně tím si nejsem tak jistý. Doktore..? Ten můj přítel jak sem chodí. Dokázal byste ho popsat?"

Jen co doktor spustil, bylo po pár slovech naprosto jasné, že můj odhad byl správný.

,,Díky." řekl jsem než mě opět přemohla únava a já usnul ani nevím jak.

***
Od mého zranění a operace uběhlo pár dní. V nemocnici se mi čas kvůli narkóze neuvěřitelně slejval a v jednom kuse jsem upadal do spánků, které trvaly i několik hodin. Bylo mi vážně dost špatně.
Když jsem se probudil ale tentokrát, bylo mi už lépe a podle hlasů co jsem kolem sebe slyšel, bylo v mém pokoji i dost živo. Otevřel jsem oči a spatřil jsem Stephanie. Nevěřil jsem vlastním očím a rychle jsem zamrkal. Upřímně jsem nečekal, že sem vůbec někdo z Autority přijde. Nebyla však sama.

,,Tak už jsme se konečně probudili k životu." ozval se ode dveří hlas a já sebou cukl.

Naštěstí jsem ale nijak nepohnul s nohou. Byl to Randy Orton, co dělal Stephanie dobrovod. I když Stephanie jasně dala najevo nesouhlas s jeho výrokem, Randy se nepřestával zákeřně křenit. To už ale Stephanie obrátila pozornost ke mně.

,,Jak ti je? optala se až moc podezřele mile.

,,Nebuď tak formální. Můj zdravotní stav není jistě hlavním důvodem tvé návštěvy." pronesl jsem bez známek emocí.

,,Ano i ne. Jako součást Autority a vedení organizace WWE máme zaúkol poskytnout a dohlédnout na zdraví zápasníků a pro jejich brzký návrat udělat maximum. Ale máš pravdu. Moje návštěva je tu z jiného důvodu. Randy."

Jen co vyslovila jeho jméno polil mě studený pot. Byl jsem sám, bezbraný a raněný. Pokud mě chce Autorita za vše co se stalo nadobro zničit teď měla příležitost.

,,Koukám že ruce a huba ti slouží dobře, tak snad jsi nezapomněl číst." řekl, po pár krocích se zastavil a hodil mi do klína článek o novinkách a zápasech ze světa WWE.

Na hlavní stránce stali Roman Reigns a Dean Ambrose společně po boku.

,,The Shield je zpátky?" pronesl jsem spíše k sobě a noviny otevřel.

,,Ne tak docela. Zatím každý zápasí sám za sebe. Dlouhému trvání to ale nebude. Podle toho jak oba likvidují to co jsme vybudovali. A co víc Roman hodlá vyzvat Triple H k zápasu."

ROMAN REIGNS PO SOUBOJI S DEANEM AMBROSEM VYHRÁVÁ TITIL.

DEAN AMBROSE VYHRÁVÁ V SOUBOJI O BANK A PŘIPISUJE SI I DALŠÍ VÍTĚZSTVÍ.

ROMAN REIGNS A DEAN AMBROSE DOBÍJÍ SCÉNU WWE.

,,Roman má můj titul. Ten titul měl být můj."

,,Ale není. Místo toho ses rozhodl rozjet vlastním směrem a podívej kde jsi skončil. Stálo ti to bratříčkovaní s Ambrosem za to? Reigns je šampion. Ambrose je vlastníkem Banku a co jsi ty?"

,,Naprostá nula." odfrkl si Orton.

,,Randy sklapni! Podělal jsi to Rollinsi. Jak vidíš sám nemáš šanci vydržet ani v ringu. Sám nikdy nemůžeš vyhrát."

Měli pravdu oba dva. Kdybych zůstal s nimi a nenechal se Ambrosem zmanipulovat, lecoc by bylo jinak. Šampion bych byl já. Zůstal jsem mlčet neměl jsem slov a celkově moje ego dostalo slušně naprdel. Nebyl jsem schopen se ani podívat se Stephanie nebo Ortonovi znovu do očí.

,,Spolupracuj s doktory a co nejdříve se k nám vrať. Promluvím si s Triplem. Uvidíme co bude Autorita ochotná pro tebe udělat. Rozhodně budeš mít ale co napravovat. Záleží na tobě co zvolíš." 

Zatímco mluvila, držela mě za ruku. Když domluvila, jela svými prsty po mé ruce až k rameni. Pak se naklonila a políbila mě do vlasů.
Neměl jsem tušení co to mělo znamenat ale přimělo mě to zvednout pohled. Stephanie vyšla z pokoje ale u dveří nadále zůstával stát Orton.

,,Pokud máš dost rozumu, tak se k Autoritě nevratíš. Táhneš jí jen ke dnu. Už si toho podělal dost. Nejen sobě ale i nám."

,,Buď bez obav. Než se vrátím a pokud vůbec... Máš dost času na to ukázat se." řekl jsem dost flegmaticky i když jsem se tak rozhodně necítíl.

,,Do Autority se nevracej!" zazněl jeho poslední verdikt, než se vydal dohnat Stephanie.