The Shield - Brothers Forever

41.

Seth Rollins

Když jsem viděl, jak Cesaro udeřil loktem Deana a jak jej následně Big Bootem složil Sheamus, bylo jasné že hrají na jistotu. Od začátku jsem byl jejich cíl.

,,Tak fajn. Dva na jednoho takhle to chce?"

Slova mi uvízla hluboko v krku když se začali střídavě točit v úderem a kopech do mého těla. Přišel jsem si jak hadrová panenka a neměl sebemenšího tušení jak dlouho to zvládnu vydržet. Podíval jsem se k rohu. Dean pořád nikde. Další tvrdý úder. Už jsem cítil jak je pro mě těžké se byť jen nadechnout.

,,Ještě chvíli. Ještě chvilku výdrž. Dean se určitě každou chvíli objeví v rohu aby tě z toho dostal."

Podařilo se mi se z dalšího pádu zvednout a nějakým zázrakem jsem zvládl doklopýtat k provazům.

,,Deane! Pomoc!" bylo jediné co jsem stačil říct než se mi mezi lopatky rozlila bolest po tvrdém dopadu kolene.

I jsem cítil že něco křuplo. Okamžitě jsem skončil s hlavou v něčím podpaží a schytával další dávku úderů. A pak přišla ona šance. Rychlý tag mezi mnou a Deanem a konečně jsem mohl popadnout dech.

,,Nakonec to není tak jednoduché jak jsem si myslel. Ale dokud jsem v tom s Deanem a taháme za jeden provaz..."

Myšlenky museli jít stranou. Znovu jsem se vrhl po hlavě do jedné z rvaček a dostal se do konfliktu mezi oba soupeře. Nezbylo než se bránit. A pak tu byl ten stín.

,,Bacha tam dole." uslyšel jsem říct Deana před jeho odrazem a skokem přímo na nás tři.
,,Dělej vstávej. Jsi v pohodě? Pomoz mi s ním dovnitř." diktoval mi co mám dělat.

Ještě jsem byl z toho co udělal celkem mimo a už mi říkal co mám dělat. Věc co jsem tak šíleně nesnášel. Nejraději bych mu řekl že nejsem žádný jeho poskok ale stejně jako on i přes své zmatení jsem vycítil příležitost.
Zápas to byl snad nekonečný. Pokaždé na poslední chvíli my nebo The Bar udělal něco aby zastavil ukončení zápasu až pak to konečně vyšlo. Zvon zazněl arénou a rozhodčí položil mě a Deanovi Raw Tag Team tituly do rukou. Dean ještě pořád seděl vedle Cesara zatímco já měl chuť tím titulem točit nad hlavou a řvát jak smyslů zbavený.

,,Deane my jsme vyhráli. Deane my jsme to dokázali."

,,No doprdele. My jsme vážně Raw Tag Team Champions a to ještě na akci SummerSlam." řekl a já se nebránil smíchu.

Pomohl jsem mu vstát a pevně ho objal. Rozhodčí si pak stoupl mezi nás a zvedl naše ruce dovzduchu. Na bolest, naražená záda, žebra a kdo ví co ještě, jsem zapomněl. Jen jsem si po dlouhé době vychutnával ten pocit vrcholu.

Důkazem toho bylo i mé a Deanovo krátké setkání a spolupráce s legendární dvojicí a opravdovým týmem tvořeným bratry a to The Hardy Boyz. Kteří se na jednu stranu stali jak našimi vyzyvateli tak i partnery v souboji 4 vs 4, kde došlo ke střetu zájmů mezi námi, The Hardy Boyz, The Barem a Andersonem s Galllowsem, kteří začali až příliš pokoušet své štěstí. Nebylo to ale zdaleka poprvé.

****
Od začátku prohry na SummerSlam bylo jasné, že The Bar bude požadovat odvetu. Bylo 18. Září 2017 po několika konfliktech kdy to nebylo lehké, jsme já a Dean ještě stále byli Raw Tag Team šampioni.

,,Slyšíš to taky?" zeptal jsem se Deana a lehce bylo slyšet hlas, který nebyl nijak poslední dobou cizí.

,,Tak už se konečně odhodlali požadovat odvetu bez těch dvou pobudů." pronesl Dean s narážkou na Andersona s Galllowsem a vstal z lavice.
,,Jdeme se podívat zda jim ty jejich velké řeči budou i nadále vycházet z úst až se jim postavíme tváří v tvář s tímhle kolem pasu." a dlaní poplácal zlatý kruh s hlavami dvou gladiátorů znázorněné na titulu.