The Shield - Brothers Forever

37.

Dean Ambrose

Otřesený jsem měl v hlavě jediné.

,,Kde je zatraceně můj kufřík?" vyšiloval divoce vnitřní hlas v mé hlavě.

Hledat jej jsem ale dlouho nemusel. Pohled na to, jak ho v rukou drží ten prohnilý tchoř, který si troufal mi zkřížit cestu, mě rychle přivedl ze stavu mírného leč nepříjemného otřesení do plného stavu vědomí. V žilách se mi doslova začala vařit krev.

,,Jak se vůbec opovažuje?!" proběhlo mou hlavou společně se vzpomínkou toho, jak stejným způsobem držel onu židli co zničila vše za co jsme bojovali.

Ucítil jsem ostrou bolest břicha a v ústech pachuť žaludečních šťáv. Věděl jsem, že pokud brzy neodejdu strhnou se jatka. Ale taky jsem moc dobře věděl, že nejsem zrovna v pozici, kdy si mohu dovolit hned po jedné bitce bezhlavě vletět do druhé. Rollins ke mně natáhl kufřík a já vyrazil vpřed. Pokud očekával, že se tímhle jeho zrada anuluje nebo že mu snad budu děkovat, šeredně se pletl.

,,Zničím tě!" řekl jsem, vytrhl z jeho rukou kufřík a ani jedinkrát se za tím tchořem neohlédl.

Byl jsem zklamaný z toho, že jsem neměl příležitost vyzvat k souboji o titul Romana a také to, že se vše tak zkomplikovalo. Zamířil jsem s nelibostí na ošetřovánu. Během cesty do zákulisí jsem pocítil, že Sheamusovo pěsti našly svůj cíl.

,,Ambrosi! Ambrosi!" volal za mnou hlas, kterému jsem odmítal věnovat byť jen špetku své pozornosti jenže pak...
,,Goode!"

Nechtěl jsem ale nakonec jsem se musel otočit. Teď už ano. Nestávalo se totiž zrovna moc často abych v zákulisí zaslechl své skutečné jméno. Pro mě a určitě ne jen pro mě, existovaly dva světy. Ten zápasnický a soukromí. Spolknul jsem svou zlost a pokusil se Setha nebrat jako Setha ale jako Colby Daniela Lopeze, mladého muže, který si zde ve WWE také snaží splnit své sny. Neřekl jsem nic jen se narovnal a pozvedl obočí v otázce a ve výzvě k tomu aby mi tedy řekl co chce.

,,Vím, že mi nevěříš." začal Rollins oprávněně dost nejistě.
,,A že mi už nejspíš věřit nikdy nebudeš ale tady jde teď o víc o daleko víc než o nás dva. Jde tu o daleko víc než si kdokoliv z vás, z nás umí představit."

Protočil jsem nad jeho řečmi oči v sloup. Okamžitě to v Rollinsovi vyvolalo negativní reakci.

,,Mluvím vážně Deane. Jako jeden z mála těch co nakouknul za masku Autority a měl tu možnost být součástí jejich plánů..."

,,Zkrať to!" zavrčel jsem na něj.

,,Musíme znovu obnovit náš tým. Tým The Shield."

Při vyslovení onoho jména se napnul každý sval v mém těle. Rozhodl jsem se zůstat ale klidný. Rollins už chtěl zjevně pokračovat ale já už toho jeho tlachání měl tak akorát dost.

,,Ne." řekl jsem rázněji a vážně se na něj podíval.

,,Co ne? Deane copak nechápeš..."

,,Chápu až moc dobře o co se snažíš Rollinsi! A má odpověď zní ne!"

Rollins si odfrkl. Vztek z neustálého odmítání už v něm taky zažehl plamen. Pevnějším úchopem jsem sevřel kufřík připravený ho zde v zákulisí použít plnou a přesnou silou bude-li to třeba.

,,Být to někdo jiný než já, tak souhlasíš!" vykřikl Rollins s tónem plného obvinění jak kdybych snad za rozpad The Shieldu mohl já.

Moc dobře jsem věděl, že následující věta ho raní a bolest bylo teď to jediné co jsem mu chtěl způsobit.

,,Ano vzal." řekl jsem s klidem.

,,Jenže já jsem ten prvek se kterým jediným to funguje. A to vím jak já, tak Roman a moc dobře to víš i ty."

Hlavou mi probliklo pár okamžiků, kdy se chvilku po našem rozpadu snažilo pár jiných kolegů z WWE dostat do takzvaného týmu The Shield. Pravdou ale bylo, že ať už to byl kdokoliv vysloužil si na svou pevně nataženou pěst vždy jen mé a Romanovo tupé pohledy. Nikdy jsem nechápal jak to mohou brát tak vážně. Chtě nechtě jsem v tomhle musel dát Rollinsovi za pravdu.

,,A právě proto se The Shield nikdy nevrátí. Skončili jsme. Tys to skončil." pak jsem se otočil a vyrazil s ještě větší nechutí ven z areálu budovy. Na ošetření svých zranění jsem neměl sebemenší pomyšlení.

***
Uběhl týden. Nastalo další pondělí a byla další příležitost v RAW se vyjádřit ke svém plánům a požadavkům. Zároveň jsem mohl otevřeně říci, jak se věci mají. Za ten týden vznikla spousta spekulací o tom, že ona pomoc Rollinse je jasným důkazem toho, že se chystá obnovení The Shieldu. Dost ale lidi mátl fakt mého chování a toho, že Roman byl i nadále ve Smackdown. S mikrofonem v ruce a v ruce druhé s kufříkem Banku, jsem přecházel po ringu v kruzích a hledal v rychlosti vhodná slova k tomu abych se mohl ve své řeči zaměřit na daleko podstatnější věci a plány než nějaké fámy.

,,Slyšel jsem a nejen já ale vy též, že po situacích nedávných se chytá návrat týmu The Shield. Jako jeden z jeho členů vám mohu říci, že nic takového se nechystá. Rozhodně ne v blízké budoucnosti. Aspoň to si myslím a troufám říci já. Takže ať už tenhle žvást vypustil z pusy kdokoliv pak pokud jste tomu uvěřili, nikdy jste The Shield skutečně nepoznali a nepochopili."

Publikum bylo rozpolceno. Někoho jsem urazil, někdo mi dal za pravdu. Za svá slova jsem se ale omlouvat nehodlal. Pokud si je vzal někdo až moc osobně, byl to jejich boj. Po lehkém odmlčení jsem konečně hodlal promluvit o svém plánu vyzvat Romana Reignse i za cenu použití kufříku. Dokud bylo co získat, chtěl jsem toho využít.

,,Takže proč tu dneska jsem. Situace, které jste byli svědky se tak trochu vymkla z rukou. Bez ohledu na to kdo sem vtrhnul, kufřík ve vlastnictví mám stále já a moje plány s ním jsou následující. Jak je vidět velký zájem o něj jeví Tag tým s názvem The Bar. Vím hoši, že tam někde jste a doufám, že mě dobře slyšíte, protože to nehodlám opakovat ale vyzývám vás. Je mi jedno jestli to bude souboj jeden na jednoho alias Jeden Muž Stojí, Pouliční zápas nebo Hendikep, což je asi nejvíce pravděpodobné...."

Ozval se hlas řvoucí: BURN IT DOWN!" a já nemohl uvěřit vlastním očím. Seth Rollins si to po rampě mířil k ringu se železnou židlí v ruce.

,,Už podruhé. Už podruhé má tu neuvěřitelnou drzot mě přerušovat. Tohle byla poslední kapka." vrčel jsem na něj divoce ve svých myšlenkách.

Publikum bylo jako na trní a stejně tak i já. Odložil jsem kufřík do rukou rozhodčího zatímco si Rollins převzal mikrofon od asistenta, pak zamířil po ocelových schodech k provazům, očistil své boty a prolezl pod provazy. Po celou dobu dál měl v ruce tu zatracenou židli.

,,Zatraceně. A to jsem se s Romanem vsadil, že po tom incidentu v zákulisí budu mít od něj pokoj."

Rollins se postavil na proti mě a já stál na druhé straně. Jeden druhého jsme propalovali pohledem než se pak můj pohled lehce stočil k židli v jeho ruce. Trvalo jen pár vteřin než pochopil kam se dívám.

,,Ouch! Zapomněl jsem, že tuhle věc nemáš ve své blízkosti zrovna nejraději. Odložím to do rohu abychom si mohli v klidu promluvit. A budu doufat, že téhle zbraně nebude za potřebí." a s těmi slovy se otočil ke mně napůl zády.

Pousmál jsem se nad tou absurditou toho, že po mně žádá důvěru ale sám mi nevěří o nic víc.

(24.7.2023)