Avengers: Sourozenci Rogersovi ///book 2///

5. Překvapení

45. kapitola

ODHALENÉ SCHOPNOSTI

Pohled Clare

Stála jsem před ní a doufala, že se mi to jen zdá.

„Co jste mi neřekly? " zeptala se mě Katniss.
„Já.... když jsem tě čekala,... když jsem to zjistila... doktor mi řekl, že na 80% budeš mít schopnosti po mě. Magické schopnosti. Doufala jsem, že to tak nebude. Že se narodíš obyčejná. Jako normální dítě. Jenže... když ses narodila, udělali ti testy krve a.... zjistili, že ji máš stejnou jako já. Že není čistá. Upozornili nás, že tvé schopnosti by se měli projevit kolem patnáctého roku. Což se evidentně stalo. " poukázala jsem kolem sebe.
„Ale... vždyť ty... ty nemáš takové schopnosti. Jediné, u čeho jsem tě viděla, bylo míchání kafe bez tvého doteku. Tak jak jsem já mohla několik lidí vymrštit do vzduchu a roztříštit skleničky? " konstatovala.
„Já... neukázala jsem ti všechno. " přiznala jsem se.

V Katnissiných očích se objevily slzy.

„Takže tys mi lhala? "
„Kat, já... nechtěla jsem... " bránila jsem se.
„Ne. Nic mi nevysvětluj. " zarazila mě.

Otočila se a utíkala pryč.

„Katniss! " křikla jsem.

Běžela však dál.
Jace mě chytil za ruku a tím mi zabránil za ní jít.

„Nech jí. Ona to pochopí. Jen ji dej čas. "
„Dobře." přikývla jsem, ikdyž mi to šlo proti srsti.

----------------------------------------------------

Pohled Katniss

Ležela jsem na posteli a přemýšlela o tom, co se to vlastně stalo.
Ozvalo se zaklepání.

„Jo? "

Dveře se otevřeli a v nich se objevil strejda.

„Můžu? " zeptal se.
„Jo."

Zavřel za sebou a posadil se vedle mě na postel.

„Chceš si o tom promluvit? " zeptal se.
„Ne." odpověděla jsem krátce.

Zavládlo trapné ticho.

„Proč mi lhala? "
„Cože? "
„Co myslela tím, že mi neukázala všechno? " upřesnila jsem.

Steve si povzdechl.

„Tvá matka je o dost silnější než si myslíš. Snažila se to skrývat, protože tě nechtěla děsit. Nechala tě v domnění, že jediné co umí, je něčím lehkým pohybovat. Tak to však není. Dokonce udržela i padající mrakodrap. " usmál se.
„Cože? Máma? Tomu nevěřím. "
„No vážně. A dokáže zmlátit i dvacet chlapů bez použití schopností. "
„Tak teď ti nevěřím už vůbec. " odfrkla jsem si.

Strýček si povzdechl.

„Víš co, počkej chvilku. "

Vyběhl z mého pokoje a po chvíli se vrátil s něčím v ruce. Nakonec jsem zjistila, že je to DVD.
Přešel na druhou stranu mého pokoje k televizi na bílém stolku naproti mé posteli.
Do přehrávače zasunul DVD.
Na obrazovce se objevil záznam.
Steve se posadil zpátky ke mě.
Jakmile jsem poznala postavu, co v tom záznamu vystupovala, zatajila jsem dech.

„To tvé mámě bylo 17. Bylo to maximálně dva týdny po tom, co jsme se poznali. "

Na obrazovce byla máma. Nad ní se tyčil zlomený mrakodrap, který na ní padal.
Ruce měla zdvižené nad sebe. Z dlaní jí šlehaly modré paprsky, které se odrážely od padajícího mrakodrapu. A pod ním utíkal směrem k mámě Steve. Chtěl se vyhnout tomu, aby na něj nespadl.
A máma... ona držela mrakodrap!
Potom se obraz změnil. Byl to záznam z městské kamery s nějaké uličky. Mamka tam mlátila několik chlapů ještě s někým. Až potom mi došlo, že je to Spider-Man.
A pak tam bylo něco úplně jiného. Obraz byl už o něco lepší s porovnáním s městskými kamerami. Mamka se Stevem byli.... zavření? Byli v nějakých bílích bednách s dvěmi stěnami, které byli ze skla. Mamka najednou začala vyšilovat a strašně křičet. Bušila do zdi. A najednou se všechno kolem roztříštilo. Lidi mimo bednu se rychle schovávali. Pak někdo přišel k mamce a ona omdlela. Obraz se stopl.
Nechápavě jsem se podívala na Steva s ovladačem v ruce.

„Jednou mě unesli maníci. Chtěli mě, Buckyho a Clare. Chtěli z nás tří udělat jednoho. A to celou armádu. Ale ona tomu zabránila. Zachránila nás. Všechny. Celý svět. Jen svou silou. "

Stále jsem se dívala na televizi s otevřenou pusou.

„Už to chápeš? Už víš, proč se to tak snažila tajit? Ona se bála, jaký potom budeš mít názor. Ne jen na ni, ale i na sebe. Ji samotnou to děsilo. Její síla jednou nečekaně zesílila. A do teď nevíme z jakého důvodu, ale..... jednou se nám obou, mě a tvé matce, po noční můře objevilo na zápěstí tohle. "

Ukázal mi své pravé zápěstí. Měl na něm černé linie ve tvaru A a přes něj bylo nakresleno W.

„Co to znamená? "

Podívala jsme se na to důkladněji. Vždy jsem si myslela, že si to nechali vytetovat na znamení, že jsou jedna krev.

„Po tom jsme se stali jedním tělem. Zranil jsi ji, zranil jsi mě. Dokonce jsme si mohli číst myšlenky, nebo spolu mluvit, aniž by nás někdo jiný slyšel. Pomocí mysli. "
„Hustý."

To je jediné, co jsem na to všechno dokázala říct.