Avengers: Sourozenci Rogersovi ///book 2///

18. Pod vlivem zla

Procházela jsem tmavou chodbou. Všude byli dveře, ale když jsem vzala za kliku, všechny byli zamčené. Jenže pak jsem se podívala přímo před sebe. Chodba už nebyla černá, ale stěny se začaly barvit do běla. A na konci nebyli žádné dveře, ale mříže.
Pomalu jsem k nim šla. Slyšela jsem o sebe zařinčet řetězi. Byla jsem asi tak pouhý tři metry.

„Ne! "

Trhla jsem sebou a otočila se.

„Jacku? " špitla jsem.

Neodpověděl. Jen se na mě díval. Jenže tak ustaraně.

„Clare? " ozval se hlas za mnou.

Otočila jsem ke mřížím. Řetězy o sebe začaly mlátit. Ve slabém světle se zaleskly blonďaté vlasy. Kolem mříží se obmotaly prsty a ve světle se objevil obličej.

„Steve? "
„Clare... pomoz mi. Podej mi ruku. " řekl.

Natáhl ke mě svou ruku. Chtěla jsem ho chytit, jenže hlas za mnou na mě stále řval.

„Clare! Ne! Nedělej to! " křičel na mě Jack.

Podívala jsem se na něj a ruku odtáhla. V jeho obličeji byla vidět starost a strach.

„Podej mi ruku. " naléhal Steve.

Tak strašně mě to táhlo k tomu ho chytit. Což se stalo. Naše dlaně se spojily. Jenže Steve se najednou usmál a jeho oči se změnily do černa. A pak jsem uslyšela výstřel. Trhla jsem sebou, ale Steve mi ruku nepustil. Podívala jsem se za sebe a spatřila pár očí, který na mě upíral vyděšený výraz. Poté se mu podlomila kolena a upadl na zem. Kolem něho se začala tvořit kaluž krve.

„Jacku! " zakřičela jsem.

Stále jsem se snažila vytrhnout Stevovi. Rozhodla jsem se použít druhou ruku. Jenže když jsem se podívala na naše propojené ruce... Steve zřejmě pochopil na co myslím a ruku mi pustil. Podívala jsem se na svou dlaň. Byla celá od krve. U mých nohou byla menší kaluž krve. Ta pak vedla tenkým potůčkem k bezvládnému tělu Jacka. Za mnou jsem slyšela Stevovo smích.

„Ne. Ne. Ne!! " začala jsem křičet.

-----------------------------------------

„Ne! "

Vyletěla jsem do sedu a začala kolem sebe máchat.
A když jsem si uvědomila, že jsem ve svém pokoji, lehce jsem se uklidnila.

„Byl to jen sen. Jen sen. "

Pomalu jsem se začala uklidňovat. Opět jsem si lehla a po chvilce zavřela oči. Jenže pak mi něco došlo.
Co sakra v mém snu.. přesněji noční můře... dělal Jack?
V mých snech bývá vždy jenom Steve.

-------------------------------------------

„Ahoj." pozdravila jsem Wandu, která seděla v kuchyni a chroupala lupínky.
„Ahoj. Jak ses vyspala? " zeptala se.

Nadzvedla jsem obočí.

„Jo jasně. Promiň. Blbá otázka. "

Wanda dobří ví že mám každou noc noční můry. Několikrát ke mě přiběhla a snažila se mě probudit. Bohužel, většinou se jí to nepovedlo. Musela jsem se vždy probudit sama.

Když zhasla konvice, zalila jsem si horkou vodou kafe. Začala jsem foukat do hrnečku, aby mi co nejrychleji vychladlo.

„Co se ti zdálo tentokrát? " zeptala se.
„Takový to typický. " řekla jsem.