Avengers: Sourozenci Rogersovi ///book 2///

38. Naděje

Byla jsem opřená o parapet okna. Stála jsem v kostele a předemnou ležela otevřená rakev Jace. Zůstala jsem tu sama. Stevovi se to moc nezamlouvalo, ale slíbila jsem mu, že do půlnoci budu doma.
Dívala jsem se na jeho bezvládné tělo. Bílá košile mu strašně slušela. Ikdyž byl mrtvý.

„Proč jsi mě tu nechal? "

Zvlykla jsem.

„Co já budu bez tebe dělat. Do mýho života ses připletl úplně stejně rychle jako jsi zase odešel. "

V hlavě se mi přehrála celá bitva. Jak mu držel nůž u krku, jak jsem prostředníctvím energie přenesla šok na ostatní....
To je ono! Co když dokážu přenést životní energii na někoho jiného?
Za pokus to stojí.
Postavila jsem se před rakev. Možná umřu já, ale stejně bych byla mrtvá, kdyby nežil Jace.
K tělu jsem si přitiskla dlaně. Přemýšlela jsem o tom, jak ze mě vysávám energii. A šlo to. Cítila jsme něco jako úlevu. Cítila jsem, jak se mé ruce něčeho zmocňují. Když jsem se podívala na své ruce, mezi mými dlaněmi levitovala modrá koule, v které poletovaly malé modré plamínky. A pak jsem to ze všech sil hodila na Jace. Přitiskla jsem mu ruce na prsa a doslova to do něho cpala. Jace se prohnul v zádech, ale nereagoval. Musela jsem přidat víc. A přidala. Jenže jsem začala cítit, jak se mi podlamují kolena. Jednou rukou jsem se opřela o rakev a celou sílu jsem přenesla jen do jedné ruky.
On otevřel oči!!! Zhluboka se nadechla. A to bylo poslední, co jsem viděla. Žuchla jsem sebou na zem a pak se propadla do tmy.

-------------------------------------------

Bolelo mě celé tělo. Ležela jsem v teple a na něčem tvrdém. Poslední co jsi pamatuji, je kostel, rakev, Jace.
Otevřela jsem oči. Rozhlédla jsem se po pokoji. U okna stál Steve.

„Steve? " šeptla jsem.

Trhl sebou a prudce se otočil. V jeho očích se rozzářila malá hvězdička.

„Clare! "

Přešel k mé posteli a pevně mě objal.

„Co se stalo? " zeptala jsem se.
„Našli jsme tě v kostele v bezvědomí. "

A pak se mi to začalo vybavovat.

„Jace. Kde je? Kde je?! " začala jsem panikařit.

Vylétla jsem z postele a utekla z pokoje. Steve za mnou něco křičel, ale já ho neposlouchala. Prostě jsem běžela. Slyšela jsem nějaké hlasy, tak jsem utíkala za nimi. Pocházeli z kuchyně. Utíkala jsem bosky po studených dlaždičkách. Když jsem se vyřírila z rohu, málem jsem narazila do protější strany. A když jsem se rozhlédla po lidech, zastavilo se mi srdce.
Rozcuchané zlaté vlasy, oči zlaté jako králova koruna z pohádky.
Rozběhl se naproti mě. Já udělala to samé. Tvrdě jsme do sebe narazili. Objal mě kolem pasu a zvedl vysoko nad zem. Moje ruce jsem mu obmotala kolem krku. A pak mi vtiskl hluboký polibek. Bože, to mi tak chybělo. Při představě, že tohle bych už nikdy nezažila....
Miluju ho. Vždy ho milovat budu. Musela jsem se odtáhnout, protože jsem úplně zapomněla dýchat.

„Panebože, dýchej. " usmál se Jace.

Úsměv jsem mu opětovala.
Postavil mě na zem. Zajela jsem mu prsty do vlasů. Opřeli jsme si čela o sebe.

„Jsi tady. Ty jsi tady. Jsi tu se mnou. " šeptala jsem se slzami v očích.
„Ano. Jsem tady. " odpověděl.

Podívala jsem se mu do očí. V těch bych se mohla utopit. Vtiskla jsem mu ještě jeden polibek.

„Miluju tě. Moc tě miluju. " šeptala jsem.
„Já tebe taky. Ani si neumíš představit jak."

------------------------------------------------

Leželi jsem na gauči. Ležela jsem na Jacovo hrudi a on byl opřený o opěrku gauče. Dívali jsme se do krbu, v kterém tancovalo miliony oranžových plamínků.
Jace si pohrával s pramínky mých vlasů.

„Jak jsi věděla, že mě.... ožiješ? " prolomil Jace ticho.
„Nevěděla." odpověděla jsme rychle.
„Tak proč jsi to udělala? Mohla jsi klidně umřít. " řekl vážným hlasem.

Na chvíli zavládlo ticho.

„Protože bych si nedokázala představit život bez tebe. "

Cítila jsem, jak sebou trhl. Pozvedla jsem hlavu, abych se mu mohla podívat do očí. A on se ke mě nahnul a políbil. Polibek jsem mu opětovala. Podlehla jsem mu. Obrátila jsem se na břicho a klekla si obkročmo nad Jace. Posunul se podemne a pevně chytil za boky. Svými prsty jsem mu zajela do vlasů. Občas se do našich polibků vloudil úsměv. Začali se prohlubovat, až jsem ztratila pojem o okolí. Na své kůži pod tričkem jsem ucítila dotyky. Jace mi začal vyhrnovat tričko nahoru.

„Hele! Tohle jsou veřejný prostory, lidi! "

Lekli jsme se tak, že jsme se křekulili a oba spadli z gauče na tvrdou zem.
Dopadla jsem na Jace. Zvedla jsem hlavu, abych věděla, kdo nás viděl.
Clint a Natasha se opírali o dveře. Zavládlo trapné ticho. A pak se ti dva začali smát. S Jacem ležícím podemnou jsme si vyměnili nechápavé pohledy. A pak jsme se začali smát taky.
Po tomhle jsem snila.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj. Tak to je předposlední kapitola. Tak si tuhle užijte.
★Shippsi★