Avengers: Sourozenci Rogersovi ///book 2///

35. Zvrat

Nemohli jsme je najít. A pak konečně jsem zahlédla dlouhé zrzavé vlasy.

„Wando! " křikla jsem.

Ohlédla se kolem sebe a pak se mi vrhla kolem krku.

„Panebože, jsi v pořádku! " zajásala.
„Wan, kde jsou ostatní? " zeptala jsem se a odtáhla z objetí.
„Jsou támhle. Pojďte. "

Následovali jsme ji. Srdce mi začalo zběsile bušit.
A pak jsem je spatřila. Dva muže mého života. Stáli vedle sebe obklopení členy Avengers.
Jakmile mě Steve spatřil, rozběhl se ke mě a objal.

„Clare! Jsi v pořádku. Jsem tady. Jsem tady. " šeptal mi do ucha.

Nohami jsem nedosáhla na zem, jak vysoko mě zvedl.
Do očí se mi nahrnulo pár slz.
Při té skutečnosti, že ho.. teda on spíš mě objímá, že je se mnou.... zalil mě pocit tepla a pohody.
Pustil mě na zem a můj pohled se přesunul za Steva. Přímo do zlatavých očí. Obešla jsem Steva a šla k Jaceovi. Rozpřahoval ruce, jakoby mě chtěl obejmout, ale já se místo obejmutí vrhla přímo a rázně na jeho rty.
Bylo cítit, jak znejistěl a zkameněl. Pak se ale uvolnil a přitáhl si mě k sobě. Stála jsem na špičkách, protože přeci jen byl Jace o půl hlavy a kousek vyšší.
Proti své vůli jsem se odtáhla. Přeci bych tu činnost s Jacem mohla dělat celé dny i roky, ale nemuseli se na nás zrovna při tom dívat Avengeři, můj bratr a můj bývalí přítel.
Jace mi věnoval ušklebek. Chytil mě jednou rukou kolem pasu a postavil si mě vedle sebe.
Výrazy ostatních jsem docela očekávala. U některých překvapení ale u většiny spíš úšklebky.

„Myslím, že je na čase, aby jsme šli. " popohnal nás Tony.

Před námi se otevřel portál. První začali vstupovat, jenže bohužel se ze všech stran začali hrnout muži v černém.
Zatím jen postávali v půl kruhu. Už prošli skoro všichni, až na mě, Jace, Steva a Buckyho.
V tu chvíli, když chtěl Bucky projít portálem zaútočili.
Před námi jsem vytvořila velkou průhlednout zeď. Bušili do ní, ale nic se nestalo. Jenže pak přinesli něco většího jak pěsti. Byla to velká... vypadalo to jako obří pistole s velkou dírou. Jeden muž si ji hodil přes rameno a nabil.

„Sakra." posteskla jsem si.

Jakmile se ozvala rána, do mě udeřila velká síla a odhodila mě na zeď. Tvrdě jsem dopadla na zem.
A pak se najednou všechno uklidnilo. Muži se stáhli zpět. Postavila jsem se na nohy a ještě sebou trochu zapotácela.
Muži v černém udělali uličky a do ní vstoupil muž o holy  (kterou bych ho nejradši přetáhla).

„Slečno Rogersová, velice mě těší, že jste se za mnou vrátila. " usmál se.
„Dobře víte, že jsem se vrátila jenom pro svoji rodinu. "
„No, nechci vás nějak urazit, ale zrovna nejlíp ji nechráníte. " zasmál se.

O čem to k sakru mluví. A pak mi dal dobrý důvod, abych mu věřila.
Z levé strany vystupoval muž s nožem v ruce u Jaceova krku.
Zatajila jsem dech. Držel si Jace před sebou a dýku mu tlačil ke krku.

„Nechte ho. " rozkázala jsem.
„Nechce se mi. A ani bych nedoporučoval něco zkoušet, protože jak vidíte.... mám dobrou ochranu. " ukázal za sebe.

Prohlédla jsem si řadu mužů. Pomyslela jsem na mou pistoli a dvě dýky za mým opaskem a na.... No jasně. Jednou, když mě chtěl Tony zkoumat, jestli něco nového nenajde, nějakou schopnost nebo něco, na něco přišel. Říkal, že prý prostřednictvím sebe dokážu přenést získanou energii na někoho jiného.
Nenápadně jsem zašmátrala za svým opaskem. Aby však Conner nevěděl, co dělám, stále jsem mluvila.

„Jak jste udělal to, když jste „zabil" Steva? Já to viděla. Jak jste to udělal? "
„Je to něco jako halucinace. Máme tu jednoho chytrého chlapce, který se ti dostane do mysli a pak vidíš to, co on chce. Působivé, že? "

Do pravé ruky jsem si vzala tři disky s do levé dva.
Usmála jsem se.

„Tak teď vám něco ukážu já. "

Stiskla jsem disky a dostala obrovský šok. Ta bolest byla neuvěřitelná. Soustředila jsme se na tu energii, kterou jsem chtěla přenést. A povedlo se. Ta bolest mě opustila.
Muži začali postupně padat na zem. Až na Connera. Přesně to jsem chtěla.
Conner se kolem sebe zděšeně díval. Zůstal tam stát sám.
Do šoku upadl i ten, co držel Jace. Ten se mu vykroutil, jenže to už zasáhl Conner. Z konce hole vytáhl dýku a přitiskl ji Jaceovi na krk.

„Ještě krok a je po něm. " štěkl výhružně.

Strnula jsem.

„Jestli ho zabiješ, přijdeš tím i o mě. Nepodvolím se ti. Nikdy. " vyštěkla jsem.
„Tak se vzdej dobrovolně a já ho nechám. " nabídl.

Stála jsem jako socha. Nemůžu ho nechat zabít.
Dala jsem ruce nad hlavu.
Conner se usmál.

„Pojď sem. Ruce nech tak a přicházej pomalu. " pokynul.

Poslechla jsem, ale pak mě někdo chytil za ruku.

„Clare to nemůžeš. " řekl slucitným hlasem Steve.
„Já musím. " odvětila jsem.

Vytrhla jsem se mu, dala mu pusu na čelo a šla dál.
Stoupla jsem si před něj.

„Otoč se. " poručil.

Poslechla jsem. Jednou rukou držel dýku u Jaceova krku a druhou mi nějakou páskou svázal ruce. Stačilo jí jenom praštit do mé ruky a páska se okamžitě obmotala kolem mých rukou a utáhla.

„Pro tvou informaci, je to něco jako ten obojek. Myslím si, že ten jsi zrovna měla ráda. "
„Teď ho pust. " poručila jsem mu.

Okamžitě se začal smát.

„Ty sis vážně myslela, že ho nechám žít, když už budu mít tebe pod kontrolou? "

Přesunul ruku s dýkou za Jaceova záda a prudce mu ji zarazil do zad.