Avengers: Sourozenci Rogersovi ///book 2///

12. Jako jedno tělo

„Jak jako že jsi byla já? " nechápal.
„Já.. já nevím. Snažila jsem se usnout, tak jsem zavřela oči a pomyslela na to, jestli spíš. No a najednou jsem před očima viděla kuchyň. Z poličky jsem vyndala úplně stejnou skleničku, kterou teď držíš a nalila do ní mléko. Otevřela jsem oči, ale byla jsem v pokoji. Musela jsem vidět tvýma očima. " spekulovala jsem.
„Hele myslím si, že jsme unavení. Pojďme si lehnout a zítra si promluvíme. "

Vzdychla jsem.

„Ty mi nevěříš. " usoudila jsem smutně.

Ale nemohla jsem se mu divit. Znělo to šíleně.
Steve ke mě přistoupil a pohladil mě po vlasech.

„Ale já ti věřím, jen je toho na mě moc. Běž si lehnout. Vidím jak jsi mrtvá. " řekl soucitně.

Přikývla jsem a společně se vydali do svých pokojů.

---------------------------------------

Poté co jsme ostatním odvyprávěli náš incident v noci, shodli jsme se na tom, že to zkusíme znovu.
Čekala jsem společně s Wandou v tělocvičně. Tony šel úkryt Steva. Test spočíval v tom, že jsem se měla „napojit" na Steva a tím zjistit, kde se nachází.

„Dobře. Můžeme. " křikl na nás Tony.

Zhluboka jsem se nadechla. Wanda na mě podpořivě mrkla.
Odstoupila jsem od ní. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči.
Pomyslela jsem na Steva a při tom si stále opakovala, kde asi může být.
V tom jsem rozevřela oči dokořán. Ale neviděla jsem tělocvičnu. Viděla jsem poličky, ve kterých bylo uloženo ovoce, zelenina, láhve s pitím a pečivem.

„Clare? Clare? Clare? "

Slyšela jsem od někud hlas, ale zněl, jakoby byl ode mě daleko.
Stále jsem se rozhlížela kolem sebe. Bohužel se mnou někdo silně zatřásl a já opět viděla tělocvičnu. A starostlivé obličeje Wandy a Tonyho.

„Co to..... " nechápala Wanda.

Já ji však neodpověděla, protože už jsem byla pryč. Šla jsem směrem do kuchyně a namířila si to k bílím dveřím. Otevřela jsem je a setkala se s pohledem překvapeného Steva.

„Vážně? Špajzka? " zeptala jsem se.
„Jak si mě krucinál našla? "

Za sebou jsem slyšela dusot Wandy a Tonyho.

„Takže to funguje. Měla si pravdu. " řekl radostně Tony.
„Ale... měli by jsme ti ještě něco říct. " řekla potichu Wanda.
„O čem to mluvíte? " zeptala jsem se.

Wanda s Tonym si vyměnili pohledy.

„Když jsi byla duchem pryč,..... měla jsi naprosto zlaté oči a ten symbol zářil taky zlatě. " vysvětlila Wanda.

Vyvalila jsem na ni oči. O tom symbolu jsem věděla, ale o očích jsem neměla ani páru.

„Myslíte, že by to mohlo fungovat i opačně? " zeptal se Tony.
„Nevím." přiznala jsem.
„Ale zkusit to mužem. " namítl Steve.

S úsměvem jsem přikývla.

Vrátili jsem se do tělocvičny.

„Tak fajn. Musíš se naprosto uvolnit. Na nic nemysli. Zavři oči. "

Poslechl mě a zavřel oči.
Stála jsem před ním.

„Tak a teď pomysli na to, co asi dělám. Kde jsem. Představsi, jak chceš, abych stála vedle tebe. "

Nic se nedělo. Po chvilce se však začal tvářit divně.
Bez vlastní vůle jsem sebou cukla. Měla jsem pocit, jakoby se ve mě něco odemklo. Ale to nebylo všechno. Cítila jsem pocity. Překvapení, radost z úspěchu.
Podívala jsem se na Steva a trochu se zhrozila. Měl úplně zlaté oči. Jeho symbol nacházející se na jeho rameni silně zářil.

„To je úžasný. " ozvalo se odněkud.

Rozhlížela jsem se po tělocvičně. Ani nevím proč.
A pak mi to došlo.

„Steve? To jsi ty? " zeptala jsem se v duchu.

Steve na mě vyvalil oči.

„My na sebe můžeme mluvit prostřednictvím mysli. No to je úžasný! " vykřikl Steve.
„Eeee... uniká nám tu něco? " zeptal se Tony nejistě.

To mě vyřadilo a vrátila se zpět do reality.

„Co, co, co se děje? " koktala jsem.
„To nám spíš vysvětlete vy. " nadzvedla obočí Wanda.

-----------------------------------------------------------

Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale byla jsem na horách a má sestra se zranila, takže teď se o ní musím starat a ještě učit. Proto mi to tak trvalo. Jinak moc děkuji za trpělivost. Mám vás ráda.
★Shipssi★