Vše se zdálo v pořádku. Clare se dozvěděla o své minulosti a našla Steva. Stala se novou členkou Avengers a vrátila se ke svému klidnému životu. To se však změní, když její síla začne nečekaně a nekontrolovaně sílit. To však není vše. Do New Yorku s...
Zabouchala jsem na dveře. Stále ještě pršelo. Mé vlasy byli naprosto zmáčené. Dveře se pomalu otevírali a já najednou dostala strašný strach. Ve škvíře se objevila půlka tváře. Po chvilce se otevřeli úplně.
„Můžu jít dovnitř? Je tu docela zima. " podotkla jsem. „Ano. Jen pojď. "
Vešla jsem dovnitř a zavřela za sebou dveře. Jeremy se na mě stále díval, jakobych byla nějaký duch. Až pak udělal krok ke mě a pevně mě objal. Já udělala to samé. Až teď jsem si všimla, že jsem asi tak o pět centimetrů vyšší.
-----------------------------------------
Jeremy mi udělal teplé kakao a přinesl cookies, které mu přinesla sousedka. Sedli jsme si do obýváku na gauč. Ležela jsem mu na rameni a usrkávala kakao. Připadala jsem si jako malá. Přesně takhle jsme spolu seděli, když se mi něco nepovedlo a já byla smutná. Když jsem dostala špatnou známku ve škole. Když jsem upadla a vyrazila si zuby. Dívala jsem se do ohně v otevřeném krbu. Poslouchala jsem praskající oheň a Jeremyho tlukoucí srdce.
„Co se stalo myško? Jsi smutná. "
Usmála jsem se. Už dlouho mi neřekl myško.
Vyprávěla jsem mu vše co se stalo. Se Stevem, s Peterem a našem spojení se Stevem.
„Moc mě to mrzí. " připustil. „Jo. To mě taky. Já se jen bojím, že se Steve nevrátí. Že ho nenajdeme. " „Ale no tak Clare. Teprve nedávno se dozvěděl, že má ještě stále rodinu. Že má tebe. Nevěřím tomu, že by se jen tak lehce vzdal. "
----------------------------------
Už uběhl další týden. Vrátila jsem se na základnu, ale dva dny jsem ještě zůstala u Jeremyho. Pochopil, že bych se ráda odreagovala. Šli jsme do muzea, do parku a do divadla. Prostě jsme dělali to samé, co jsme dělali před tímhle vším. S Peter jsme se usmířili. Vysvětlil mi, že mi to chtěl říct už dávno, jen mě nechtěl ranit, když se toho teď tolik stalo. Zůstali jsme přáteli. Zato Jack se mi vůbec neozval od té události. Nebral mi telefon, nepodepisoval na zprávy. A Steve? Tak o tom nemáme vůbec nic. Zkoušela jsem se na něj napojit, ale nešlo to. Nemám ponětí proč. Někdy jsem přemýšlela o tom, jestli to není kvůli tomu, že je... mrtvý. Za tuto poznámku jsem vždy dostala od Wandy proslov, že na tohle nemám myslet. Tony se mi stále snaží nějak nahradit bratra, ale upřímně mi to vůbec nejde. Chová se ke mě spíš jako k dceři. Což dělá i Peper. Přijela hned, jak zjistila, že jsem se „ztratila". Byla na mě hodně naštvaná, když jsem ji řekla, že jsem byla u Jeremyho a nikomu to neřekla. Často jsme leželi v posteli, vzali si zmrzlinu a koukali se na filmy. Připadala jsem si jako s matkou.
Peper mi povolila jít ven. Chtěla jsem jít někam do centra. Přeci jen, New York je večer nádherný. Všechno svítí. Venku už přeci jen byla trošku zima, tak jsem si vzala něco teplejšího.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Vlasy jsem si dala do vysokého culíku. Nějak jsem se namalovala. Dala jsem si jen řasenku a oční linky. Dala jsem si mobil a sluchátka do kapsy a vyrazila.
Centrum bylo krásné. Všude svítili reklamní tabule. Turisté si vše s údivem fotili. Dokonce mi nějaký stařeček dal jeden preclík zdarma. Chtěla jsem se ještě podívat na Monument. Rozhodla jsem se, že to vezmu zkratkou na autobus. Procházela jsem menší ulicí mezi bytovkami. Slabě jsem si broukala. Jenže když jsem šla kolem jedné uličky, někdo mě chytil za paži a trhl se mnou do strany. Zatáhl mě do uličky. Byla tam i druhá postava. V té rychlosti jsem si stihla všimnout jen železné tyče, kterou držel. Pozvedl ruku a praštil mě s ní do hlavy. Odlétla jsem kousek od nich. Vše jsem viděla rozmazaně. Cítila jsem, jak mi krev stéká po tváři. Jeden z nich mě chytil záda a druhou rukou pod koleny. Zřejmě mě chtěl zvednout, ale někdo je přerušil. Do uličky vběhla postava a začala se prát s těmi chlápky. To bylo jediné, co jsem dokázala rozeznat. Začali se mi zavírat oči. Ten co sem přiběhl byl asi mladý a rozhodně se uměl rvát. Nakonec ti dva utekli. Ten třetí šel ke mě. Klekl si vedle mě a zvedl mi hlavu. S takovou lehkostí. Teď jsem ho viděla zblízka, ale rozeznala jsem jen černé rozcuchané vlasy a pomlácený obličej. Díval se na mě s takovou starostí. Cítila jsem to.
„Jacku? " špitla jsem.
Chlapec sebou trhl. Proč jsem proboha řekla Jacku? Lehce mě položil na zem a postavil se. Ještě jednou se na mě podíval a pak vyběhl z uličky. Zůstala jsem tam ležet. Do uličky vešli dvě postavy a běželi ke mě. Slyšela jsem jak se dohadují. Pak se mi oči zavřely úplně.
