Dangerous Princess

32. Unknown problems

Z pohledu Faith:

Nebudu tvrdit, že mě jeho slova nezasáhla, protože bych znovu lhala. Bylo těžké se s tím vyrovnat a přijmout ten fakt, že mě ve skutečnosti nenávidí ještě víc než předtím. Myslela jsem, že už to ani není možné, ale zřejmě jsem se spletla. Snažila jsem se mu dát najevo, že mě to mrzí, dokonce jsem říkala slova, která bych nikdy nepřiznala. Konečně jsem byla upřímná a jediné, co z toho mám, je výsměch.

Jeho důvěru si nikdy nezískám, tak proč bych mu měla lézt do zadku? Nejsem jen tak někdo, kdo by se k někomu musel cpát. Po tom všem, co se stalo, se prostě budu muset smířit s realitou a nést následky za své činy. Na každého jednou dojde a teď pravděpodobně přišel čas na to, abych si to odpykala já.

Ignorovala jsem jeho pobavený výraz a nadhodila pochmurnou grimasu. Měla bych ho přinutit k tomu, aby změnil směr, dokud jsme ještě od Twista co nejdál. V tuhle chvíli je moje jediná výhoda to, že už nemám spoutané ruce, protože jinak bych si s ním těžko poradila.

Přestala jsem předstírat omezenost a volně vytáhla ruce zpoza svých zad. Ještě než na to stihl zareagovat, jsem se ze zadní části auta přemístila dopředu na místo spolujezdce. Na tváři měl překvapený výraz a bradu mírně pokleslou, ale neměla jsem čas se tím zabývat. Těšilo mě, že nemá slov, protože jsem mu už po několikáté vytřela zrak.

„Jak jsi-”

„Snad sis nemyslel, že ti to projde,” ušklíbla jsem se a upravila si límec u bundy. Pokoušela jsem se rozpoznat, kudy přesně jedeme, ale bohužel jsem neuspěla. Stmívalo se a kolem nás projíždělo jen minimum aut.

„Tak sleduj,” nadhodil vyšší rychlost a zničehonic jsem pocítila, jak auto po dálnici přímo sviští. Chápu jeho chtíč zbavit se mě, ale myslím, že spolu ještě nějakou dobu budeme muset zůstat. Jsem si jistá, že jsem se za posledních pár let v tom, co dělám, zlepšila, ale s Twistem se pořád nemůžu srovnávat. Nevím, jak hluboko za tu dobu klesl a nehodlám riskovat, že ze mě vymlátí duši.

„Zpomal!” přikázala jsem mu přísným hlasem. Ne, že by se mi rychlá jízda nelíbila, ale nedokážu přemýšlet, když vím, že každou sekundu můžeme dorazit na místo. Nevnímal mě, jen dál soustředěně upíral oči na cestu.

„Zajímalo by mě, co z toho vlastně máš,” prohodil, jakoby se nic nedělo. A přitom se toho dělo spoustu; zjistil pravdu o mých lžích, teď už zná i moje tajemství, o kterém neměl ani potuchy, a navíc mě Jaxon s Jazmyn opustili a nechali napospas Twistovi. Tenhle den bych si měla zapsat do deníčku jako pohromu. Možná bych to udělala; kdybych nějaký měla.

„Co?” věnovala jsem mu nechápavý pohled. „Baví tě riskovat svůj život jenom pro peníze?” položil mi otázku, nad kterou jsem jen překroutila očima. Nedokážu mu vysvětlit svou vášeň k autům a adrenalinu, nikdy by to nepochopil. „Nedělám to pro prachy,” zavrčela jsem, dívajíc se na něj vražedným pohledem, když ručička na tachometru ještě pořád neklesala.

„Tak proč?” svraštil obočí. Nebylo mou povinností odpovídat na každou z jeho otázek, takže jsem jen lhostejně pokrčila rameny. Trochu mě štvalo, že si ohledně toho, že už nemám spoutané ruce, nedělal starosti. Vlastně mu to bylo úplně jedno, jen dál pokračoval v jízdě. Přestože tenhle styl života nezná, jsem si jistá, že ví, co mě čeká. Ať už by to bylo cokoliv, chápe, že Twist bude skvělá pomsta.

„Víš, jakej je mezi námi rozdíl?” pootočil ke mně hlavu a já jsem si povzdechla. Buď to bude další z jeho chytrých řečí, nebo pitomá urážka. Proč prostě nemůže zmlknout a napálit to do nejbližšího stromu? Stejně bych raději umřela za jízdy v autě, než pod Twistovýma rukama.