Dangerous Princess

4. Shopping

Z pohledu Faith:

„Nemusíš s tím spěchat, zbývá ještě týden,” usmála se na mě slečna Burton a do rukou mi podala seznam ohledně organizace plesu. Přikývla jsem a s nadšením ho převzala. „Téma nechám na tobě. Jsem si jistá, že něco vymyslíš,” hned jak to dořekla se mi v hlavě začaly honit různé nápady. „Samozřejmě udělám vše, co bude v mých silách. Nezklamu vás.”

Rozloučily jsme se a každá se vydala svým směrem. Jelikož už bylo odpoledne, což znamenalo konec školy, vyšla jsem hlavními dveřmi na parkoviště, kde na mě čekaly Brit a Ciara. Okolí školy se pomalu vyprázdnilo, jen šprti rychle spěchali na nudný kroužek matematiky. Podle toho, co jsem slyšela prý v matematické olympiádě skončili na pátém místě, což není zrovna výhra. Každý přece ví, že V je vektorový prostor nad nějakým podtělesem F tělesa komplexních čísel a P je reálná funkce definovaná na V.

Dobře, teď to zní, jako bych byla jedna z nich, což je přímo nepřijatelné. Poslední co chci je, aby se někdo dozvěděl, že v tom svým malým mozku přece jen něco mám. Jenom prostě potřebuju, aby přišli na ples. Donutím je k tomu, i kdybych jim ty jejich pomačkaný učebnice měla prohodit oknem.

„Tak jak to šlo?” zeptala se Ciara, která byla opřená o své auto. „Fajn, mám ten seznam,” odemkla jsem auto a na sedadlo spolujezdce hodila svou kabelku. „Doufám, že víte, co musíme udělat jako první,” rukou jsem se opřela o kapotu a nahnula hlavu na stranu. „Nákupy.” řekly sborově, na což jsem s úšklebkem kývla hlavou.

Stejně jako ony jsem nasedla do auta a nastartovala. Jako první jsem vyjela z parkoviště a odbočila na silnici. Zapnula jsem rádio a v ohlížela se v zrcátku, abych si byla jistá, že mě neztratily z dohledu.

Za malou chvilku jsem vystoupila z auta a ještě před tím, než jsem ho zamkla jsem vytáhla svou kabelku a svetr, který jsem si oblékla přes hlavu. za mými zády se ozvalo troubení, což znamenalo, že už přijely. S úsměvem jsem jim dala pokyn rukou a ony zaparkovaly svá auta hned vedle toho mého.

O pár minut později jsme procházely každý odchod a zkoušely snad každou věc, která nám přišla pod ruku. Začínala jsem mít pocit, že mi upadnou ruce, tak jsem pár svých tašek dala Britney, která díky jejich zátěži chodila pomalu jak šnek. Musím uznat, že to byl celkem legrační pohled.

„Máme spoustu trendy oblečení, ale žádné šaty na ples,” upozornila nás Ciara a já jí musela dát za pravdu. Nejpozději do dvou dnů musím vyvěsit plakáty a pak ještě zbývá fůra práce s úklidem tělocvičny a přípravou. „Co kdybyste na mě počkaly v nějakém obchodě a já zatím dojdu pro něco k pití? Cestou něco vymyslím.” Měla to být otázka, ale místo toho to vyznělo jako rozkaz. Na nic jsem nečekala a dala jim všechny své tašky včetně svetru, který jsem si sundala kvůli náhlému návalu tepla. Než se z toho stihly vzpamatovat, otočila sem se na odchod.

Zabočila jsem za roh a vešla do malé restaurace, kde jsem objednala třikrát karamelové latte. Opřela jsem se o pult a čekala na svou objednávku. Špičkou boty jsem lehce okopávala podlahu, ale hned jak jsem si uvědomila, že mám na sobě boty od Gucciho, za které jsem dala skoro osmdesát dolarů, přestala jsem.

Povzdychla jsem si a lokty se opřela o pult. Jak je možný, že je pro mě tak těžké vymyslet nějaké téma? Tohle by měla být ta nejjednodušší věc ze všech. Jelikož je podzim, tak na ples v letním stylu je už pozdě a na Vánoce naopak brzy. Vánoční atmosféra by byla fajn, ale těžko asi přesvědčím celou školu, aby si spolu se mnou udělali Vánoce a dva měsíce dřív. Nad tou představou jsem dostala chuť zasmát se, avšak to nebyl moc dobrý nápad. Lidé kolem na mě zírali, jako bych se do čista zbláznila, anebo si něco píchla. Nejlepší na tom všem je, že mě nezajímá, kdo si co myslí.